„Moji posluchači jsou opravdu chytří. Přednášel jsem třeba na State University of New York a musím říct, že na ČVUT máme i větší borce. Naopak třeba motivace amerických studentů je zase výrazně vyšší. Když tam platí 50 tisíc dolarů za rok, byli by hloupí, aby u toho ještě pracovali jako ti naši. Snaží se z učitele dostat maximum, přesně vědí, co od kantorů chtějí, a tvrdě za tím jdou. U nás jsou studenti stále spíš v pasivní roli, dominantní je tady učitel. Tedy měl by být, mnohdy je vlastně taky netečný,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny profesor ČVUT Michal Pěchouček.
 |
| Michal Pěchouček (cvut.cz) |
Ve srovnání s nejlepšími zahraničními univerzitami má ČVUT stále velmi vysoký průměrný počet studentů na jednoho profesora. Přijímal byste méně studentů?
Kdybych měl tu možnost, vytvářel bych tlak na to, aby se na ČVUT dělalo co nejvíce tvůrčí práce. Musíme samozřejmě i hodně učit, ale poměr našeho soustředění by měl být nakloněn ve prospěch tvůrčí práce. Nejlepší školy na světě, které mají jednoho profesora na pět studentů, to tak mají. Ne že by tlačily na to, mít co nejméně studentů. Mají spoustu grantů, množství svého výzkumu, spolupracují s průmyslem. Hodně se tam toho děje a taky se tam trochu učí. Tak to má na vysoké škole být.
V debatách o kvalitě českého vysokého školství se často zmiňuje jejich nedostatečné financování nebo nutnost proměny bakalářského studia. Jak byste zlepšil české vysoké školy vy?
Měly by být inkluzivní vůči průmyslu, měly by se zajímat o to, jaký dopad má jejich vzdělávání na společnost. Měly by si udržovat relevanci a zároveň intelektuální nezávislost. Uvedu příklad z oboru umělé inteligence. Děláme věci, o nichž si myslíme, že budou závažné za 15 nebo 20 let, kdežto průmysl chce věci důležité dnes. Musíme tedy balancovat. Škola by měla být schopna vysvětlovat, jaká ta rovnováha je, a obhájit ji. Univerzita musí rozumět budoucnosti. Druhou nutností je už zmiňovaná internacionalizace. Myslím si, že bychom tu měli mít zahraniční studenty, a nejen ze Západu, ale i z Východu. Stejně tak je důležitá migrace pracovní síly. Největší neštěstí českých vysokých škol je jakási zapouzdřenost sama do sebe. Bývá zvykem, že vyučující tráví celý život na jedné škole. Od bakaláře přes magistra, doktoranda, asistenta až po docenta či profesora. Celý život nedělá nic jiného, než že kopíruje svoji organizaci. Neinovuje, nemění, nepřemýšlí kriticky a neinspiruje se na lepších pracovištích.
Máte tři dcery. Co byste si přál, aby studovaly?
Myslím si, že v době, kdy půjdou na vysokou, už studium nepotrvá pět let, ale třeba jen dva roky. Bude muset naučit studenty klíčové věci v kratší době a do profesního života vstupovat vícekrát. Běžně budete dva roky něco studovat, potom pracovat a zase se do školy vrátíte. Komfort pětiletého studia a padesátileté praxe už podle mě nezažijeme. Svět se bude vyvíjet rychleji, než aby jedno vzdělání stačilo na celý život. Proto bych se snažil své dcery nasměrovat k něčemu, co jim maximálně zajistí vzdělávací univerzalitu. Aby byly schopné se učit a dokázaly uspět v celoživotní rekvalifikaci. Ve svém znalostním kurikulu by si měly pěstovat matematiku, schopnost pracovat s daty a vyhodnocovat je, aby se nenechaly manipulovat. Přál bych jim také, aby byly školou vedeny ke kreativitě, k umění debatovat a obhajovat své názory a kriticky myslet.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat