Oldřich Botlík: Shrnutí diskuse nad maturitní úlohou O hladině – 1. díl (Pokračování polemiky o státní maturitě z češtiny)

V diskusi jeden externí příznivec Asociace češtinářů ocenil její činnost při „nekonečném uvádění omylů ze strany odpůrců státní maturity na pravou míru“. Mezi velké sympatizanty spolku se počítám i já. Při hájení státní maturity totiž jeho vedení dodává stále pádnější a srozumitelnější argumenty, proč je tento projekt koncipován v předmětu český jazyk a literatura od začátku chybně a rozhodně nemůže v této podobě dále pokračovat.

Oldřich Botlík (eduin.cz)

Před časem jsem inicioval diskusi k úloze 16 (budu ji nazývat O hladině) z jarního maturitního testu 2017, poté jsem ji ještě jednou či dvakrát znovu oživil. Začala 2. července ZDE, pokračovala 2. prosince ZDE, a protože se nové příspěvky přestaly zobrazovat přímo pod článkem, navázala ZDE, kde dosud probíhá. Cítím povinnost obecně shrnout, co – podle mého názoru – za uplynulých pět měsíců diskuse přinesla.

1. Podobná diskuse je velmi užitečná, protože nutí ke zpřesňování a vyjasňování argumentace, inspiruje k novým pohledům i k jejich zpochybňování. Probíhá nad zcela konkrétním „materiálem“ a vychází při ní najevo, že i problém zdánlivě jednoduchý vnímají velmi vzdělaní lidé velmi rozdílně. Navíc přitom vyvstávají naprosto zásadní otázky, které nepochybně měly být uspokojivě zodpovězeny dávno před spuštěním projektu státní maturity. Zodpovězeny však nebyly. A nejsou zodpovězeny dosud. Například: Co vlastně má být cílem výuky ČJL (obecně, ale třeba i na gymnáziích)?, Co vlastně lze uspokojivě testovat nástrojem, který Cermat vytvořil?, Jaké jsou zpětné dopady takového testování?, Je dostatečně zaručena jeho korektnost?, Respektuje zkouška zákonem požadovanou pluralitu ve vzdělávání?, Jak stát zprostředkuje veřejnosti poznatky, které ve společné části maturitní zkoušky získává?, apod. Ještě se k tomu v dalších dílech vrátím.

2. Úloha O hladině se v maturitním testu vůbec neměla ocitnout. A když už se v něm ocitla, měla být vypuštěna z hodnocení (při současném snížení hranice úspěšnosti), případně měla být žákům uznávána i sporná odpověď. To je obecná zásada při tvorbě podobných testů: není prostě možné předložit maturantům zaškrtávací úlohu (tj. úlohu, v níž žák nemá možnost odůvodnit své řešení, případně o něm s učitelem diskutovat), když se na řešení neshodnou ani jejich učitelé, bezpochyby dostatečně kompetentní. Cermat i členové jeho validační komise si podle mého zjištění vůbec nebyli problémů v úloze O hladině vědomi. Na můj dotaz mi členka validační komise K. Smejkalová (ÚJČ AV ČR) odpověděla, že komise neřešila přímo problematiku této konkrétní úlohy, a proto nedošlo ani k diskusi nad správností jejího řešení. Našel jsem v datech 115 žáků, které by uznání odpovědi C zachránilo před propadnutím. Ti všichni mohli mít klidné léto, kdyby validace testu proběhla korektně. Anebo by se mohli odvolat, kdyby bylo zvykem podrobit test a klíč správných řešení okamžitě po zveřejnění důkladné oponentuře.

3. Shodujeme se na tom, že žáci nedostali přesné zadání. Shodujeme se na tom, že přesné zadání nedokážeme vytvořit tak, aby mu žáci rozuměli. Cermat přesto bezdůvodně penalizoval asi 5 300 žáků za to, že nepřesné zadání „nedodrželi“. Jde o cca 8,6 % všech žáků – o ty, kteří uvedli odpověď C, v níž se nedokonalost zadání projevuje. Pro takové situace si čeština vytvořila pojmenování, které je již lexikalizované: Kocourkov, případně kocourkov. Napsal jsem 30. října K. Smejkalové, na čem jsem se shodl s několika bohemisty, s nimiž jsem úlohu konzultoval: „Ani si nedokážeme představit zadání, které by vyjádřilo požadavek respektovat syntax původní věty a bylo by srozumitelné alespoň gymnazistům (nemluvě o negymnazistech, jichž byly mezi maturanty více než dvě třetiny).“ J. Kostečka zde 6. prosince vyjádřil něco podobného: „Ke své analýze ještě dodám, že opravdu stoprocentně korektní zadání naší úlohy by mělo znít Ve které z následujících možností je z poslední věty výchozího textu mluvnicky správně utvořeno souvětí? S hořkou ironií však zároveň podotknu, že řadě kandidátů by takové zadání úlohu velmi ztížilo, protože ani za čtyři roky SŠ se nedopátrají toho, čím se mluvnice jazyka vlastně zabývá.“

4. Nevíme, co přesně měla úloha O hladině zjišťovat. Nevíme, proč její autor pokládá za správnou pouze první nabízenou položku. A protože autora úlohy neznáme, nemůžeme se ho ani zeptat. Od spuštění státní maturity nastává tato situace téměř každý rok. Uznávám, že „annus horribilis 2011“ už se neopakoval. Přesto je stále aktuální požadavek, aby stát zcela rutinně zveřejňoval u každé úlohy

- cíl (tedy to, co přesně – tj. nikoli jen rámcově – má úloha zjistit, resp. ověřit)
- odůvodnění (proč je „správná“ odpověď skutečně správná, proč jsou „nesprávné“ odpovědi skutečně nesprávné – ideálně na úrovni srozumitelné žákům)
- jméno autora, případně autorů; stejný požadavek se týká autorů (sestavitelů) celého testu.

V minulosti mi zde někteří diskutující třetí požadavek vyčítali. Jsem ale přesvědčen, že jde o účinný způsob, jak zabránit výskytu nejasných zadání v testu. Je to především autor úlohy, kdo má vysvětlit záměr, s nímž byla vytvořena, a obhájit, že její konstrukce záměru odpovídá. A protože jde o státem administrovanou zkoušku s významnými dopady pro žáky, musí tak autor učinit veřejně. Autor úlohy i sestavitel testu pak samozřejmě mohou – a dokonce mají – úlohu hájit také v následných debatách. Zveřejnění jejich jmen ale zabrání tomu, aby hájili vlastní práci, aniž by veřejnost věděla, že jsou ve střetu zájmů. Že tedy hájí něco, co sami poslali do světa. Nevím, zda k tomu v minulosti došlo, případně zda k tomu dochází nyní – nedokážu to ale vyloučit.

Je-li odůvodnění připravováno pečlivě předem, existující problémy většinou vyjdou najevo a soudný a kompetentní autor buď úlohu přepracuje, nebo ji stáhne. Odůvodnění bývá také korektnější, protože nemusí krkolomně obhajovat správnost statu quo, pokud je problematický.

Závěr: Mechanismy, které mají zabránit poškozování žáků vadnými úlohami, stále nefungují dostatečně uspokojivě. Domnívám se, že opomíjenou možností nápravy je rutinní a včasné zveřejňování dalších informací o každé testové úloze: cíle, odůvodnění odpovědí a jmen autorů.