Před týdnem, 13. listopadu zveřejnila Česká škola rozhovor s Lenkou Felcmanovou, která se za ČOSIV vyjadřovala k „ročnímu bilancování inkluze“. Dnes přinášíme její reakci na otázky a komentáře, které jí v diskusi adresovala speciální pedagožka a důsledná kritička „inkluze počesku“ Jana Karvaiová.
Lenka Felcmanová: Jak vyplývá ze statistických ročenek školství, inkluze nezačala 1. 9. 2016. Děti s různými druhy zdravotního postižení (včetně zrakového, sluchového, tělesného i mentálního) se v běžných školách vzdělávají již déle než deset let. Např. v roce 2007 se 51 % dětí se zrakovým postižením vzdělávalo v běžných školách, v roce 2010 to bylo 60 % a v roce 2017 76 %. Nárůst počtu dětí s postižením v běžných školách je pozvolný a kontinuální. Více viz https://cosiv.cz/cs/2017/11/16/zvysovani-inkluzivity-ceskeho-skolstvi-je-dlouhodoby-proces-ktery-nezacal-1-9-2016/
V posledních letech nicméně ke vzdělávání nastupovaly silné populační ročníky a v některých regionech začal výrazněji stoupat počet dětí ve třídách. Z toho důvodu se stabilnější a předvídatelnější zajištění podpory pro tyto děti a jejich učitele stalo aktuálnějším problémem než dříve. Zástupci ČOSIV se v letech 2014 až 2015 účastnili projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání, jehož cílem bylo připravit analýzy a metodické materiály spojené se zavedením systému nárokových podpůrných opatření. V rámci projektu, jehož nositelem byla Univerzita Palackého v Olomouci a organizace Člověk v tísni, vzniklo 168 výstupů, mimo jiné také katalogy podpůrných opatření a metodiky pro asistenty pedagoga. Na projektu spolupracovali také zástupci Asociace pracovníků speciálně pedagogických center. Výstupy projektu jsou k dispozici zde http://www.inkluze.upol.cz/portal/vystupy/
Zástupci ČOSIV vyvinuli maximální úsilí, aby MŠMT mělo před přijetím novely veškeré relevantní podklady.
LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru): Věříme, že MŠMT dostojí svým závazkům vůči dětem se SVP a školám, které je vzdělávají a i v následujícím období bude financování podpůrných opatření zajišťovat v plném rozsahu
JK (reakce Jany Karvaiové): Ale my nejsme v kostele, abychom věřili. My ty peníze dostat musíme a víra nám nepostačuje. A podle vývoje, který je nastíněn (novela, která nebyla technická,ale šetřivá a novela novely, zatím v návrhu) prostě jen seškrtává,co se seškrtat údajně dá. Financování mělo být vyřešeno hned na začátku.Jenže bylo řešeno naprosto diletanstsky, jak jsem již psala v jiném článku.
Lenka Felcmanová: Zde se jen opakuji, že MŠMT mělo k dispozici kalkulaci nákladů, která se ukazuje být reálná. Nevím, z jakých dat MŠMT nakonec vycházelo při stanovení objemu prostředků na podpůrná opatření.Teto dotaz je třeba namířit na MŠMT.
Doplňující otázka České školy: Jak se v této souvslosti díváte na aktuální novelu Vyhlášky? Tam se přímo deklaruje, že novela má ušetřit cca miliardu korun. Šetřit se má hlavně na asistentech...
Lenka Felcmanová: S navrhovanou novelou zástupci ČOSIV zásadně nesouhlasí, v rámci vnějšího připomínkového řízení jsme vstoupili do kontaktu s řadou připomínkových míst a snažili jsme se naše připomínky uplatnit. Navrhované změny mohou reálně ohrozit kvalitu poskytované podpory pro žáky se SVP i profesi asistenta pedagoga. Dle mých informací byla velká část připomínkových míst proti přijetí novely v navrhovaném znění, uvidíme, jak nakonec dopadne vypořádání.
Jana Karvaiová: Vlastně ještě jedna, pro mě velice stěžejní otázka, na kterou vyžaduji odpověď. Proč byla zrušena příloha RVP ZV pro LMP žáky? A jaký to má význam pro tyto žáky. Upozorňuji dopředu, že jsem v problematice LMP žáků velmi kovaná, tudíž mě neopijí rohlíkem v podobě frází o IVP.
