„Od té doby (druhé světové války – poznámka redakce) je civilizace bezradná a hledá nějaký nový a více uspokojivý model společného života. Zatím není schopna ho najít, byť lidé evidentně chtějí změnu. A neuvědomují si, že ta bývá často k horšímu. Nemusím být nadšený parlamentním uspořádáním s volnou soutěží politických stran za situace, kdy to jsou hermeticky uzavřené kluby lidí, kteří doslova tyjí ze systému, ale nemohu si myslet, že každá změna bude k lepšímu. Ona totiž může spočívat v tom, že místo úzké věrchušky politické reprezentace přijde jeden autoritativně vládnoucí tyran,“ říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru pro Deník.cz. V rozhovoru mluví o hodnotách, demokracii, nacionalismu, migraci, selhání EU nebo referendu.
Pavel Rychetský (usoud.cz) |
Nacházíme se v politicky neklidné době, máme vládu bez důvěry, trestně stíhaného premiéra, zemi rozdělenou prezidentskou volbou. Co by mělo být kotvou, která by držela společnost pohromadě?
Možná se ode mne očekává odpověď, že je to ústava a náš ústavní systém, ale mám-li být otevřený, tak spoléhat se pouze na ně je falešné. Mnohem důležitější jsou instituce, které má ústava podpírat. Ale ani instituce nejsou v každém čase a zejména v nečase, v jakém žijeme, dostatečnou jistotou pro dodržení elementárních lidských povinností a závazků. Chceme-li být společností, která se nestydí, společenstvím hrdých lidí, tak se nemůžeme opírat o takové berličky, jako je národovectví, ale o obecné lidské hodnoty.
Jenže právě vlastenectví, ba nacionalismus, ve sněmovních i prezidentských volbách vzývala téměř každá strana či kandidát. Jako by ani jiné téma, jímž by mohli oslovit voliče, neexistovalo.
Můj už zesnulý přítel, polský disident Jacek Kuroň, před třiceti lety vyslovil neuvěřitelně přesnou prognózu, když řekl, že poslední fáze komunismu je nacionalismus. S velikou trpkostí sleduji, že v systémech, které nemají stabilní a dlouhodobé základy fungování demokratického právního státu, tedy v postkomunistických zemích střední a východní Evropy, při populistickém oslovování veřejnosti nejvíce zabírá nacionalismus. Živnou půdou pro nejrůznější politické subjekty se v posledních letech stává právě primitivní podoba národovectví, nacionalismu a nestydím se říct i xenofobie, odporu k lidem jiné barvy pleti či vyznání. Je svým způsobem ostuda a hanebnost, že kulturní národ s ohromnou tradicí je schopen poklesnout až na tuto úroveň.
Národ, nebo ti, kteří za něj mluví?
Většinová politická reprezentace mluví vždy tak, jak si myslí, že bude vyslyšena. I v českém národě, který byl v minulosti centrem prolínání nejrůznějších kultur, české, německé a židovské, což mu velmi prospívalo, dokázala naprosto hloupě, nesmyslně a zároveň vypočítavě probudit xenofobní nálady. Velice mě mrzí, že se nenašla žádná část nejen politické, ale ani kulturní elity, která by se proti tomuto směřování dokázala jasně vymezit.
Není strach a zjednodušené ztotožnění migrace s islamismem logickou reakcí na to, co se poslední tři roky v Evropě děje, tedy na terorismus, který má za sebou desítky mrtvých v Paříži, Manchesteru či Berlíně? Jak na to měli politici reagovat, aby tyto emoce zvládli, ale nezpronevěřili se základním lidským právům?
Nemíchal bych do toho džihádismus a islamismus jako takový. Všemu musí být předřazen základní princip humanismu a lidství. Je to vlastně paradoxní, protože právě my, Češi a Slováci, jsme po Mnichovu v roce 1938, po únoru 1948 nebo po okupaci v roce 1968 byli ohroženi natolik, že mnoho lidí našlo útočiště před terorem a nesvobodou v jiných zemích, jež nám do značné míry otevřely náruč.
