Po každém dokončeném stupni vzdělání by člověk měl cestovat. Zjistí, zda to, co mu někdo říkal, platí i ve střetu s jinou kulturou

Antonín Kolář sedmnáct let učil na Masarykově gymnáziu v Plzni český jazyk a dějepis. Kromě samotného vzdělávání ve škole se snažil své studenty motivovat i k různým mimoškolním aktivitám, zapojoval je do rozličných dobročinných činností a rád s nimi podnikal výlety a expedice. Vloni vstoupil do povědomí nejen plzeňské veřejnosti díky svému přivítání prváků, kdy si na sebe oblékl muslimský oděv. Po rozporech s vedením školy nakonec odešel a nyní učí na soukromém gymnáziu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz hovoří nejen o této zkušenosti, ale také o svých cestovatelských začátcích.

Antonín Kolář (twitter.com)

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Tvrdíte, že by si studenti měli rok po maturitě vzít volno a cestovat, aby našli sami sebe a měli větší rozhled, jak jste k tomu došel?

Tvrdil to už Jan Amos Komenský, který byl moderně smýšlejícím člověkem. Píše, že po každém dokončeném stupni vzdělání by člověk měl cestovat. Zjistí tím, zda to, co mu někdo říkal, je platné i v konfrontaci s jinou kulturou a jiným prostředím. Žijeme v ustálených příbězích, které považujeme za dobré, protože jsou naše, ale existují i jiné příběhy, jiná společenská paradigmata a je potřebné je poznávat, přemýšlet o nich a brát si z nich poučení. Cestování je ohromná učebnice života, rád v ní čítám a myslím si, že by to svým způsobem měla být povinná četba pro studenty.

Využíváte různé vzdělávací metody, zapojil jste studenty plzeňského Masarykova gymnázia do Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, díky které si například jedna vaše studentka splnila sen a odjela studovat hudbu do Dánska. Oceňují to žáci a vedení školy?

Teď na soukromém gymnáziu, kde učím, umožňuje vedení školy realizaci jakýchkoliv nápadů a činností. Ale paradox zde vidím v tom, že studenty to zase tolik nezajímá, mám dojem, že mají jiné potřeby než na gymnáziu státním. Učím zde ale krátce, nerad bych, aby to znělo jako nějaký kategorický pocit, je to prostě momentální dojem, který mám.

Studentům říkám, že čas je největší devíza, kterou mají a mohou investovat. A často si to ani neuvědomují. Myslím si, že pro současné studenty je hodně náročné najít vnitřní disciplínu. Ke každém výkonu, ať už je to sport, malování, nebo věda, musí mít člověk disciplínu. Taky mám rád principy a synergii. Baví mě propojovat studenty a posouvat je směrem, který by je mohl zajímat. Třešničkou na dortu jsou potom expedice, které dle mého soudu studentům dávají cenné životní impulzy.

Celý text naleznete zde