„Každým rokem se v politice a společnosti objeví řada jevů vůbec poprvé. Mohou to být náhodné úlety, které postupně zapadnou. Když je ale oněch "poprvé" moc, stávají se z nich znaky změny. Návěští nové reality. V české politice a společnosti bylo těch poprvé letos opravdu hodně. Tolik, že nás opravňují k domněnce, že se schyluje k zásadní proměně Česka,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.
 |
| Petr Honzejk (twitter.com) |
Vůbec poprvé vyhrál volby někdo jiný než standardní levicová či pravicová demokratická strana. Kombinace nespokojenosti s nedostatečně rychlým doháněním západní Evropy a celkové nejistoty prostupující celý západní svět vynesla k moci nový projekt − hnutí ANO Andreje Babiše. Je paradoxní, že se to stalo v době prosperity, kdy Česko objektivně zažívá nejlepší roky v historii, ale už to tak bývá, že v politice rozhoduje spíše sentiment než data.
Proč je to varovné? Protože to, s čím Andrej Babiš válcuje Česko, není jen nová politika. Je to vlastně latentní odmítnutí demokratické politiky jako takové. Podstatou demokratické politiky je totiž soupeření autonomních myšlenek, což je vtěleno i do české ústavy, která říká, že politický systém je založen na soutěži politických stran. Teď, jako by nastupovala doba, kdy stále víc lidí věří, že je tuto soutěž možno dát do závorky, s tím, že jedno jediné univerzální hnutí je schopné reprezentovat zájmy všech, vyplnit všechna přání.
S tím souvisí i další české "poprvé" roku 2017. Poprvé získala ve volbách více než deset procent hlasů otevřeně nenávistná a xenofobní strana. Hnutí Tomia Okamury v kampani popíralo ústavu, když požadovalo "zákaz islámu", i mezinárodní konvence, když volalo "nepřijmeme ani jednoho uprchlíka!". Že v Česku islám prakticky neexistuje a uprchlíci zde nejsou? Nevadí. Funguje princip "co člověk nezná, toho se bojí, a čeho se bojí, to nenávidí" a Okamura tenhle princip vytěžuje do mrtě.
Souhrnně: České politické premiéry roku 2017 naznačily, že jsme se dostali do předpokoje nové revoluce. Byl zpochybněn systém politických stran, na frak dostává koncept lidských práv, zpochybňuje se členství v EU, zpochybňují se ústavní normy. Příznačné je, že se to neděje nikterak násilně. Ale za jásotu podstatné části společnosti. Protože ta prostě chce, abychom se vydali jiným směrem, do jiného světa, a spatřuje v tom pro sebe naději na lepší život.
Celý text naleznete zde
4 komentářů:
V Německu se ve 30.letech také politici divili, když vyhrál volby Hitler. Když se naše elity nejsou schopny poučit z historie, musí se smířit s jejím opakováním. Vždyť náznaků v minulých a předminulých volbách bylo dost.
A mohla bych se zeptat: pro koho jsou tu tedy ty mešity a modlitebny? Tuším jich jsou v ČR už desítky.
Když už je tu ten článek...
EKONOM: Peter Staněk - STOJÍME NA PRAHU OBROVSKÝCH ZMĚN
"Je paradoxní, že se to stalo v době prosperity, kdy Česko objektivně zažívá nejlepší roky v historii, ale už to tak bývá, že v politice rozhoduje spíše sentiment než data."
Spíš o sentiment jde o to, že ta ekonomická data moc neodrážejí realitu, kterou zažívají konkrétní lidé. Kolik potkáte lidí, kteří právě zažívají "nejlepší roky v historii"?
Co se týče modliteben, tak blízko máme taky jednu - patří Svědkům Jehovovým. Postavili si ji po pádu komunismu, dříve nemohli. Byli zakázaní, ale neznamenalo to, že neexistují, komunisti nevěděli, jak to dotáhnout do důsledku.Jde zakázat modlitebny, ale vyznávání určité víry těžko. Pan Okamura ví, jak na to s islámem? Je i řada Čechů, kteří přešli na islám, nejde jen o imigranty.
Okomentovat