Tisíce dětí s různými poruchami byly dosud v běžných školách, aniž se jim dostalo odborné pomoci. Až poté, co se v uplynulém školním roce začala zavádět nová pravidla pro inkluzi, provázená vzrušenou debatou rodičů i odborníků, získaly děti pomoc, například asistenty. Vyplývá to z výsledků ministerské analýzy prvního roku inkluze podle nových pravidel, kterou má Právo k dispozici.
 |
| Stanislav Štech (msmt.cz) |
V případě dětí s vývojovou poruchou chování se jejich počet zvýšil z 8160 na 11 926. Přibylo také kombinovaných poruch, a to z 1545 na 4637. Dohromady jde o nárůst 14 377 dětí s různými typy poruch. U ostatních typů postižení byly změny zanedbatelné.
Ale právě o zmíněných dětech s poruchami se dříve nevědělo a kvůli tomu také školy na ně nemohly dostávat podpůrná opatření. Pokud bylo třeba dítě hyperaktivní, usoudilo se, že prostě zlobí, ať si ho doma zkrotí.
Podle Štecha paradoxně pomohl rozruch kolem inkluze, který se rozpoutal v médiích a mezi politiky. Rodiče, učitelé a ředitelé se začali o možnosti podpor zajímat, a tak na podpůrná opatření dosáhlo v uplynulém školním roce výrazně více dětí, u kterých vada nebyla dosud popsána.
Celý text naleznete v dnešním vydání deníku Právo
5 komentářů:
Tisíce dětí s různými poruchami byly dosud v běžných školách, aniž se jim dostalo odborné pomoci.
Odborníci z NDR by se měli zamyslet spíše nad problémem didaktiky počáteční výuky ve čtení, psaní a počítání. Většina údajných poruchy učení je způsobena naprosto idiotskými nároky, které jsou na žáky na I. stupni kladeny. To je také zdroje vysokého počtu odkladů povinné školní docházky, která je v podstatě reakcí rodičů dětí po jejich nástupu do 1. třídy.
Dítě musí bez jakýchkoliv výjimek umět číst už na konci 1. třídy. Proč? Proč by nemělo umět plynně číst s porozuměním až na konci 2. třídy? Obdobně na konci 2. třídy musí žák zvládat malou násobilku a dokonce i dělení čísel. Proboha, proč?
Tady jsou důvody enormního nárůstu vývojových poruch učení, které signalizují spíše poruchu didaktiky vyučování. Vývojové poruchy v podstatě sami vyrábíme a vynakládáme na ně nejen enormní finance, ale i energii kantorů, kteří se věnují “nápravě poruch učení”.
V podstatě se nejedná o vývojové poruchy učení, ale o vývojovou poruchu vyučování v základních školách. A o tom všem to je, mein Genosse Exminister Schtech a moji milí přátelé….
Naprosto s paní kolegyní Janáčkovou souhlasím .. a podtrhuji právě ty "poruchy vyučování", které žákům nejen nepomáhají, ale komplikují jim osobnostní zrání. V podstatě jde o frontální model s předrážděným a úkolově a informačně zahlceným učitelem. A podobně .. přidávám špatný inkluzivní přístup MŠMT ke školám, neboť každá škola má jinou vývojovou fázi a možná "jinou poruchu", stejně jako každý učitel a jiné rozvojové potřeby, zejména ty vlastní vnitřní a nikoli ty vnější, vnucené. "Vývojová porucha" řízení školství, není nic jiného, než porucha naslouchání učitelům. Notorickou překážkou je zejména zpracovatelský čas, potřebný pro zlepšení, .. je několika násobný, než si zřizovatel dokáže představit. To že je nakonec téměř všechno uděláno formálně, se podepíše na kvalitě přístupu k žákům .. a to právě stojí miliardy, která se ale dobře vykazují.
„Skokově nám narostl počet dětí s vývojovými poruchami učení a chování i s kombinovanými vadami. Jde o děti, které v běžných školách už dávno byly,“ řekl ministr školství v demisi Stanislav Štech (za ČSSD) s tím, že tyto děti opravdu nepřišly náhle do běžných škol ze škol speciálních.
Pan ministr samozřejmě mlží, to je zhruba z poloviny běžný nárůst dětí, které přišly do 1. tříd. Školy optimalizují příjmy, takže posílají děti do poraden víc než dříve, kdy to nemělo žádný efekt...
„V českém kurikulu, na rozdíl od některých jiných zemí, nejsou přesně definovány metody výuky čtení ani konkrétní očekávané čtenářské dovednosti, které se následně nevyskytují ani ve školních vzdělávacích programech. V případě revizí rámcového vzdělávacího programu by bylo vhodné rozpracovat podrobněji metodiku čtení s porozuměním a rozvoje složitějších čtenářských dovedností,“ uvádí geniální Česká školní inspekce ve své nedávné zprávě o úrovni čtení v základní škole.
Ano spousta dětí má poruchu a nikdy v PPP nebyli. Teď se to zlepšuje i když řešení v nedohlednu. Stále nejsou metodiky jak s jednotlivými poruchami pracovat. A dlouho nebudou.
Chybí metodika jak učit. Chaos,neřízené experimenty a objevování pseudomoderních metod, spousta učebních textů nevalné úrovně. Laická představa, že na prvním stupni může učit každý s rychlokurzem. Není to ani tak o cílech, jako o metodách.
Okomentovat