Až na to, že tito emigranti zcela akceptovali tamější zákonodárství, pravidla, způsob života. Toužili se začlenit do společnosti, která je přijala, a v mnoha směrech ji obohatit.
Ano, ale my přece vůbec nevíme, jestli lze ty, kteří utíkají do Evropy, paušálně klasifikovat jako islamistickou, antievropskou a antidemokratickou skupinu. To přece vůbec není pravda, dokonce je to absurdní. Speciálně Sýrie byla velice ekumenická země, v níž existovala silná křesťanská komunita, s vyspělým vysokým školstvím, takže odsud k nám mohla přijít řada vzdělaných a kultivovaných lidí, nejen lékařů a inženýrů. A co stovky zcela opuštěných dětí z africké Eritreje v bývalém záchytném táboře u Calais, které vůbec netuší, že existuje nějaký islám? Zjednoduším to. Stav, kdy se za pomoci mainstreamových médií a politické reprezentace šíří v naší zemi xenofobie, averze až nenávist k jakýmkoli uprchlíkům, je pro člověka uvažujícího v kategoriích naší humanistické civilizace nepřijatelný. Když jsem zhruba před rokem zaznamenal slova tehdejšího ministra vnitra Chovance, že do voleb nepřijmeme ani jednoho uprchlíka, tak jsem se styděl.
Celý rozhovor naleznete zde
13 comments:
pane komárku,jak to souvisí se školstvím,to je politika
Pan Rychetský je učitel, nebo ředitel?
Pan Rychetský je, myslím, především předseda Ústavního soudu suveréní České republiky. Na tento fakt především by měl brát ohled při svých veřejných projevech.
S názorem pana Rychetského souhlasím a je mi jedno zda je to soudce, učitel nebo kominík.
Milý TU, pokud mě má ve dvaapadesáti letech někdo vychovávat, chci si ho vybrat sama. S názory pana Rychetského jsem občas nesouhlasila, občas souhlasila. I nyní si dělám vlastní selekci. Pěkný den.
Ostatně, učitel by měl názory třídit, zkoumat, nikoli slepě přejímat od kohokoli, kdo je označen za autoritu, domnívám se. V otázkách právních pana Rychetského velmi ctím-a jeho názorů z této oblasti si velmi vážím.O jeho názorech na školství mnoho nevím. Pěkný den.
Ekonom Tomáš Sedláček soudí, že uplynulých 28 let lze rozdělit na dva poločasy, z nichž těch prvních 14 let sice provázela spousta neduhů, ale bylo jasné, kam směřujeme, tedy do EU a NATO. V druhém poločase podle něj přešlapujeme na místě a nevíme, co vlastně chceme, možná se vrátit do země nikoho. Vidíte to podobně?
Už jsem použil termín bezradná společnost. Sedláčkův poločas má samozřejmě víc než jednu příčinu. Jeden z důvodů, který vedl ke změně všeobecné nálady ve společnosti, je vymizení porevolučního étosu. K tomu se přidal výrazný negativní dopad privatizace. Tím nemyslím jenom to, že se během ní mohli někteří jednotlivci velmi neeticky zmocnit obrovského majetku, ale i masivní kuponovou privatizaci. Někteří tehdejší představitelé podlehli klasickému bolševickému vidění, podle něhož měla všechno vyřešit privatizace, stejně jako po únoru 1948 to mělo vyřešit znárodnění. Privatizace klasickým způsobem s hledáním schopného investora je přitom proces na dlouhou dobu. Kupónová privatizace měla být doplňkový prodej státního majetku, o nějž nebude takový zájem. Jenže po Koženého nabídce desetinásobku se národ zbláznil a federální vláda, v níž jsem seděl, musela první vlnu kupónové privatizace odložit, protože jsme museli natisknout další kupónové knížky. A abychom splnili závazek, muselo se dát do obou vln ohromné množství podniků, které si tento osud nezasloužily. Mnohé fabriky, které měly šanci na skvělou budoucnost v rámci Evropy i světa, se doslova utopily v kupónové privatizaci. Ekonomika, respektive podniky zprivatizované přes kupony, nezískaly nic, ani kapitál, ani nové technologie, ani nové trhy. Řekl bych, že nejméně třetina naší ekonomiky zbankrotovala.
