Stanislav Štech: Bludy kolem takzvané inkluze

„Snad poprvé se nějaké vzdělávací téma stalo tak silným tématem politického předvolebního boje. Jde o společné vzdělávání, které je z odborného hlediska nepřesně označováno jako „inkluze“. Málokdy se realita tak výrazně rozchází s mediálním obrazem i s rádoby zasvěcenými soudy „selského rozumu“ jako v tématu vzdělávání dětí, které potřebují podporu a pomoc. Počet bludů a nesmyslů postupně narostl tak, že jen jejich prostá korekce i na základě dat, která máme k dispozici po prvním roce náběhu vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, by zabrala více stran,“ píše končící ministr školství Stanislav Štech v Deníku referendum.

Stanislav Štech (msmt.cz)

Štech mimo jiné píše:

Blud první – jde o výmysl Valachové, potažmo sociální demokracie, která konala na pokyn zlovolného „Bruselu“. Ve skutečnosti jde o jedno z mála opatření v oblasti vzdělávání kontinuálně připravovaných dokonce několika vládami. Zásluhu na zahájení plánu inkluzivního vzdělávání má Topolánkova administrativa a ministr Liška. Největší kus práce za Nečasova kabinetu vykonal ministr Fiala a po něm už ho po sérii kulatých stolů a pilotních projektů (Centra – později Střediska – inkluzivního vzdělávání) dotáhl do podoby novely zákona ministr Chládek. A Valachová jen připravila vyhlášky a začala s informační kampaní, která běžela (přesněji měla běžet) už v rámci předchozích projektů.

Blud druhý – jde o povinné nahánění všech dětí s nějakým postižením do běžných škol. Paradoxní přitom je, že jak v zákoně, tak ve vyhlášce se naopak stanoví, že preferovanou formou je sice vzdělávání v běžné škole, nicméně rozhodující je žádost rodiče. Tu lze nerespektovat, jen když by konal zcela zjevně proti nejlepšímu zájmu dítěte. Novela zákona tak na rozdíl od tvrzení o „povinném transferu“ dětí pouze rozšiřuje svobodu volby rodiče, nově nutně podloženou odborným doporučením poradenského zařízení a nárokem na finance na podporu dítěte v běžné škole...

Blud třetí – společné vzdělávání je likvidační pro speciální školství. Někteří to konspiračně vidí jako záměr, jiní to predikují jako důsledek. Statistická řada přitom už od roku 2007 ukazuje, že žáků ve speciálních školách rok od roku neustále ubývá – i před „zločinnou“ inkluzí. Paradoxem je, že se zavedením podpůrných opatření se jejich úbytek ve speciálních školách zpomalil.

Blud čtvrtý – společné vzdělávání je ideologický, odborně nepodložený projekt, který uškodí nejen žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i těm ostatním.

Blud pátý – jde o příliš drahé opatření, a proto na něm chce ministerstvo školství nyní za každou cenu šetřit, zejména na asistentech pedagoga.

Celý text naleznete zde