Karel Oliva: Zeman mluví sprostě schválně, Babiš přirozeně

„Miloš Zeman je jistě skvělý rétor. Občas ovšem nejde daleko pro vulgaritu, mám ale velmi silný dojem, že to není jeho přirozené jazykové chování. Že je to spíše kalkul, aby se zalíbil té vrstvě svých voličů, kteří mají nejblíže k hospodě čtvrté cenové skupiny. Tím se třeba liší od Andreje Babiše, který se zejména v emočně vypjaté situaci bez užití vulgarit zřejmě neumí obejít. Obecně vzato – ten, kdo neumí rozlišovat mezi kultivovaným vyjadřováním a vulgaritami, velmi omezuje rejstřík svých výrazových možností. To je jako kdybyste chodila jen ve večerních šatech, nebo zase jen v tričku, ale neuměla to prostřídat dle situace,“ říká jazykovědec Karel Oliva v rozhovoru pro iDNES.cz.

Karel Oliva (twitter.com)

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Kam až může politik s vulgarismy zajít? Napadá mě výrok, kterým prezident přirovnal premiéra ke svini.

To je ve veřejném vyjádření naprosto za hranou, i kdyby byla stanovena velmi liberálně. Ani prezident, ani Mirek Topolánek, na rozdíl od většiny ostatních prezidentských kandidátů, nemají to, čemu se v té nejjadrnější češtině říká zcela německým slovem: „kindrštube“. K tomu slovu samozřejmě máme i český ekvivalent: „slušné vychování“, ale sama asi cítíte, že to slovní spojení postrádá ten emocionální náboj. Některé přejímky z němčiny jsou kupodivu zemitěji české než jejich domácí ekvivalenty, a proto u posluchačů zabírají víc.

Premiér Sobotka mluví spisovně jako kniha, a u posluchačů mu to body nepřidá. Čím to?

Máte pravdu. Premiér mluví až strojově správnou češtinou. Svým projevem ovšem právě kvůli té chladné formální správnosti zbavené všech emocí také nikoho nestrhne. Je do jisté míry protipólem těch, kteří se vyjadřují až příliš emocionálně. A samozřejmě i tady platí, že nejlepší je „zlatá střední cesta“.

Nicméně zdá se, že Čechy vulgarismy baví. U vašeho pořadu Uzlíky na jazyku zaznamenal nejvíc zhlédnutí díl, v němž vysvětlujete jeden z nejznámějších vulgarismů.

Prostě vulgarismy si najdou širší publikum, i když je pojmeme z hlediska jazykovědy – což je mimochodem potřeba dělat, protože tato slova nemůžeme z jazyka vyloučit. A když už jste se o tom zmínila: každý ten uzlík je samostatným pátráním po vzniku nějakého slova či rčení, a občas se přitom vulgarismus objeví i tam, kde by ho snad nikdo nečekal. Například jsem teď vystopoval, že velmi vulgární původ má rčení „nechat někoho na holičkách“, které vypadá sice úplně nevinně, ale ve skutečnosti vzniklo ze zcela prvoplánového vulgarismu v italštině.

Celý text naleznete zde