Ráda bych se vyjádřila k diskusi, zda písemné práce, testy a ostatní nástroje používané k hodnocení žáků mají být oznámeny předem či je učitel může užívat nahodile. Učiteli je prostřednictvím RVP, potažmo ŠVP konkrétní školy, umožněna široká škála metod výuky a způsobů hodnocení. Ale přece jenom platí nějaké zákonitosti. Každý kantor prošel psychologickým vzděláváním a Maslowova pyramida potřeb staví nad fyziologické potřeby potřebu jistoty a bezpečí.
Co brání učiteli, aby žákovi jistotu poskytl?
 |
| Markéta Krčmářová (archiv autorky) |
Jsem přesvědčená, že my, učitelé, milujeme také jistotu. Plně si toto uvědomuji, když se účastním různých seminářů, konferencí a workshopů. Místnosti vždy obsazujeme odzadu. Pokud se lektor na něco dotáže, nejsme moc sdílní. Když náhodou zadá test na doplnění, jsme zděšení, neradi říkáme odpovědi či výsledky. Představuji si, jak by asi reagovaly pedagogické sbory na skutečnost, kdyby ředitel na pedagogické radě nečekaně zadal test znalostí školské legislativy, školního řádu, pravidel hodnocení, zásad práce s dětmi s SVP apod. Vždyť toto musí každý učitel znát a kdykoli!
Můj příspěvek nemůže být černobílý. Ano, je pravdou – v RVP je k pojetí základního vzdělání uvedeno – „ základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytovat spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání“. S tím se nedá nesouhlasit. Je nutné připravovat žáky na nečekané situace, i když nebudou založené na testech a zkoušení, a proto neohlášené testování provádím, ale před testem tematický celek zopakuji, aby žáci nabyli jistoty, a současně tím nacvičujeme sociální dovednost – přizpůsobit se. Mnohdy nám tyto situace činily problémy, ale nacvičili jsme je. Určitě to neznamená, že se žáci na vyučování vůbec nepřipravují, ba naopak. Naučili se přijímat skutečnost, když jsem se připravoval, umím, jsem si jistý a předvedu, co umím. Když jsem zanedbal přípravu, napnu síly při opakování, pokusím se, co nejvíce zapamatovat a napíši test s tím, že nebudu-li tolik úspěšný, podcenil jsem přípravu a mohu si opravit později. Věřte, že to funguje !
Ráda bych také upozornila na vzdělávání dětí s poruchou autistického spektra, kde je předvídatelnost situací nutností. Je nutné přivádět autisty k úzkosti či agresi tím, že jim předem nesdělíme termín a rozsah testu. Jejich psychické projevy pak musí mírnit a zvládat asistenti. Vždyť je tak jednoduché je na testování předem připravit, dokonce můžeme využít i testování v jiné místnosti, aby měli na práci klid. Vše je jen o přístupu. Zkoušejte to – opět to funguje!
Závěrem bych chtěla říci – buďme „ srdcaři“, používejme zdravý rozum a nemysleme si, že máme patent na vše. .
7 komentářů:
"Každý kantor prošel psychologickým vzděláváním a Maslowova pyramida potřeb staví nad fyziologické potřeby potřebu jistoty a bezpečí."
Já jsem teda spíš neučitel-amatér až expert přes vzdělávání, ale Maslowovu pyramidu chápu právě opačně - to, že je jistota nad fyziologickými potřebami, neznamená, že je důležitější, ale že bez uspokojení těch nižších pater nemá moc smyslu budovat ta vyšší... Dítě nedosáhne pocitu bezpečí, pokud je mu zima, stejně jako mu bude k ničemu úcta okolí, když bude mít hlad...
Škoda, že lidi, co by mohli poradit, vesměs práskli dveřmi...
Pane Janečku,
máte úplnou pravdu, uspokojování vyšších potřeb je podle Maslowa podmíněno uspokojením potřeb na nižších úrovních známé pyramidy. Když se podíváme na obrázek, tak "Maslowova pyramida potřeb staví nad fyziologické potřeby potřebu jistoty a bezpečí", jak píše paní Krčmářová.
Tedy nejdřív fyziologické potřeby (přízemí), pak hned potřeba jistoty a bezpečí (1. patro), abychom mohli postupovat výš.
Strach do školy nepatří. To ovšem hodně lidí (i některých učitelů) nechápe. Argumentují jakýmsi trénováním strachu jako důležitou věcí pro život. Ale že se při pocitu strachu hroutí samotný proces učení nějak nevnímají.
Trénování strachu zní hrozivě. Pan Václavík použil ta slova zřejmě proto, že si za žádnou cenu nemohl vzpomenout na termín frustrační tolerance.
Kdyby mne rodiče a učitelé nepřipravili svou přísností a důsledností na život. Plakal bych zhroucený před dveřmi některých tříd, kde se sešly netrénované děti, které svůj strach z nejistoty řeší útokem na vše, co jim přijde do cesty. Jejich strach ve většině případů není způsoben učiteli, ale jejich rodiči, na které působí pan Václavík a jiní reformátoři. Situaci v rodinách ještě zhoršuje knížecími radami z věže ze slonoviny.
Třeba bychom se mohli shodnout jen na tom, že učení ve/ze strachu není tak efektivní jako učení ze zájmu.
Na tom se právě shodnout nemůžeme, protože váš zjednodušený svět v praxi nefunguje, zvláště pokud se bavíme o efektivitě učení.
Definujte "váš zjednodušený svět" v praxi nefunguje. Já v praxi jsem každý den. Vidím co funguje a co nikoli, někdy funguje strach, někdy zájem, někdy směsice obojího, ale nejlepší výsledek je pokud se podaří motivovat zájmem, protože to pak podnítí další učení
Nemůžeme se v tomto případě shodnout, když každý máme jiné zdroje. Já například vycházím z neurodidaktiky a z poznatku, že nepřítomnost ohrožení je důležitá podmínka pro efektivní učení. Tak funguje mozek.
Neurodidaktika je poměrně mladá věda. Známý je však názor Komenského z Analytické didaktiky o podmínkách pro dobré učení: "Nejvíce se musíme vystříhat znechucení, neboť to jest nejzřejmější jed při učení".
Zajímalo by mě, z čeho vychází pan Jirka.
Okomentovat