Někteří ředitelé škol se bojí řešit případy týrání dětí

Každým rokem se v Česku zvyšuje počet dětských obětí domácího násilí. V případech, kdy jsou násilníky rodiče, představují pro dítě poslední naději učitelé, kteří si příznaků týrání můžou všimnout. Jak se ale ukazuje, někteří kantoři tyto projevy přehlížejí, protože se bojí do případu vložit. A i když situaci dítěte nakonec řešit začnou, často narážejí na ředitele. Ti si totiž nepřejí školu s podobnými tématy spojovat a zjištění pedagogů zlehčují. Reportáž přináší deník Právo.

Ředitelé údajně nabádají zaměstnance, aby se do podobných věcí nepletli. „Všimli jsme si například toho, že děti z nejmenované rodiny chodily do školy špinavé a nešťastné. Evidentně byly potichu týrané. Ředitelka ale řekla, ať od toho dáme ruce pryč,“ popsala učitelka jedné pražské základní školy, která si nepřála uvést své jméno. Redakce její jméno ale zná. Podle ní takové chování není ojedinělé.

To potvrzuje i školní preventistka z jedné ze středočeských základních škol, která si rovněž nepřála být jmenována. „Žákyně se mi svěřila, že ji rodiče týrají. Později se přišlo na to, že doma musela pracovat jako služka. Dokonce neměla ani postel. Ředitelka mi ale řekla, že je hloupá lhářka a já že jsem hysterka,“ popsala preventistka.

Pro některé pedagogy údajně psychické strasti žáků nejsou tématem. „Mám kolegy, které to prostě nezajímá. Nestarají se. A pokud si něčeho všimnou, tak si říkají něco ve smyslu: ,Já to řeknu a co pak? Dostanu od rodičů přes hubu!‘,“ přiznala učitelka.

Podle vedoucí oddělení prevence a institucionální výchovy ministerstva školství Martiny Budinské je domácí násilí na dětech stále tématem, o kterém se příliš nemluví, ačkoliv jeho výskyt dramaticky narůstá. Například z údajů ministerstva práce a sociálních věcí za minulý rok vyplývá, že bylo zjištěno 9416 případů týrání, zanedbávání a zneužívání dětí.

Budínská připustila, že některé školy se skutečně snaží případy domácího násilí i šikany ututlat.

Celý text naleznete v dnešním vydání deníku Právo