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/pavel-rychetsky-bezradna-spolecnost-plodi-primitivni-nacionalismus-20180127.html?cast=2#kapitola
V tomto s panem Rychetským souhlasím. Internacionalismus socialistický byl nahrežen stupidním internacionalismen kapitalistickým, jehož některé důsledky jsou srovnatelné snad jenom s pobělohorskou situací. Viníci tohoto stavu se teď trapně dovolávají své zodpovědnosti za národní zájem. A na vzdělávání a školství dál systematicky kašlou ...
Viz např.
http://www.ceskaskola.cz/2015/09/jiri-tyr-s-jsme-spojeni-jde-o-odlozit.html
U nás jsme však byli nuceni vše udělat naráz, soudy byly okamžitě zahlceny a lidé přestali věřit v efektivitu soudního řízení. Výsledkem byl kolaps justice. Mluvilo se o ztrátě vymahatelnosti práva, hledaly se náhražky, jako jsou soukromí exekutoři. To všechno vedlo k tomu, že lidé už vlastně nemají čemu věřit. Nevěří institucím, soudům ani tradičním politickým stranám a klasickému establishmentu, který jim nepřinesl viditelné efektivní řešení. Do toho přišel prudký nástup kapitalismu, jenž do naší velmi rovnostářské společnosti vnesl hluboké sociální rozdíly a jevy, na něž nebyla zvyklá, například bezdomovectví. Kumulace těchto politických, sociálních a ekonomických faktů vytvořila živnou půdu pro nejrůznější formy demagogie, populismu, dokonce i xenofobie a národovectví. Výsledkem je bezradná společnost, která hledá Mesiáše.
https://www.denik.cz/z_domova/pavel-rychetsky-bezradna-spolecnost-plodi-primitivni-nacionalismus-20180127.html?cast=2#kapitola
Souhlasím a dodávám, že tenhle popis neplatí jen pro Česko.
J.Týř
"Nemíchal bych do toho džihádismus a islamismus jako takový. Všemu musí být předřazen základní princip humanismu a lidství."
a
"Ano, ale my přece vůbec nevíme, jestli lze ty, kteří utíkají do Evropy, paušálně klasifikovat jako islamistickou, antievropskou a antidemokratickou skupinu. To přece vůbec není pravda, dokonce je to absurdní."
S tímto názorem souhlasím, ač třídím a zkoumám. Souhlasil bych, i kdyby je vyslovil náš školník, který, pokud je mi známo, žádnou autoritou ani kapacitou zatím není. Nicméně, člověk je rád, že není s názory na uprchlickou krizi sám a když už není dáno, aby pan prezident, tak aspoň pan soudce. Jen škoda, že soudce není prezidentem a prezident školníkem. Kdyby názor pana Rychetského rezonoval ve školách, nemuseli bychom dnes řešit fakt, že se prezidentští kandidáti předhánějí v tom, kdo víc nepomůže.
/www.youtube.com/watch?v=71IqeMIZ0U0
Inu, když někdo, a občas jsou to i tzv. společenské elity, dokáže z "my přece nevíme", učinit "závěr", že je něco absurdní, pak se opravdu nemůžeme některým tzv. "obyčejným lidem" a jejich reakcím divit.
:-) :-(
V tom právě spočívá podstata problému. Odtrženost některých skupin od reality.
A neschopnost jedněch pochopit, že ti druzí vnímají realitu jinak.
pan rychecký svým úřadem pokrývá všechen ten bordel co tady je
Jinak spíte dobře, nebo se budíte zbrocen potem, že k vám venku plíží džihádista s velkým nožem?
Post a Comment