Inkluzi školám zprotivilo papírování. Stát by měl školám víc věřit, říká Jana Churáčková, ředitelka pražské základky

„Stát by měl školám víc věřit a systém finančního vykazování by měl být jednodušší. Někdy je to až úsměvné, když si s kolegy řediteli navzájem ukazujeme tabulky, které si vytváříme, abychom se v tom vůbec vyznali. No a pokud by moje přání mít vše jednodušší bylo příliš velké, tak ať se to proboha aspoň už nezhoršuje, ať už administrativy nepřibývá.,“ říká Jana Churáčková ze Základní školy Eden v Praze Vršovicích. V rozhovoru pro server Rodiče vítáni mluví o přebujelé administrativě spojené s finanční podporu žáků se speciálními potřebami, kterou od září 2016 školám garantuje stát.

Jana Churáčková (zseden.cz)

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

S čím se při získávání a vykazování peněz na podporu žáků se speciálními potřebami potýkáte?

Ukážu to na příkladu: Do školy přijde dítě, nebo už žákem školy je, kterému pedagogicko-psychologická poradna přidělí ve svém doporučení asistenta pedagoga. Na základě doporučení na něj má dítě zákonný nárok. Dám žáka do výkazu, ale to nestačí. Musím ještě speciálně žádat o souhlas magistrát. Je to sice jenom formalita, protože souhlas nemůže odepřít, ale já tu žádost musím zpracovat a poslat. Ve výkazu je výslovně potřeba označit, zda jsme již získali souhlas magistrátu.

A když peníze přijdou?

V různorodém balíku, který se netýká jen inkluze, musíme rozklíčovat, co jsou jednotlivé položky, čeho se peníze týkají a za kým peníze přišly. Paní hospodářka z toho má často těžkou hlavu. Kromě personálních výdajů stát hradí i pomůcky. I v tomto případě musíme přijít na to, co přesně za peníze přišlo, a ohlídat, aby nákup proběhl ve stanoveném termínu.

Ještě někde se projevily problémy?

 Při shánění asistentů. Určitě před školou nestojí na tohle místo fronta. Největší omezení je malý rozsah úvazku, nejčastěji na deset, maximálně dvacet hodin týdně. Prakticky to znamená, že by měl dotyčný člověk přijít do práce pětkrát týdně na dvě hodiny. Což ho neuživí, ale zároveň dost omezuje v možnosti najít si ještě nějakou jinou práci.

Byly nějaké obavy, které se naopak nepotvrdily?

Myslím, že mnoho běžných škol se bálo, že ve chvíli, kdy jde financování za žákem, a ne za školou, se rodiče budou snažit dostat do spádových škol i děti, které to tam nezvládnou. Ale to se v našem případě stalo jen jednou. Všechny děti, které mají nějakou přiznanou podporu, jsou u nás vzdělavatelné a patří sem. Tady žádná změna nenastala.

Celý text naleznete zde