Martin Paur: Zásady pohybové gramotnosti na příkladu kolektivního sportu kin-ballu (Příklad inkluzivního sportu)

Margaret Whitehead ve své knize „Physical Literacy Throughout the lifecourse“ píše: „Školní tělesná výchova se v mnoha rozvinutých zemích, včetně Spojeného království, vydává směrem k vysokým výkonům a elitářství. Jedním důsledkem je sklon zanedbávat žáky, kteří nemají vynikající schopnosti. Představa, že samotná účast v aktivitě je hodnotou sama o sobě, přestala být patrná v mnoha školních úkolech, s následkem, že méně talentovaní žáci byli demotivováni, zklamáni takovým předmětem a často hledali možnosti, jak se mu vyhnout.“

Právě tato myšlenka byla jednou z nejdůležitějších při návrhu nového kolektivního sportu. Jak přitáhnout ke sportu všechny ty, kteří jsou odrazování agresivitou mnoha kolektivních sportů vyplývající z tlaku na vítězství, které se stalo cílem namísto samotné pohybové aktivity.

Již první nápad byl využít míč, tedy nejčastěji používané náčiní, ve většině kolektivních sportů. Po mnoha pokusech byl zvolen lehký míč o průměru 1,22 m, který se bude posílat – odpalovat, tedy cílem bude udržet míč ve vzduchu.

V klasických kolektivních sportech proti sobě hrají dva týmy. To má však nevýhodu, že pokud se setkají dva týmy výrazně rozdílné úrovně, dochází k nedůstojným výsledkům a hra za chvíli přestává bavit oba týmy.

Proto byla navržena současná hra tří barevně odlišených týmů. Každý tým má čtyři hráče. Jeden tým útočí (odpaluje míč) a předem zavolá barvu týmu v obraně, na který bude útočit. Pokud tým v obraně udělá chybu (nechytí míč), dostávají body ostatní dva týmy. Útočit lze pouze na tým s nejvyšším skóre. Systém současné hry tři týmů dovoluje nasadit do jednoho zápasu týmy zásadně odlišné výkonnosti. Protože vždy dva týmy dostávají body, je mezi druhým a třetím týmem minimální bodový rozdíl. Pokud jsou dva lepší týmy vyrovnané, zůstává vyrovnané i skóre všech tří týmů po celou dobu zápasu.

Postupně vznikala další základní pravidla. Jedním z nejdůležitějších je povinnost všech hráčů týmů být v kontaktu s míčem dříve, než dojde k odpalu. Toto pravidlo tak zaručuje, že jsou stále do hry zapojeni všichni hráči týmu, že se musí účastnit všech herních situací, není možné „nenahrát“. Zároveň to z kin-ballu dělá jeden z nejvíce náročných kolektivních sportů, pokud jde o pohybovou aktivitu. Podle průzkumu Auburn University v Alabamě stráví každý hráč v pohybu nejméně 72,3 % času stráveného na hřišti, což řadí kin-ball mezi „nejběhavější“ kolektivní sporty.

Kin-ball také obsahuje přísná pravidla slušného chování, protože se podle zásad pohybové gramotnosti snaží ovlivnit chování a postoje hráčů. Na začátku zápasu má každý tým 5 fair play bodů, které se započítávají do skóre. O tyto body může tým přijít při jakémkoliv projevu neslušného chování. A platí to pro hráče, lavičku včetně trenéra i fanoušky daného týmu. Při opakovaném prohřešku může dojít k vyloučení hráče i celého týmu ze soutěže. K tomu však nedochází, protože pravidla kin-ballu jsou také pravidly slušného chování, která se učí zároveň s pravidly hry.

Závěr – inkluzivní sport

V posledních desetiletích UNESCO podporuje inkluzi jako princip pro všechny typy vzdělání po celém světě. V tělesné výchově je hlavním principem pohybová gramotnost, která již inkluzi obsahuje.

Pravidla kin-ballu vyjadřují zásady pohybové gramotnosti a inkluze především následujícím způsobem:

1. Do hry jsou stále zapojeni všichni hráči – při podání musí být všichni hráči v kontaktu s míčem.
2. Je koedukativní – společná hra dívek a chlapců je soutěžním standardem.
3. Je nekontaktní – žádný hráč nesmí jinému nijak bránit ve hře ani v příjmu míče.
4. Nedává výhodu na základě stavby těla – velký míč vyrovnává rozdíly, které by zvýhodňovaly odpal nebo příjem míče.
5. Neklade soutěž na první místo – v systému současné hry tří týmů získávají body a jsou stále ve hře všichni hráči třech týmů, nemůže dojít k nedůstojnému výsledku.

Celý text naleznete zde