Audit vzdělávacího systému v ČR 2017: Situace se zhoršuje

Bilance hodnocení českého vzdělávacího systému se nelepší. Jako pozitivum lze vnímat jednoznačnou shodu politických stran na tom, že je potřeba přidat učitelům. V ostatních důležitých událostech a opatřeních převažují spíše negativa, ať už jde o povinné předškolní vzdělávání, způsob zahájení revize rámcových vzdělávacích programů či neschopnost reagovat na požadavky rodičů. Některé dlouhodobě neřešené problémy jsou varovné, jako třeba víceletá gymnázia či prohlubování rozdílů mezi regiony. Vše umocňuje chybějící vize a laxnost v dodržování přijatých strategií. Klíčová témata pro školní rok 2018:

Politický vývoj a dopad na vzdělávací politiku po volbách 2017 (prezidentských volbách 2018)

Jde o to, nakolik další vláda naplní všeobecnou ochotu zvýšit platy učitelům, s čímž se pojí navýšení celkové investice do vzdělávání. Nutně by taková investice měla navazovat na vytvoření koncepce rozvoje s dlouhodobým horizontem dopadu. Ze vzdělávání by se mělo stát prioritní téma veřejné diskuse.

Doporučení:
● Důsledně naplňovat platnou Strategii vzdělávací politiky v ČR do roku 2020.
● Pracovat na koncepci s delším časovým horizontem (ideálně 2040).
● Snažit se o dosažení politického konsensu na hlavních cílech nové strategie.
● Brát v úvahu expertní shodu na směřování vzdělávací politiky.
● V souladu s platnou strategií navyšovat investice do vzdělávání na důstojnou úroveň, dosahující alespoň průměru OECD.

Rekonkurzy na místa ředitelů MŠ, ZŠ a SŠ a možná změna vnímání role ředitelů

  V roce 2018 proběhnou stovky výběrových řízení na ředitele MŠ, ZŠ a SŠ. Je to příležitost vybírat na tyto pozice pedagogické manažery, nikoliv správce majetku. Ředitel školy dokáže zlepšit výrazně úroveň vzdělávání během několika let, dokáže ale ještě rychleji dobrou úroveň zničit. Politizace při výběru dlouhodobě překáží rozvoji českého vzdělávání.

Doporučení:
● Možnosti rekonkurzů na místa ředitelů je nutno věnovat náležitou pozornost. Byť se jedná o pravomoc zřizovatelů, MŠMT by mělo vydat v tomto směru doporučení k tomu, aby výběr byl nezávislý a postaven na kritériích ověřujících kvalitu ředitelů v prvé řadě jako pedagogických manažerů.
● Je možné využít inspirace z Jihomoravského kraje, který ukazuje možnost dohody napříč politickým spektrem, omezení vlivu politizace a snahy o získání kvalitních kandidátů.
● MŠMT by mělo iniciovat změnu právní úpravy ve prospěch posílení nezávislosti výběrových komisí a váhy jejich doporučení.

Zajištění (udržení) společného vzdělávání ve školách

Posílení společného vzdělávání v českých školách nevyvolalo katastrofické dopady, jak předpovídali populisté. Je to nicméně proces, který vyžaduje investici a dobré dlouhodobé řízení postavené na operativním řešení vznikajících problémů, jako je třeba vzdělávání žáků s poruchami chování. Snaha o demontáž by byla obrovskou chybou.

Doporučení:
● MŠMT musí zajistit udržení společného vzdělávání navzdory populistickým proklamacím. Jde o pilíř Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 a z dlouhodobého hlediska jeden z hlavních cílů vzdělávacího systému.
● MŠMT a další spolupracující instituce (Česká školní inspekce, Národní ústav pro vzdělávání, Národní institut pro další vzdělávání atp.) by měly velmi pečlivě sledovat situaci ve školách, vyhodnocovat, kde dochází k problémům a soustředit se na jejich okamžité řešení.
● Učitelé potřebují podporu. Je nutné vést s nimi otevřený dialog a vycházet vstříc požadavkům, které se ukáží jako reálná překážka společného vzdělávání.
● Komunikace s veřejností je nadále nutná, mělké negativní postoje lze zvrátit jen tehdy, bude-li veřejnost informovaná.

Revize kurikula a změna obsahu vzdělávání

Probíhající revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) může mít jak pozitivní, tak negativní dopad na vzdělávání v ČR. Její potřebnost je neoddiskutovatelná, nicméně měla by probíhat transparentně a ve snaze revidovat obsah vzdělávání s ohledem na budoucnost, zejména s ohledem na těžkou předvídatelnost vývoje a tedy na nutnost neustálého učení během života (posílení všobecných gramotností).

