Osobnost, která aspiruje na postavení "hybatele změny" ve vzdělávání by měla mít zkušenosti s výukou na základní nebo střední škole, měla by myslet na svoje žáky a jejich budoucnost, nikoli na potřeby společnosti a měl by to být člověk mravný a vzdělaný. Příkladem takové osobnosti je podle ní Milan Hejný. Takové jsou mimo jiné závěry výzkumu Markéty Mátlové, který představuje v lednovém čísle časopisu Řízení školy. Svoji práci rozebere i v dalším textu.
Problematika změn a jejich vedení či řízení je ve vzdělávání velmi diskutovaným tématem nejen na úrovni ministerstva, ale i na jednotlivých školách mezi učiteli a řediteli škol a v neposlední řadě mezi rodiči lačnícími po nových formách vzdělávání pro jejich děti. Kromě toho, že velké množství změn nařizuje přímo ministerstvo, se v posledních letech čím dál častěji objevují rodičovské iniciativy, které zakládají nové školy a užívají inovativní formy vzdělávání. Zcela ojedinělým počinem je případ zavádění Hejného metody výuky matematiky do základních škol, kterou se již vyučuje na pětině základních škol na našem území.
Klíčovou částí prvního dílu textu Mátlové jsou závěrečná doporučení:
Práce nakonec prezentuje konkrétní zkušenosti a doporučení pro další osobnosti, které by chtěly zavést změnu i ve výuce jiných předmětů. Veřejnost totiž volá po Hejném ve fyzice, chemii či biologii. Tato doporučení byla vytvořena na základě poznatků ze zavádění Hejného metody výuky matematiky na základní školy se všemi specifiky, které tento „projekt“ s sebou přináší. Závěry diplomové práce tedy nelze aplikovat celoplošně na jakýkoliv nový „projekt“ ve vzdělávání, měly by spíše sloužit jako inspirace pro další inovátory.
Mezi doporučení, která vycházejí z provedeného výzkumu, například patří, aby inovátoři:
- nejdříve sami několik let učili na základní nebo střední škole a postupně sbírali zkušenosti, aby si byli vědomi všech nástrah běžné školní praxe a aby, jak říká Hejný, pocítili mravní odpovědnost za žáky a jejich budoucnost,
- mysleli v první řadě na žáky a jejich budoucnost, a ne na potřeby současné společnosti,
- pracovali s učiteli nebo s vysokoškolskými studenty připravujícími se na profesi učitele a vytvořili jim podklady k výuce, jako například učebnice, didaktické pomůcky apod.
Dále se ukázalo jako důležité, aby sám hybatel změn měl kromě dostatečných pravomocí, zkušeností a důvěry i rysy vůdčí osobnosti, mezi něž patří nadhled, mravnost a přesahy do dalších oblastí jako filozofie, historie apod.
Celý text naleznete v lednovém čísle časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)
0 komentářů:
Okomentovat