„Největší škody svými nepromyšlenými a chaotickými nápady napáchali hyperaktivní ministři Josef Dobeš, Marcel Chládek a Kateřina Valachová. Poslední svým ženským šarmem a nepopiratelným politickým talentem dokázala – nezávisle na faktech – dokonce přesvědčit část veřejnosti a mnoho poslanců, že vede loď správným směrem. Nevedla, ale jela plnou parou,“ píše Ondřej Šteffl v MF DNES.
 |
| Ondřej Šteffl (facebook.com) |
Školství je jako obrovská stará loď, být na ní kapitánem je složité, brzdná dráha je deset kilometrů, a tak je třeba myslet daleko, daleko dopředu. Ministři ovšem přicházejí se svými nápady, někdy i s docela rozumnými, jindy si je tahají z prstů nebo se jim o nich zdá. Ale to vlastně nehraje roli. Protože začnou hned bez rozmyslu nápady realizovat. Dopředu nemyslí. Nezajímají se o polohu lodi, nevšimnou si, že kompas před nimi je jen atrapa, nechají si radit od prvního důstojníka, který je ale narychlo přeškolený strojvedoucí, nezkoumají, co vlastně umí a zvládne posádka.
Ministrem vzdělávání by tak měl být někdo, kdo ví, co je politika založená na faktech, ví, jak zadat analýzy stavu, příčin i možností. Umí dát dohromady týmy odborníků včetně zahraničních, ale také zapojit veřejnost – odbornou, ale i rodičovskou a studentskou. Někdo, kdo umí připravit dlouhodobou strategii, prodiskutovanou a maximálně konsenzuální. Tak promyšlenou a opřenou o data a analýzy, že následující ministr jí nebude moct změnit. A tak dobrou, že ani nebude chtít.
Představa, že dostatečnou kvalifikaci na to má učitel nebo ředitel školy, je stejně bizarní, jako že zkušený kormidelník dvojmístné plachetnice je odborníkem na řízení letadlové lodi.
Stejně podivná je představa, že se najde nějaký „odborník“, který českému školství rozumí. Nikdo takový není, nemůže být. Nikdo nemá potřebná data a podklady, nemá analýzy stavu, příčin a souvislostí, nezná efektivitu nástrojů řízení. Nemá, protože neexistují.
Ministr musí mít také jasný mandát, dělat jen to, co je opřené o podklady, promyšlené daleko dopředu, má to jasný cíl, jsou vyhodnocena rizika a možné nežádoucí dopady. Tedy přesně to, co zatím žádný ministr nedělal.
Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES
5 komentářů:
... Kateřina Valachová. Poslední svým ženským šarmem a nepopiratelným politickým talentem dokázala – nezávisle na faktech – dokonce přesvědčit část veřejnosti a mnoho poslanců, že vede loď správným směrem...
Ale Šteffle, to je sexistické podsouvání genderově nevyváženého pohledu. Abyste se nakonec neobjevil v "metoo"!
"Ministr musí mít také jasný mandát, dělat jen to, co je opřené o podklady, promyšlené daleko dopředu, má to jasný cíl, jsou vyhodnocena rizika a možné nežádoucí dopady. Tedy přesně to, co zatím žádný ministr nedělal."
No, tak na tomhle se shodneme.
...Stejně podivná je představa, že se najde nějaký „odborník“, který českému školství rozumí. Nikdo takový není, nemůže být. Nikdo nemá potřebná data a podklady, nemá analýzy stavu, příčin a souvislostí, nezná efektivitu nástrojů řízení. Nemá, protože neexistují....
Není pravda, že není. Česká škola jich zná několik. Vy taky. Třeba takový Botlík rozumí všemu. Ale teď vážně, souhlasím s tím, že není potřebné rozumět všemu a věty typu - není to učitel, jak to může řídit - zůstanou jen odrazem zoufalé reakce na nějaké málo smysluplné rozhodnutí ministra. Ministr manažer nebo osvícený diktátor, to je jedno, hlavně, když nemění stále směr.
Postačila by průběžná zpětná vazba ze škol o jejich dobré praxi, (které dostanou nemalou autonomii), která bude brána vážně, neboť nejhorší stav je tehdy, když posádka (odborníci na všechno) zoufale pobíhá po palubě aby stihla plnit příkazy měnících se kapitánů a hvězdopravců, jako znamenmí toho, že se něco děje .. a loď vlastně pluje nikam. Jestli tomuto stavu o světě dospělých rozumí maturanti, tak se nedivím, že volí jiné obory než pedagogiku.
Vědecký postulát je nezbytnou podmínkou pro řádné řízení školství
Postulát je jedním ze základních pojmů logiky, přírodních věd (zejména fyziky) i filozofie a označuje výchozí předpoklad, který je v dané teorii přijímán jako pravdivý. Jeho pravdivost přitom není v rámci dané teorie logicky dokazována ani dokazatelná.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Postulát
Ministrem vzdělávání by tak měl být někdo, kdo ví, co je politika založená na faktech, ví, jak zadat analýzy stavu, příčin i možností. Umí dát dohromady týmy odborníků včetně zahraničních, ale také zapojit veřejnost – odbornou, ale i rodičovskou a studentskou. Někdo, kdo umí připravit dlouhodobou strategii, prodiskutovanou a maximálně konsenzuální. Tak promyšlenou a opřenou o data a analýzy, že následující ministr jí nebude moct změnit. A tak dobrou, že ani nebude chtít. napsal pan O. Šteffl ve članku Hypraktivní ministři škodí.
Souhlasím a dodávám, že tento vědecký postulát, který je nezbytnou podmínkou pro řádné řízení školství s péčí řádného hospodáře a jeho nutnou součástí, byl v MŠMT po mnoho let, myslím, velmi hrubě zanedbáván. Doufám, že nový ministr školství v tomto směru zjedná nápravu.
J.Týř
Okomentovat