Lenka Felcmanová: Jednou z motivací ke zrušení přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením byla skutečnost, že narostl počet běžných škol, které tyto žáky vzdělávaly formou individuální integrace. Těchto běžných škol již bylo v roce 2015 cca 900 (tedy cca trojnásobek počtu základních škol praktických) a vyvstala potřeba řešit nesoulad učebních plánů RVP ZV a jeho přílohy, který zejména na druhém stupni činil problém v organizačním zajištění vzdělávání. Očekávané výstupy z přílohy byly přeneseny do rámcového programu, kde jsou u každého předmětu uvedeny jak standardní očekávané výstupy, tak ty minimální vycházející z přílohy. Očekávané výstupy tedy zůstaly nezměněné. Pro žáky s LMP byl nově stanoven očekávaný výstup pro cizí jazyk na prvním stupni, který spočívá v „seznámení se zvukovou podobou cizího jazyka“ a pro další cizí jazyk na druhém stupni. V případě, že dítě s LMP minimální očekávané výstupy reálně nedosahuje, je možné je ještě snížit, hranicí pro toto snížení jsou očekávané výstupy Rámcového vzdělávacího programu vzdělávacího oboru základní školy speciální. Možnost snížení očekávaných výstupů byla dříve řešena využitím podmiňovacího způsobu „žák by měl“, který byl použit u očekávaných výstupů v příloze. Příloha RVZ LMP vycházela z osnov zvláštní školy, které byly nastaveny na možnosti žáků s hraničním intelektem, pro žáky s LMP zejména ve spodním pásmu nebyly bez dodatečného snížení dosažitelné. Tito žáci byli za minulého režimu, kdy osnovy zvláštní školy vzniky, spíše zbavováni povinné školní docházky, proto osnovy cílily spíše na žáky s IQ v pásmu 85 – 70. Žákům s LMP lze aktuálně nahradit vzdělávací obsah určitého předmětu jiným (např. u dalšího cizího jazyka), případně využít disponibilní dotaci pro posílení předmětů s praktickým zaměřením. V praxi jsou v běžné škole konkretizované minimální očekávané výstupy promítnuty v individuálním vzdělávacím plánu. Metodická podpora, kterou k tomuto účelu vydal Národní ústav vzdělávání je uvedena zde: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10722
LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru):... Je třeba zdůraznit, že naprostá většina škol (podle výsledků reprezentativního šetření, jehož výsledky budou zveřejněny příští týden 94 % ZŠ) má dlouhodobé zkušenosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.…
JK (reakce Jany Karvaiové): Naprostá většina škol má zkušenosti se vzděláváním především žáků s SPU nebo lehkými VPU. To nám vždy nějak zapomínají sdělit. Není to vyloženě zdravotní postižení, i když se jedná o vady vrozené. Zavedení termínu žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsme udělali mezi laiky hezký gulášek. To tohoto jednoho pytlíčku spadli žáci s dys poruchami, mentálně postižení, s všemi smyslovými vadami, tělesně postižení, ale také cizinci nebo žáci ze sociálně nepodnětného prostředí. Nikdo na to nemusí mít vysokou školu aby pochopil, že každé jednotlivé sortě v rámci toho velkého pytle SVP je třeba se věnovat úplně jinak. Tudíž – ano, 94% škol mělo zkušenosti, ale především s žáky, kteří nemají zase tak velkou potřebu specializované práce nebo ji škola byla schopná velmi dobře zajistit v rámci tzv. reedukační péče.
Lenka Felcmanová: Jak dokládají údaje z matrik škol zveřejňované ve statistických ročenkách školství, žáci se zdravotním postižením se v běžných školách vzdělávají dlouhodobě (včetně těch s tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, poruchami autistického spektra aj). Výskyt těchto postižení u dětí ve věku docházky do základní školy je velmi různý. Je samozřejmé, že dominují děti se specifickými poruchami učení, kterých je v populaci nejvíce - 36 638 ve školním roce 2016/2017. Ve stejném školním roce mělo (bez přidruženého jiného postižení) zrakové postižení 589 žáků a sluchové postižení 730 žáků z celkového počtu 906 188 žáků v základním školství. Z reprezentativního šetření realizovaného s učiteli a řediteli základních škol vyplynulo, že převažující většina učitelů považuje za velmi či spíše snadnou práci s žáky s tělesným postižením (74 %) a zrakovým postižením (60 % učitelů). Jako velmi snadnou či spíše snadnou označila převažující většina ředitelů i učitelů také práci s žáky s chronickým onemocněním, vadami řeči a sluchovým postižením. Míru náročnosti práce s uvedenými cílovými skupinami hodnotili pouze učitelé a ředitelé, kteří měli se vzděláváním žáků s daným postižením zkušenost.
LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru):... . Ředitel školy dopředu ví, jaká konkrétní opatření má zajistit a dostane na ně také finance. .…
JK (reakce Jany Karvaiové): Ředitel to samozřejmě vůbec neví. Ledaže by to byl speciální pedagog, to pak ano. Proto by měl mít každý ředitel k ruce odborníka – školního speciálního pedagoga. Což v tak odhaduji 85% ředitelé nemají.
Lenka Felcmanová: Ředitel má tyto informace k dispozici v doporučení ze školského poradenského zařízení, které škola obdrží po vyšetření žáka. Jednotlivá podpůrná opatření jsou opatřena kódy, které následně vykazuje za účelem získání finančních prostředků na ně.
Redaktor (citace otázky z původního rozhovoru):.. Jak je to s nedostatkem odborníků, speciálních pedagogů? Často se v diskusích opakuje například výtka, že zatímco v Norsku nebo Finsku jsou ve třídě dva speciální pedagogové, u nás je tam jeden "běžný učitel" a jeden sotva zaškolený asistent pedagoga...
JK (komentář Jany Karvaiové): Na otázku vůbec není odpovězeno. Jen vymlouvavé řeči. Ve skutečnosti je to tak, že speciální pedagogové jsou na minimu škol Školní speciální pedagog působí pouze na malý úvazek. A navíc, se třese, zda mu bude prodloužen, protože o tom rozhoduje ŠPZ a ne ředitel školy. Za takto nastavených podmínek se do této práce nikdo nehrne. A další otázkou je stále horší absolventi tohoto oboru, roztříštěnost oboru, a v poslední době ještě další snaha ztížit studium speciální pedagogiky (proti čemuž protestovaly i univerzity). Než se změní celkové studium pna pedagogických fakultách, může nám zatím „utéct“ jedna ž dvě generace žáků ve školách, kteří nebudou mít dostatečně profesionální péči. Tudíž experiment na dětech.
Lenka Felcmanová: Co se týká přítomnosti speciálních pedagogů, je nový systém určitě lepší než předchozí, protože dříve škola mohla na finance na tyto pracovníky dosáhnout prostřednictvím prostředků Evropského strukturálního fondu v rámci nějakého projektu nebo příspěvku zřizovatele či sponzora apod. Nyní má možnost na základě systému podpůrných opatření získat 0,5 úvazku, některé školy čerpají prostředky na speciálního pedagoga také prostřednictvím podpůrného opatření speciálně pedagogické intervence. Nicméně situace by mohla být lepší, umím si představit, že by se tato pozice pro školy stala nárokovou a ředitel by na speciálního pedagoga dostával prostředky přímo podle počtu žáků, nikoliv přes systém podpůrných opatření. To samé by mohlo být i u asistentů pedagoga, kdy by alespoň základní úvazek mohl být odvozen od počtu žáků ve škole. Muselo by se to nastavit tak, aby systém neznevýhodňoval malotřídní školy, ale to by určitě šlo vyřešit. V jiných zemích to takto funguje, není důvod, proč ne u nás. Počet speciálních pedagogů na školách se zvýšil, také díky nové možnosti čerpání prostředků ESF. Aktuální informace o celkovém počtu těchto odborníků ve školách (financovaných ze státního rozpočtu, ESF a dalších zdrojů), určitě je ale možné nějaké údaje vyhledat ve statistikách MŠMT.
LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru): Co poradenští pracovníci velmi postrádají, je jednotná standardizovaná metodika pro přidělování podpůrných opatření. Existují jen velmi obecná doporučení,.....
