Dana Havlová: České školství má stále velký dluh vůči nadprůměrně nadaným dětem

Jako členka Mensy testuje nadané děti už od dvou let jejich věku. „Měli bychom jim citlivě naslouchat a nepřetěžovat je. Jsme jen jejich průvodci,“ říká Dana Havlová v rozhovoru pro Víkend DNES.

Dana Havlová (mensa.cz)

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Umí české školství pracovat s nadprůměrně nadanými dětmi?

Za poslední roky se to lepší. Ale pořád tady cítím velký dluh.

Proč?

Frontální výuka, kdy učitel jen přednáší a sděluje dětem, co se mají naučit, je pro nadané děti nejméně vhodná. Málo funkční je i vnější motivace.

Co to znamená?

Většina z nás luští křížovky nebo sudoku. Máme vnitřní motivaci, když vyluštíme něco, co nám dalo zabrat, tělo nás odmění samo, vyplaví endorfiny, cítíme uspokojení. Nepotřebujeme vnější motivaci ve smyslu známek nebo odměn. Tohle školy příliš nechápou. Navíc si představte klasickou třídu na základní škole: paní učitelka v ní má třeba téměř třicet dětí a z toho až polovina jsou děti se specifickými potřebami, dyslektici, dysgrafici, integrované děti, velmi nadané děti, děti s ADHD, děti s poruchou autistického spektra. I kdyby učitelka chtěla, není v jejích silách ke každému přistupovat individuálně. Systém na to není připravený a učitelé v tom nemají dostatečnou podporu.

Na druhou stranu: když pošlu v páté třídě všechny nadprůměrně inteligentní děti na víceletá gymnázia, kdo zůstane na základní škole, aby ty ostatní motivoval?

Nikdy neodchází všechny. Ani většina. A máte pocit, že to, že má dítě na něco talent, znamená, že ho má věnovat někomu jinému?

Nemyslím věnovat, spíš ukázat, spolupracovat na řešení problémů.

Je to těžké, ale já mám v téhle věci docela jasný názor: když dáte do jedné třídy druháka, osmáka a maturanta a budete si myslet, že se budou rozvíjet všichni stejně dobře a bude jim to všem ku prospěchu, jste na omylu. A takové rozdíly v intelektu mezi dětmi na základní škole skutečně jsou. Podle mě má smysl minimálně vytvořit v každé škole skupinu nadaných dětí, které budou dostávat jiné úkoly k řešení, nebudou tolik memorovat, budeme uspokojovat jejich zvědavost.

Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání Víkendu DNES