Doporučení:
● Je nutné otevřít širší diskusi o cílech revize kurikula a připustit k ní širší odbornou veřejnost. Modelem může být příprava Strategie digitálního vzdělávání, která právě takto probíhala.
● Bylo by vhodné vyjít ze zahraničních zkušeností (Finsko, Holandsko a další země) a zjistit, zda existuje nějaký zjevný trend v oblasti kurikula a jaké jsou efektivní cesty jeho revize.
● Je nutné zveřejnit návrh časového harmonogramu jednotlivých kroků. Informace o probíhajících krocích musí být transparentní.

Soustředění na 2. stupeň ZŠ a strukturu středních škol

2. stupeň ZŠ ustrnul v obsahu i formě výuky. Potýká se s odlivem dětí na víceletá gymnázia, zejména v Praze a větších městech. Zejména některých středních odborných školách a v prvé řadě na učilištích je kvalita výuky nejnižší, přičemž systém je hodně neekonomický: některé SŠ (zejména odborné) spotřebují velké prostředky bez přidané hodnoty. Struktura středních škol neodpovídá struktuře a potřebám ekonomiky.

Doporučení:
● V rámci revize rámcových vzdělávacích programů je nutné hledat cesty ke zvýšení efektivity vzdělávání na 2. stupni ZŠ.
● Je nutné otevřít problém víceletých gymnázií a dopadu jejich existence ve vzdělávacím systému.
● Na odborných SŠ je nutné snížit výrazně počet studijních oborů, přenést praktickou výuku do podnikové sféry a zvýšit podstatným způsobem všeobecnou složku vzdělávání.
● MŠMT musí začít sbírat data o neúspěšných středoškolácích (drop out v rizikových regionech, dopad státních maturit) a hledat cestu jejich udržení ve vzdělávacím systému.

Hodnocení výsledků vzdělávání jako nejúčinnější nástroj rychlých změn ve vzdělávacím systému (jednotné přijímací zkoušky na SŠ a maturity)

Hodnocení výsledků vzdělávání má dvojí zásadní možný přínos: přímé ovlivnění výuky na předešlých stupních vzdělávání a možnost ověřovat stav a trendy ve vzdělávacím systému. V případě jednotných přijímaček na SŠ i státních maturit je nutné, aby došlo k revizi současné podoby a pojetí zkoušek. Jejich koncepce musí respektovat dlouhodobou strategii.

Doporučení:
● MŠMT by mělo v případě přijímacích zkoušek i maturit vyhodnotit jejich dopad. Podle toho dále rozhodnout o pokračování či revizi tohoto projektu.
● Je třeba pojmout koncepci vstupních a výstupních zkoušek tak, aby pomáhala formovat vzdělávání ve školách v souladu s platnými strategiemi.
● Je třeba pozorně sledovat, zda nedochází ke zvyšování bariér pro nejzranitelnější kohortu žáků ze spodních socioekonomických pater.

Vzdělávání jako reakce na Průmysl 4.0: Příprava na nepředvídatelnost vývoje

Technologické změny posouvají lidskou ekonomiku z pozice závislosti na lidské práci k takové míře automatizace a kybernetizace, kdy je lidská práce v původních procesech zbytná. Nejde jen o práci. Prudký rozvoj v oblasti umělé inteligence přinese v brzké době zcela zásadní změny do všech oblastí individuálního a společenského života, tedy i přímo do vzdělávání. Čím dál více se ukazuje, že role škol bude významně socializační, školy budou muset vytvářet kohezi společnosti a učit děti to, co kognitivní systémy nebudou umět: rozhodování, spolupráci, invenci, řešení problémů atd.

Doporučení:
● Zahájit skutečnou a celospolečenskou diskusi na téma společenských a ekonomických změn, a to na úrovni učitelů a rodičů. zejména v souvislosti s měnícím se kurikulem (revize rámcových vzdělávacích programů).
● Ukazovat na příklady škol, které se snaží na probíhající a očekávané změny reagovat a přizpůsobují tomu vzdělávání a výchovu.
● Hledat inspiraci v zahraničních vzdělávacích systémech, jako je Finsko, které reformují obsah a formu vzdělávání s ohledem na budoucnost.
● Nacházet řešení i mimo formální vzdělávání ve snaze o větší míru synergie.

Rodina je nejdůležitější faktor úspěchu ve vzdělávání

Doposud vysoce autoritativní výzkumná zpráva z roku 1966, Coleman report, která vznikla na základě výzkumu Johns Hopkins University v USA, ukazuje, že nejdůležitějším faktorem úspěchu ve vzdělávání je rodina, ve které dítě žije (nikoliv izolovaně, nýbrž v rámci celého vzdělávacího procesu). V diskusích o vzdělávání je tento fakt trvale přehlížen: diskuse se zaměřují takřka výhradně na roli škol, učitelů a případných změn či reforem v oblasti školství. Je to přetrvávající chyba.

Doporučení:
● MŠMT má vést trvalou kampaň osvětlující faktory úspěchu ve vzdělávání a vliv rodiny.
● Zahájit jednání na úrovni vlády o vytvoření meziresortního programu na podporu rodin s nízkým sociálním a kulturním kapitálem s cílem snížit bariéru dětí v přístupu ke vzdělání.
● Příprava i celoživotní vzdělávání učitelů by mělo obsahovat i vedení k dovednosti jednat a radit rodičům v jejich vzdělávacím a výchovném přístupu.

