Odpovědi prezidentských kandidátů na otázky Učitelské platformy

Učitelská platforma se před druhým kolem volby obrátila na prezidentské kandidáty s následujícími otázkami: 1. Jaké vidíte tři nejpalčivější problémy českého vzdělávání a jakou vidíte možnou nápravu? 2. Jakým způsobem (jakou konkrétní činností či akcí) se v případě zvolení prezidentem o tyto změny zasadíte? Tady jsou odpovědi:

Odpověď Miloše Zemana, pondělí 22. ledna:

Vážená paní Mazancová, pan prezident se zavázal nevést osobní kampaň (mimo diskuse nyní s protikandidátem, se kterými souhlasil). Otázky "co byste v případě zvolení" trochu nekorespondují s pětiletým mandátem, který pan prezident vykonává. Chápu, že pro srovnání potřebujete stejné odpovědi od obou, ale kroky pana prezidenta v úřadu a jeho dlouhodobá podpora učitelů jsou snad dostatečnou odpovědí. Jsou to jasné činy, na rozdíl od slibů.

Odpověď Jiřího Drahoše, pátek 19. ledna:

1. Jaké vidíte tři nejpalčivější problémy českého vzdělávání a jakou vidíte možnou nápravu?

Dlouhodobě palčivým problémem českého školství je ostudně nízká úroveň platů nepedagogických, ale hlavně pedagogických pracovníků, včetně učitelů. Peníze ve školství určitě nejsou všechno, ale bez jejich výrazného a trvalého navýšení půjde vše ostatní špatně nebo nepůjde vůbec. České společnosti, a politické reprezentaci obzvlášť, dosud chybělo dostatečné uvědomění, že tím šetříme na úkor své budoucnosti. Druhým palčivým problémem je absence rozumné míry společenské shody na tom, kam by mělo naše školství dlouhodobě směřovat. Bez nalezení rozumného konsensu se půjde špatně a pomalu kupředu a vlak pokroku na nás čekat nebude. A konečně za třetí palčivý problém považují zbrklý, nekvalitní a namnoze až lajdácký způsob přípravy nových zákonů a reforem. To samozřejmě neplatí jen pro školství. Neúspěchy potom diskreditují i dobře míněné záměry a stát ztrácí důvěru v očích občanů, v případě školství třeba učitelů a ředitelů. Nepamatuji se, že by dosluhující prezident někdy tato závažná témata ve školství zvedl a měl potřebu na ně svou autoritou upozornit vlády a občanskou společnost.

2. Jakým způsobem (jakou konkrétní činností či akcí) se v případě zvolení prezidentem o tyto změny zasadíte?

V oblasti školství jsou možnosti a výkonné pravomoci prezidenta velmi omezené, a je to tak správně. Přesto i tam lze najít poměrně silné instrumenty. Jako prezident bych určitě otevíral společensky důležitá téma, kterých je v oblasti školství, vzdělávání a vzdělanosti celá řada. Připomínal bych potřebu řešení systémových problémů ve školství politické reprezentaci při jednání s ní, například při sestavovánívlády a při koncipování vládních programů. Svou autoritou bych podporoval bych hledání potřebného společenského konsensu a snažil bych se hledat průsečík rozdílných názorů ve společnosti. S pomocí týmu odborných poradců bych bedlivě sledoval proces přípravy nových zákonů a dalších regulací. Upozorňoval bych na zbrkle a nekvalitně připravené legislativní návrhy a nedostatečně projednané s dotčenou veřejností již v době projednávání na vládě. Tedy mnohem dříve, než na samém konci, kdy zákony dostává prezident k podpisu. Využíval bych k tomu možnosti dané ústavou, tedy účasti prezidenta na jednání vlády a vyžadovat od členů vlády zprávy.