Předškolní věk je velice důležitým obdobím v životě dítěte, kdy převládá jakási všeobecná „senzitivita“. Dítě je zvídavé, touží bádat, zkoumat a objevovat dosud nepoznané, zajímají ho nové informace a také si začíná uvědomovat nejrůznější vztahy a souvislosti. Experimentální a badatelské činnosti v mateřské škole jsou vhodným prostředkem pro saturaci zmíněných potřeb. Při těchto činnostech je velice důležitým aspektem názornost, kdy děti potřebují jevy smyslovými orgány vnímat a na základ vjemu si pak uvědomují nejrůznější souvislosti. Také vlastní aktivita dětí je neméně důležitá. V duchu citátu Winifred Wardové, že pro dítě je daleko přínosnější to, co si samo prožije, než to, co je mu verbálně zprostředkováno dospělými, je praktické zapojení dětí do pokusů a experimentů důležité.
Prezentace konkrétních experimentů:
Tajemné kreslení:
K tomuto experimentu budeme potřebovat sklenici, jedlou sodu nebo kypřicí prášek do pečiva, vodu, papír a štětec. Ve sklenici smícháme lžičku kypřicího prášku (nebo jedlé sody) a lžičku vody. Vznikne nám tak vysoce koncentrovaná kapalina. Do této kapaliny namočíme štětec a na papír nakreslíme libovolný obrázek. Ten pak necháme důkladně zaschnout. Poté suchý obrázek pomalu přetřeme obarvenou vodou (hodně zředěnou barvou). Hotovo!!! Obrázek se nám zviditelnil.
Sopka:
Pro tento pokus budeme potřebovat modelínu, skleněný válec nebo větší zkumavku. Prášek do pečiva, mycí prostředek Jar, potravinářské barvivo a ocet. Z modelíny si vymodelujeme sopku a dovnitř sopky umístíme skleněný válec nebo větší zkumavku. Pokud nemáme, postačí vnitřek sopky „vystlat“ igelitovým sáčkem. Poté nalijeme do ústí válce mycí prostředek Jar a zasypeme práškem do pečiva (množství vždy záleží na velikosti a hloubce válce, proto doporučuji, experiment si před aplikací v MŠ nejprve vyzkoušet). Pak na Jar s kypřicím práškem přiléváme ocet. Tyto látky spolu reagují tak, že ze sopky vystupuje hustá pěna. Pro viditelnější efekt můžeme přisypat také potravinářské barvivo.
Světelný zdroj z brambor:
Potřebujeme sedm hliníkových nebo měděných kabelů či drátů o délce cca 14 centimetrů. Kabely očistíme od bužírky a konec prvního (A) kabelu zasuneme do brambory. Druhý kabel (B) namotáme na zinkový hřebík a z druhé strany zastrčíme do té samé brambory. Volný konec (A) zastrčíme do další brambory a z druhého konce brambory zastrčíme další kabel. Takto postupujeme do doby, až budeme mít spojen všechny brambory hliníkovými kabely. Bude nám tedy u první brambory koukat konec připevněný na hřebíku a z poslední brambory konec posledního kabelu. V tmavé místnosti pak konce kabelů přiložíme k diodě (dá se zakoupit v jakémkoli elektru) a ta se nám rozsvítí. Pokud se tak nestane, prohodíme póly kabelů na diodě.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Nic proti, ale nějak tam nevidím, co mají ty experimenty osvětlit... Trochu jak jít na kouzelníka.
Experimenty se dělaly vždycky, ale spíš takové, co pochopilo i malé dítě (typu inkoust do vázy se sněženkou).
A s ohněm bych si v MŠ nehrála vůbec - děti rády napodobují.
Okomentovat