Michal Komárek: Je učitel omezený zaměstnanec, kterého nezajímá svět mimo jeho školu? Kdo je „normální“ učitel?

Tragický obraz učitele a školství přinesla ve své glose v Týdeníku ŠKOLSTVÍ Zlata Šťástková. Učitele podle ní, podobně jako „běžnou populaci“ nezajímají volby prezidenta, sestavování vlády, obsazení postu ministra… Důležitější je pololetní vysvědčení. Jediné, co učitelé potřebují, je dostatek peněz a klid na práci. Učitel je v tomto pojetí omezený zaměstnanec, který se nechce nechat vyrušovat „vnějším světem“. Co se děje někde tam venku, mimo školu bývá jedině od zlého. Politika. Ministři. Prezidenti. Reformy… Učitelé zřejmě doufají, že ani jejich žáci s tímto světem nebudou mít nic společného…

Michal Komárek (archiv autora)

Šťástková velmi nešťastně plete dohromady dvě věci. Jedna věc je, že učitelé mají dlouhodobě oprávněný dojem, že politici jejich práci nerozumějí a přes obecná zaklínadla o prioritách dělají pro učitele a školství málo. Nebo mu dokonce škodí. Znamená to ale, že učitelům je nejlépe v izolaci jejich škol? Pokud tedy školy dostanou odpovídající rozpočet...

Je to obraz konzervující podobu školy do neměnné pyšné kamenné instituce, která nekomunikuje s vnějším světem a může si to dovolit, protože disponuje veškerým potřebným poznáním. A co je ještě horší: Učitelé jsou v tomto obraze omezení „dělníci“ této Instituce. Mají sice podíl na poznání Instituce, který je může naplňovat hrdostí, pocitem, že patří mezi zasvěcence, kteří vědí, co je správné a vědí, že nikdo to neví lépe než oni. Nicméně jsou jen nesamostatnou součástkou Instituce, mimo ni v podstatě nesvéprávní příslušníci „běžné populace“.

Myslím, že konstruovat takový obraz učitele je vrcholně urážlivé. „Normální“ učitel není někdo, kdo je spokojený v izolaci od politiky a vnějšího světa. „Normální“ učitel není ten, koho nezajímají volby. Představa takových „normálních“ učitelů například dějepisu nebo společenských věd je opravdu tristní. „Normální“ učitel není někdo, komu stačí přidat peníze a on si bude už jenom v tichosti učit ve své kamenné instituci.

„Normální“ učitel je velice pravděpodobně znechucen politiky a politikou. A díky nim často snad i svou Institucí. Zároveň je ale „normální“ učitel někdo, kdo v zájmu svých žáků i svém neztrácí schopnost učit se a kriticky uvažovat.

A kdo je neustálou potenciální výzvou pro omezenost politiků a Institucí všeho druhu.