Někteří učitelé mají pocit, že k vytvoření Montessori třídy stačí odstranit katedru, zrušit známky… Podstatná je ale změna myšlení

Montessori pedagogika je založena na tom, že žáci sami se chtějí učit novým věcem, a je třeba je podpořit v tom, aby se jim chtělo přemýšlet a aby se naučili kriticky uvažovat. Aby se nebiflovali z knížek celé odstavce, ale uměli vyhledávat informace a dokázali je použít. Ke každému jedinci se v takové škole přistupuje individuálně a učitelé vedou své svěřence k zodpovědnosti. Právě proto je Montessori celosvětově nejrozšířenější vzdělávací systém, který funguje v desítkách zemí po celém světě, jen v Česku je stále upozaděný, což má několik důvodů. Reportáž přináší magazín Rodina Dnes.

Dita Dlouhá (montessoricr.cz)

Když Maria Montessori před sto lety publikovala své poznatky o vzdělávání, ohromila jimi celý svět. Boom tehdy zasáhl i tehdejší Československo, ovšem prvorepublikové nadšení utlumila druhá světová válka a rozvoj nacismu a poté komunismus, který pochopitelně nefandil vzdělávání, vychovávající ke svobodě, nezávislosti a samostatnému myšlení. Jenže od revoluce uplynulo pětadvacet let a zpoždění se nedaří dohnat.

V Česku v současnosti funguje stovka mateřských, na padesát základních a devět středních škol, což je zlomek v porovnání s jinými zeměmi ve světě. „Na druhou stranu se nám podařilo to, že Montessori vzdělávání je státem uznané a často funguje i v rámci běžných státních zařízení. Je tedy dostupnější širší rodičovské veřejnosti a nestává se elitářským, jak tomu bohužel bylo v mnohých zemích v zahraničí. Zřizování nových školek a škol z mnoha důvodů nejde tak rychle, jak bychom si přáli: někde chybí vhodná budova, ochotný zřizovatel, jinde vyškolení pedagogové, na menších městech schází i osvěta veřejnosti,“ říká Dita Dlouhá, předsedkyně a lektorka společnosti Montessori ČR.

Mnoho lidí odmítá Montessori, protože má zažitou představu, že v takové třídě si každý dělá, co chce, děti mají příliš velkou svobodu a jsou neukázněné. Na to zastánci této pedagogiky odpovídají, že kdo tento systém vzdělávání opravdu zná, může naopak namítat, že má až příliš pevný řád a pravidla. Jenže kdo ho opravdu zná? Dokonce i někteří učitelé mají pocit, že k vytvoření Montessori třídy stačí odstranit katedru, zrušit známky a posadit děti do kruhu na koberec.

„To samo o sobě velké změny nepřinese. Aby vše fungovalo, je třeba změnit nejen učební prostředí, ale i organizaci výuky a zejména proměnit osobnost pedagoga. To je podle mého názoru velmi významný důvod, proč není snadné, aby se plošně a rychle zřizovaly Montessori školky či školy,“ podotýká Dita Dlouhá a vysvětluje, že učitel musí změnit myšlení a měl by si uvědomit, že to není on, kdo předává dětem všechny znalosti a informace světa, že nestojí vždy v centru, ale že mnohem důležitější je vlastní zájem a aktivita dětí.

Celý text naleznete v magazínu Rodina Dnes