Tolik bezstarostnosti a současně tolik beznaděje se v jednom filmu vidí málokdy. Lukáš chce zazářit na hiphopové scéně, Simona plánuje proměnu v muže, Jára sní o velké rodině. Takoví byli na začátku dokumentu Sbohem děcáku, jenž je sledoval čtyři roky. Teď jde do kin. Recenzi Mirky Spáčilové přináší MF DNES.
Jeden z mladíků přežívá jako prodejce marihuany; tvrdí, že „žádnej kámoš mi nepomůže, jenom moje holka“. Ovšem když je jeho přítelkyně těhotná, sám sedí ve vězení a po narození dítěte si vůbec nepřipouští, že by mohlo být jeho.
Také druhý chlapec spadne do rodičovské role rovnýma nohama, také má jisté pochybnosti o svém otcovství, nicméně nakonec je to právě a jedině on, kdo dokáže vést život podle tradičního vzoru spolehlivého ochránce rodinného krbu. Jeho partnerka přitom vypráví, že ho musela od nuly naučit každou praktickou dovednost, třeba jak si vyzvednout dopis na poště.
Dokument Sbohem děcáku účinkuje hlavně jako jediný celistvý proud, ve který se stékají potůčky zmarněných životů diktovaných naivními představami: nevědí, co chtějí, a pokud vědí, nehodlají za to bojovat.
„Je to dobrý v tom, že musíš rychle dospět,“ vystihl rozloučení s dětským domovem nejzralejší z trojice. Ale kolika se to podaří?
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat