Čeština přežila temno, přežije i globalizaci, nepochybuje lingvistka

Češi přestávají oceňovat bohatost rodného jazyka, vyjadřují se zkratkovitě a opakují klišé. Přejímání cizích slov, jež lze chápat jako projev globalizace, však češtinu nijak neohrozí, myslí si lingvistka Ivana Bozděchová z Filozofické fakulty UK. „Dokud bude žít národ, bude žít jeho národní jazyk,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Ivana Bozděchová (ff.cuni.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Od první třídy na základní škole se učíme český jazyk. Proč je pro nás jako rodilé mluvčí důležité učit se česky?

Jazyková výuka má ve vzdělávání jednoznačně první místo. Každý člověk by měl být vzdělaný ve svém mateřském jazyce především v tom smyslu, že zná nejenom pravidla a gramatiku, ale dokáže využít celý potenciál, který jazyk jako celek nabízí. V současné době se spíše zdá, že zcela neobsáhneme bohatství slovní zásoby, naše vyjadřování bývá chudší, jednodušší, rychlejší, myslíme si, že modernější a účinnější, ale není tomu vždycky tak.

Čím si vyjadřování ochuzujeme?

Tím, jak se vyjadřujeme zkratkovitě, v jednoduchých větách, užíváme hotové fráze a klišé – opakujeme je třeba z médií a nestojí nám za to přemýšlet o skutečném významu slov a o obsahu vět, neusilujeme o osobitost a neotřelost vlastního vyjádření, mechanicky přejímáme z cizích jazyků.

V čem se čeština nejvíce proměnila?

Pro běžného uživatele především právě nárůstem přejatých slov – dnes veskrze z angličtiny, případně jejím prostřednictvím z jiných jazyků –, což je společný rys většiny moderních jazyků a lze to chápat jako projev současné globalizace světa.

Před více jak dvaceti lety jste napsala článek s titulem „Čeština ve světě popelkou – byla, jest a bude?“ Jak byste na to odpověděla nyní?

Řekla bych stejně: jest a bude. Čeština bývá na zahraničních univerzitách institucionálně zařazována do oboru slavistika, vyučuje se většinou jako druhý jazyk vedle ruštiny. Když si porovnáme Českou republiku a Ruskou federaci, z hlediska počtu mluvčích, ekonomiky i celosvětového významu, je nám vlastně tak trochu předesláno být tou popelkou.

Nebojíte se, že čeština jednou vymře? Že bude pohlcena jiným jazykem a kulturou?

Vůbec ne. Podívejte se, čím vším už čeština musela v minulosti projít, jako bylo období temna, kdy měla čeština nejlepší „možnost“, aby přestala existovat. I když přejímáme anglicismy a internacionalismy, nijak ji to neohrozí. Čeština je náš národní jazyk, my ji nejenom používáme, ale v ní i žijeme, cítíme a prožíváme, je nám přirozená. S češtinou je spojena obrovská kultura, historie, tradice. Dokud bude žít národ, bude žít jeho národní jazyk.

Celý rozhovor naleznete zde