JK (reakce Jany Karvaiové): Tak přesně tohle poradenští vůbec nepostrádají. Naopak, jsou nazlobení, že se z nich stávají pouze kvalifikované kancelářské síly, které vyplňují přednastavené formuláře, které jim často neumožňují samostatnou práci a vyjádření vlastních myšlenek. Poradenští jsou ti, co klienty znají pracují s nimi, a jsou dostatečně studovaní na to, aby sami, bez nějakých metodik, poznali,co klient potřebuje. Snaha o zavedení „standardů“ je dalším okleštěním jejich práce a je to i diskriminační vůči dětem, neboť děti nelze „napasovat“ do jakýchkoli standardů. Opět se to jeví jako snaha o úsporu. Nic víc. A o hodnocení sociálních systémů ať se snad ani paní nezmiňuje, zažila jsem to „hodnocení“ na vlastní kůži se svou maminkou a už bych to zažít nechtěla (a musela jsem bojovat jak lev).
Lenka Felcmanová: Představitelé Asociace pracovníků speciálně pedagogických center sami před časem navrhli materiál, který by umožnil jednotnější pohled na stanovení míry podpory ve vzdělávání. Díky absenci takové metodiky jsou poradenští pracovníci vystaveni tlaku ze všech stran – od rodičů a školy, která by uvítala nejvyšší míru podpory po státní instituce, které chtějí naopak šetřit. Jednotnější pravidla pro stanovování stupně podpůrných opatření umožňující shodu více hodnotitelů v rámci posouzení jednoho dítěte nám citelně chybí. V systému sociálních služeb bohužel není hodnocení úbytku funkcí dominantním nástrojem pro stanovení stupně závislosti, zde se stále vychází především z názoru posudkového lékaře. Pečuji o člena rodiny ve 4. stupni závislosti, tak vím, že ne vždy posouzení na místě odpovídá konečnému závěru.
LF (citace odpovědi Lenky Felcmanové z původního rozhovoru):... Ukazuje se, že pro rozvoj inkluzivní školy jsou klíčové jsou především metody a formy práce učitelů. Menší počet žáků ve třídě jistě může usnadnit individualizaci práce, bez znalostí efektivních metod výuky stavějících na odlišných individuálních potřebách žáků při učení však není všespásný...
JK (reakce Jany Karvaiová): Všespásný není, ale hodně podstatný je. A metody a formy práce prostě běžní učitelé nezvládají. Což potvrdila i inspekční zpráva , která se zaměřila na zjištění, jak jsou vzděláváni žáci se sluchovými vadami v běžných školách a ve školách zřízených podle §16,odst. 9. No a můžete hádat, jak to dopadlo. Ve prospěch speciálek. Protože tam pracují lidé, kteří ví,co dělat. Samozřejmě všude je co zlepšovat. Ale učit se na dětech? To mi přijde přes čáru a to ve chvíli, kdy to opravdu není potřeba, protože odborníků máme dost. Jen je neumí využít a zaplatit.
Lenka Felcmanová: Rozhodně bych si nedovolila tvrdit, že učitelé běžných ZŠ nezvládají metody práce vhodné pro děti se SVP. Jedná se např. o metody kooperativního učení, využívání multisenzoriálního přístupu apod., které řada pedagogů běžných škol velmi dobře ovládá. Co se týká zmiňované zprávy, ČŠI v minulém týdnu zveřejnila zprávu týkající se škol zřízených podle § 16 odst. 9, které vzdělávají žáky se sluchovým postižením. Zpráva se vyjadřuje mimo jiné ke skutečnosti, že řada žáků se sluchovým postižením se vzdělává ve speciálních školách pro jiný druh postižení, kde ne všichni učitelé jsou dostatečně kompetentní v komunikaci pomocí českého znakového jazyka. Doporučení z této zprávy je, že pokud mají být žáci s těžkým sluchovým postižením vzděláváni ve speciální škole, měla by to být škola zaměřená na toto postižení. Další doporučení směřují k posílení kompetencí pedagogů speciálních škol v komunikaci prostřednictvím znakového jazyka a znalostí v oblasti kultury osob neslyšících. Zpráva je uvedena zde: http://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Tematicka-zprava-Vzdelavani-deti-a-zaku-se-sluchov
