Aneta Stehlíková: Nástroj UNESCO pomáhá směrovat vzdělávací politiku k inkluzi

UNESCO vydalo Průvodce zajišťováním inkluze a rovného přístupu ve vzdělávání. Nabízí nástroj při evaluaci stávajících vzdělávacích politik, navrhování zlepšovacích opatření a jejich implementaci a při sledování dalšího vývoje, a to jak na lokální, tak na národní úrovni. Připomíná Aneta Stehlíková na blogu Národního ústavu pro vzdělávání.

Stehlíková pokračuje:

Pojetí inkluze a rovných příležitostí ve vzdělávání spočívá na čtyřech překrývajících se klíčových dimenzích: koncepci, politických prohlášeních, strukturách a systémech, praxi. Čtyřmi dimenzemi, včetně oblastí, kterým je třeba věnovat pozornost, provede představitele vzdělávání pracovní list pro revizi vzdělávací politiky. Zároveň jim pomůže ujasnit si, do jaké míry jsou v jejich kontextu principy inkluze a rovného přístupu rozpracovány.

Hlavní znaky klíčových dimenzí

Koncepce

• Inkluze a rovný přístup jsou zastřešující principy, které určují směr všech vzdělávacích politik, plánů a postupů, protože všichni žáci by měli mít přístup ke kvalitnímu vzdělávání.
• Národní kurikulum a k němu přidružené systémy hodnocení jsou navrženy tak, aby reagovaly na všechny žáky. Inkluzivní kurikulum vychází z myšlenky, že učení se odehrává za aktivní účasti žáka, zatímco rolí učitele je tento proces zprostředkovávat.
• Všichni, kdo pracují se žáky a jejich rodinami, chápou a podporují cíle národní politiky v aspektech inkluze a rovného přístupu ve vzdělávání.
• Jsou zavedeny systémy sledování docházky, zapojení a výsledků všech žáků ve vzdělávacím systému. Hodnocení vzdělávacích systémů by se například nemělo omezovat jen na měření výsledků žáků v mezinárodních testech, které nebere v potaz znevýhodněné skupiny žáků.

Praxe

• Školy a ostatní vzdělávací centra disponují strategiemi na podporu docházky, zapojení a úspěchu všech žáků z místní komunity. Pozornost by se zároveň měla přesunout od jednotlivých opatření (asistentů pedagogů, individuálních vzdělávacích plánů) k celkovému nastavení zařízení.
• Školy a ostatní vzdělávací centra zajišťují podporu žákům, kterým hrozí školní neúspěch, marginalizace či vyloučení. Například průběžnou reflexí vlastního vyučování by měli učitelé usilovat o zahrnutí všech žáků do procesu učení.
• Učitelé i podpůrný personál jsou připravováni na žákovskou rozmanitost během svého počátečního výcviku.
• Učitelé i podpůrný personál mají příležitost účastnit se dalšího profesního rozvoje týkajícího se inkluzivních a spravedlivých postupů.

Hlavní znaky jednotlivých dimenzí jsou v publikaci doplněny příklady dobré praxe z různých zemí. Vymezení role speciálního vzdělávání ve vzdělávacím systému je například ilustrováno opatřením z Kambodže, kde byl představen systém putujících učitelů. Ti zajišťují pomoc dětem se znevýhodněním i jejich učitelům a rodičům. Na podporu žáka s Downovým syndromem se tak mohla uskutečnit setkání, která zvýšila povědomí jeho spolužáků o toleranci a odlišnostech a umožnila ho vrátit zpět do vzdělávacího procesu.

Celý text a publikaci ke stažení naleznete zde