Únava, demotivace a potíže. Inkluze prý ve třídách sebrala klid na učení a kantorům ztížila práci

„Situace začíná být vážná. V Praze skokově narůstá poptávka škol po pomoci s řešením nekázně a špatných vztahů mezi dětmi. Inkluze v současné podobě je krokem zpět, co se snahy o kvalitní vzdělávání a školní výchovu dětí týče, a negativně zasahuje do jejich psychického a sociálního vývoje,“ komentuje stav radní pro oblast zdravotnictví Radek Lacko (ANO). Reportáž přináší MF DNES.


Radek Lacko (praha.eu)



Komplikace způsobené inkluzí se nejvíce týkají učitelů a ředitelů základních škol. Ti o nich však otevřeně mluvit nechtějí. „Inkluzi ve škole řešíme každý den, učitelé jsou unavení, demotivovaní a denně se potýkají s potížemi. Problém je v tom, že jde o politicky a společensky vyhrocené téma a nikdo o něm nechce mluvit veřejně. Učitelé se bojí, že budou za svůj názor zesměšněni či potrestáni,“ popisuje ředitelka základní školy, které nechce být jmenována.

Podle odborníků je inkluze nešťastná i vůči dětem, které začleňuje. „Pokud dítě, co nestačí na učivo běžné třídy, přijde do kolektivu, kde je nejslabší, zakouší opakovaně pocity neúspěchu a může se stát terčem posměchu. Takové dítě by bylo spokojenější v malém kolektivu, kde by na něj byly kladeny přiměřené nároky,“ dodává Helena Vrbková, ředitelka organizace Život bez závislostí, která se specializuje na práci s třídními kolektivy a pedagogickými týmy škol.

Ve speciálních třídách, kde byly tyto děti dříve vzdělávány, pracovali speciální pedagogové. Nyní jsou požadavky na jejich vzdělávání kladeny na běžného pedagoga. Problém je i v tom, že dítě se speciálními potřebami je vřazeno do třicetičlenného kolektivu, zatímco ve speciálních třídách bývalo dětí deset. Ne všichni však zavedení inkluze vidí tak dramaticky.

„Inkluze není pro pražské školství novinkou. Již v období před zářím 2016 školy hlavního vzdělávacího proudu, takzvané ‚školy běžné‘, zřizované především městskými částmi, ale i školy soukromé měly zkušenosti s integrací žáků se zdravotním postižením či sociálním znevýhodněním. Míra inkluze v těchto školách záležela na ochotě vedení škol a pedagogickém sboru věnovat se vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami,“ komentuje radní pro školství Irena Ropková (ČSSD).

Ropková dodává: „Reakce pedagogů na vyšší počet dětí s potřebou podpůrných opatření při vzdělávání v běžných třídách se samozřejmě různí, a to v závislosti na předchozích zkušenostech se vzděláváním těchto dětí a závažnosti jejich zdravotního postižení, počtu žáků ve třídě, kvalitě asistentů pedagoga a podobně.“

Celý text naleznete v dnešní MF DNES