Jan Krtička: Dítě se musí ve škole cítit dobře

„Já jsem přesvědčen o tom, že pokud se dítě ve škole necítí dobře, mnoho se toho nenaučí. Nemyslím si, že by rodiče měli za své děti rozhodovat, čím chtějí být v životě. Dítě by nemělo být tlačené do toho, co vyhovuje rodičům. Mělo by dostat prostor, aby dělalo to, k čemu má nějaký vztah a nadání. Důležitější je kladný vztah ke vzdělávání jako takovému, nikoli objem nabytých znalostí. Ale to je můj osobní názor, rozhodně si toto nemyslí všichni rodiče. Někteří berou nepříjemné pocity dítěte ze školy jako běžnou součást vzdělávacího procesu, například i kvůli tomu, že mají ze školy sami stejnou zkušenost. A překonání tíživých pocitů v krajině břišní považují za něco, co člověka zocelí,“ říká v rozhovoru pro MF DNES výkonný ředitel společnosti Scio Jan Krtička. Scio mimo jiné provozuje soukromé alternativní školy.

Jan Krtička (facebook.com)

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Mluvil jste o tom, že stále více rodičů přemýšlí o tom, jakou školu pro svého potomka vybrat. Čím si to vysvětlujete?

Řekl bych, že jednou z hlavních příčin je to, že dospívá generace, která prožila podstatnou část života ve svobodné společnosti. A měla možnost strávit nějaký čas v zahraničí, studijně či pracovně. Tato zkušenost odjinud je výrazně ovlivnila, mimo jiné tím, že více přemýšlejí o tom, co je pro jejich děti důležité. Obecně se ve společnosti zvětšuje skupina lidí, kteří chtějí mít život více ve svých rukou. Pokud jde o volbu základní školy, je to patrné zejména během posledních tří až pěti let.

Všímáte si toho, že by na to reagovaly adekvátně i školy?

Velmi se to liší škola od školy. To, jak daná instituce vypadá, záleží ve velké míře na řediteli. On je klíčovou osobou, která má možnost ovlivnit, jestli má škola dostatek peněz, ale i to, kam směřuje v pedagogické oblasti. Jestli se například snaží vyjít vstříc tomu, co by si rodiče představovali. Nedá se říct, že všechny veřejné školy jsou ty konzervativní a rigidní, zatímco soukromé a církevní jsou ty progresivní. Nejvíc záleží na tom, jaký vztah ke škole má zřizovatel a jak schopný a osvícený je ředitel. Jsou veřejné školy, kam bych své dítě bez problémů dal, a jiné, v nichž se vám sevře žaludek, jen co do ní vstoupíte. Samozřejmě na prvním stupni je ve většině škol nejdůležitější osobnost učitele, s nímž dítě často tráví víc času než s vlastními rodiči.

Máte představu, jaká část rodičů má dnes zájem o takzvané alternativní vzdělávání?

Určitě je mezi rodiči minimálně 10 až 15 procent těch, kteří pokud by vedle sebe měli školu alternativní a nějakou tradičního typu, preferovali by tu takzvaně alternativní. Všichni by ale, myslím, uvítali třeba méně dětí ve třídě nebo motivovanější a inspirativní učitele. To jsou faktory, které jsou zpravidla u nestátních škol na lepší úrovni. Ale opakuji, ta dělicí čára nevede mezi veřejnými a soukromými školami. Nejlepší by bylo, kdyby ty věci, které v alternativních školách zpravidla fungují, postupně přebíraly i běžné školy. Aby se zajímaly o nové cesty a snažily se výuku přizpůsobit současnému světu.

Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání MF DNES