Důsledná podpora propojení školského systému a neformálního vzdělávání

Jde o dlouhodobou a přitom zanedbávanou prioritu. Neformální vzdělávání přebírá stále větší vliv na vzdělávání celkové. Neformální vzdělávání souvisí zejména s nástupem internetu a možnosti využívat ke vzdělávání jeho obsahu, vytváření sítí a komunikačních možností. Důležitá část vzdělávání, zejména toho na úrovni mateřské, základní či střední školy, se ale odehrává v konkrétních lokalitách.

Doporučení:
● Důraz na naplňování strategie digitálního vzdělávání s maximalizací snahy využít stávajících a používaných technologických prostředků v neformálním vzdělávání k posilování školní výuky. Využívat jednoduchých řešení, která jsou “ready to use” a není třeba do nich investovat.
● Využití místních a krajských akčních plánů k hledání možností, jak propojit formální a neformální vzdělávání na regionální a lokální úrovni.
● V oblastech, které jsou pro školy z hlediska vzdělávání těžko naplnitelné, stavět na partnerství s těmi institucemi, organizacemi a profesionály, kteří jsou ochotni pomoci.
● Vytvoření portálu mapujícího komplexní vzdělávací nabídku v regionech.

Místní a krajské akční plány rozvoje vzdělávání

Od roku 2016 probíhá příprava tzv. místních a krajských akčních plánů. Jde o aktivitu, která má na obecní a krajské úrovni vytvořit vizi budoucího rozvoje vzdělávání se střednědobým/dlouhodobým horizontem (priority akčních plánů mají sledovat cíle k roku 2023).

Doporučení:
● Snaha o vytvoření akčních plánů s vědomím, že vzdělávací systém nutně musí reagovat na společenské změny.
● Větší míra pozornosti ze strany MŠMT tomu, jakým způsobem jsou akční plány vytvářeny, poukazování na příklady dobré praxe.
● Zapojení aktérů nejen ze škol, ale také z neformálního vzdělávání, rodičů, podniků, občanského sektoru.
● Podpora vzájemné vazby mezi místními a krajskými akčními plány.

Podpora v oblasti občanského vzdělávání: Demokratický občan jako hlavní cíl veřejného vzdělávání

Měnící se společenské a politické klima v západním civilizačním okruhu ukazuje na křehkost a volatilitu demokracie a občanského života rozvinutých zemí s často dlouhou demokratickou tradicí, případně znovunabytou suverenitou postavenou na politické pluralitě a svobodě myšlení. Selhávání a formálnost snah o ustavení demokracie jako hlavního cíle vzdělávání a zlepšení občanského vzdělávání přispívají k všeobecné skepsi.

Doporučení:
● V prvé řadě by mělo MŠMT apelovat na zřizovatele a školy, aby pro tento typ vzdělávání vytvořili vhodné podmínky.
● Je nutné připravit na občanské vzdělávání učitele. Představa, že bude probíhat jakýkoliv program tohoto typu za současného stavu je lichá.
● Učitelé všechno zvládnout nemohou. MŠMT by mělo na základě prověřené kvality doporučovat školám programy, projekty a aktivity, které mohou občanské vzdělávání podpořit a ulehčit tak učitelům práci.
● Příklady dobré praxe, podpora zapojování mladých lidí do komunitního a občanského života. Už nikdy bychom neměli od ministryně školství slyšet, že tématy jako je např. migrace by děti neměly být “zatěžovány.

Další důležitá témata přetrvávající z předchozích let

Podpora technologií a otevřených vzdělávacích zdrojů (Open Educational Resources, OER): V roce 2018 bude schválena směrnice Evropské komise upravující autorská práva na jednotném digitálním trhu. Ta může výrazně komplikovat využívání obsahu internetu ve vzdělávání.

Nový program hodnocení škol Českou školní inspekcí Kvalitní škola v procesu: Nový přístup k inspekční činnosti ve školách může posílit potřebný posun vzdělávání ve smyslu koncepčnosti, spolupráce mezi školou a rodinou a v dalších žádoucích směrech.

Kontinuální podpora učitelů: Je třeba vytvářet trvalý tlak na to, aby ČR vstoupila do “klubu” států, které patří mezi největší investory do vzdělávání. Do hry je vhodné vrátit kariérní řád a úvahu o možnosti větší diferenciace v odměňování učitelů.

Financování regionálního školství: Je velmi nejisté, zda se podaří omezit nerovnosti ve financování škol způsobené zásahy krajů do tzv. normativů.

Novela vysokoškolského zákona v praxi: Institucionální akreditace přinese i výrazné změny v přístupu vysokých škol k akreditaci studijních programů, a to zejména s ohledem na jejich kvalitu.

Další informace naleznete zde