„Máme tu děti s problémy po předčasném narození, děti s ADHD, epilepsií, logopedickými problémy, autistu i dítě s mentálním, tělesným a zrakovým postižením. V současnosti musí školky vzít dítě, které patří do jejich spádové oblasti, byť je nějak handicapované. Ale pamatuji časy, kdy k nám děti vozily i maminky z Bohumína nebo Orlové, protože před novou vyhláškou jednoduše nenašly bližší místo, kde by jim ratolest vzali,“ říká dlouholetá ředitelka školky v Karviné Anna Štěpánová v rozhovoru o MF DNES.
Společnost je po novele školského zákona s upravenými pravidly inkluze rozdělená. Někteří vidí další začleňování dětí se zdravotním postižením do kolektivu „zdravých“ jako dobrý krok, jiní jej kritizují. U vás je zřejmé, kam patříte.
Já to vidím jen pozitivně, mám to ze své praxe. Vždycky říkám: Dejme těm dětem šanci.
Odpůrci často argumentují tím, že přítomnost handicapovaného dítěte ve třídě může brzdit rozvoj těch ostatních.
V čem vidí tu brzdu?
Zřejmě je to myšleno tak, že učitelé musí věnovat velký čas práci s daným dítětem a tím pádem šidí zbytek třídy.
Základem je ale dobrá spolupráce s rodinou a poradenským zařízením a promyšlená organizace při začleňování dítěte do kolektivu. Učitelé mají k dispozici asistenty pedagoga ve třídách, ve kterých jsou integrovány děti s vyšším stupněm podpory. Z naší zkušenosti víme, že i když je ze začátku někdy potřebné korigovat chování integrovaného dítěte, postupem času to dítě úplně zapadne do třídy. Nejlepší tahouni jsou právě „zdravé“ děti. Když je dítě s nějakým postižením, problémem v kolektivu, kde mají děti stejné problémy, tak se učí problémový vzorec chování. Ale když je mezi zdravými dětmi, tak se učí vzorce chování běžného dítěte.
Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES
0 komentářů:
Okomentovat