Problémy s chováním, agresí nebo s učením, špatné známky anebo často jen přemrštěné nároky rodičů. Různé důvody přivedou ročně do Pedagogicko-psychologické poradny v Liberci tisíce dětí. Poradna jim v krajském městě pomáhá už padesát let. Posledních šest ji vede Jana Hlavová. Podle ní někdy stačí klientům i jejich rodičům dodat sebevědomí, upravit denní režim nebo je podpořit ve výchově. „Jakmile rodiče přijmou své dítě takové, jaké je, pak má rodina většinou vyhráno,“ říká. Rozhovor přináší MF DNES.
 |
| Jana Hlavová (linkedin.com) |
Jaké jsou nejčastější problémy dnešních dětí?
Jsou to obecně obtíže v učení a problémy v chování. Ale nemusí jít vždy o diagnózu jako je dyslexie či dysgrafie (poruchy učení, které ovlivňují především čtení a psaní, pozn. red.), můžeme řešit třeba jen nevyhovující metodu čtení nebo problémy s udržením pozornosti. Významně se změnil styl výuky na školách a to s sebou přináší nárůst problémů, které jsme dříve neřešili. Děti mají více předmětů, rozrostl se i jejich obsah. Je mnoho informací a málo času na fixaci učiva. Tím pak dítěti narůstají výukové problémy. Pomoci umíme od jednoduchých postupů v nácviku učení a změny režimu v domácí přípravě až po úpravu vzdělávání ve škole. Třeba tím, že doporučíme speciální nebo kompenzační pomůcky, nebo sestavíme individuální vzdělávací plán. V nezbytných případech může pomoci i asistent pedagoga.
Učitelé rovněž poukazují na to, že přibývá agresivních dětí, dětí s poruchami chování. Tušíte proč?
Je třeba si uvědomit, že agrese je vyhroceným projevem vnitřní nespokojenosti nebo vzteku člověka. Pokud se dítě odmala neučí tyto emoce zpracovávat a mírnit, je frustrované a v nepohodě. Agrese ale má i pozitivní význam, protože slouží k sebeobraně. Jistá míra agresivního chování je tudíž u dětí běžná a normální, ale pokud se dítě chová krutě bez známky lítosti nebo pocitu viny, pak vzniká problém, který vyžaduje odbornou pomoc. Při řešení je důležitá osobnost dítěte, jeho temperament, rodinné zázemí, vzory chování. V dnešní době mezi dětmi agresivita opravdu roste. Kvůli počítačovým hrám a filmům nerozlišují fikci a realitu a čím menší dítě je, tím je pro něj rozlišení obtížnější. Násilí ve virtuálním světě přibývá a dítě ho začíná považovat za běžnou součást svého života. Nesmíme ale také opomíjet rodiny, kde se této zábavě děti nevěnují. I zde se mohou objevit poruchy chování, které mají jinou příčinu.
Jakou roli při všech těch vývojových a výukových problémech hraje škola. Zmínila jste, že je dnešní způsob výuky rychlý.
Podle mého názoru se v učivu často postupuje velmi rychle. Obsahy učiva jsou rozsáhlé a ve školách se díky tomu rezignuje na některé fáze učení, které jsou pro uchování trvalých vědomostí nezbytné. Také záleží, jak se daná látka podává, mělo by to být vždy poutavé. Pak by měla následovat fáze ověření porozumění a důkladného procvičení. Následuje fáze upevňování vědomostí, která je nejdůležitější a měla by být i dostatečně dlouhá. Sem patří i práce s chybou, která není trestem, naopak slouží k prohloubení pochopení učiva. Fáze prověřovací a aplikační by pak měla přijít až po zvládnutí učiva, kdy už si je učitel jistý, že učivo žáci plně zvládli. Až teprve pak by měla přijít písemná práce či zkoušení na známku. A bohužel mi přijde, že dnes se především upevňovací fáze urychlují.
Celý rozhovor naleznete v dnešní MF DNES
0 komentářů:
Okomentovat