V případě dětí se sluchovým postižením je třeba rozlišit míru postižení. Žák s nedoslýchavostí kompenzovanou sluchadly se může velmi dobře vzdělávat v běžné škole v místě bydliště, žák neslyšící potřebuje pro rozvoj svého vzdělávacího potenciálu komunikaci prostřednictvím znakového jazyka. Zde je třeba zajistit, aby v rámci výuky byla uplatňována komunikace ve znakovém jazyce. I ze zahraničních zkušeností vyplývá, že v případě těchto žáků je jednou z vhodných variant např. vzdělávání ve speciální třídě běžné školy, kde jsou vyučující, kteří ovládají znakový jazyk. Zapojení těchto žáků v kolektivu školy je podporováno v rámci celoškolních projektů či společných učebních aktivit. V České republice je několik škol zaměřených na vzdělávání neslyšících žáků, pro mnohé rodiny jsou však nedosažitelné ve smyslu velké dojezdové vzdálenosti. Představa, že by svoje dítě dali v šesti letech na internát a vídali jej jen o víkendech a prázdninách je pro řadu rodičů nereálná. Musíme se tedy snažit vytvářet vhodné podmínky pro vzdělávání dětí s těžkým sluchovým postižením ve všech školách. I tomu napomáhá nová právní úprava možností poskytnutí finančních prostředků na tlumočníky znakového jazyka nebo dalšího učitele ve třídě.
17 komentářů:
"Dnes přinášíme její reakci na otázky a komentáře, které jí v diskusi adresovala speciální pedagožka a důsledná kritička „inkluze počesku“ Jana Karvaiová."
Mohl by cenzor vysvětlit co znamená "důsledná kritička"?
------------------------------
Tento příspěvek byl shledán ideologicky nezávadným nebo ho ještě cenzor nestihl smazat. Pokud zde v diskusi ještě je, je možné, že bez vysvětlení zmizí, protože na tomto webu dochází k cenzorským zásahům podle vyznávané ideologie cenzora, přesto, že v patičce webu je informace, že diskuse nejsou cenzurovány. Je to lež.
Jako důvod ke zrušení přílohy LF uvádí: „nesoulad učebních plánů RVP ZV a jeho přílohy, který zejména na druhém stupni činil problém v organizačním zajištění vzdělávání“.
A jako řešení nabízí: „Žákům s LMP lze aktuálně nahradit vzdělávací obsah určitého předmětu jiným (např. u dalšího cizího jazyka), případně využít disponibilní dotaci pro posílení předmětů s praktickým zaměřením.“
Což je prakticky stejný nesoulad učebních plánů a na druhém stupni stejný problém v organizačním zajištění.
Příloha musela být zrušena, abychom v Bruseli dokázali, že se všichni vzdělávají podle stejného plánu, a tím všichni chápejme především Romové.
Paní Felcmanová hezky popsala problém zrušení přílohy. Mohu ji ubezpečit, že na tento problém jsem měla dlouhý příspěvek na konferenci Inkluze 2016, před zavedením (únor) a dosud to visí na youtube. upozorňovala jsem na problémy,ale proč poslouchat blbou učitelku. přeložím z jazyka paní Felcmanové do srozumitelné češtiny:
protože se zjistilo, že kdybychom nechali přílohu pro LMP, nedokázali bychom zorganizovat pro ty děti vyučování, jejím zrušením je donutíme dělat nesmysli v rámci IVP. Protože nelze zorganizovat patřičné vzdělání LMP žáků, naženeme je do jazyka od třetí třídy, do druhého jazyka na druhém stupni a nesmyslného počtu hodin nauk. zato jim zkrátíme hodiny pracovní výchovy a to vlastně na absolutní minimum. Čímž tyto žáky odsoudíme k tomu, že nebudou umět ani nauky, ani vzít do ruky kladívko nebo vařečku. A aby nám to šlapalo, tak podle přílohy nesmí učit ani na bývalých praktických školách, kde by se to samozřejmě stále dalo organizovat velice dobře, ale když se kácí les, létají třísky.
Začali jsme zcela veřejně diskriminovat skupinu žáků s mentálním postižením tím, že minimální výstupy jsou jim na dvě věci, pokud nejdou ruku v ruce s upraveným týdenním plánem hodin a praktickou výukou.
Za rodiče těchto dětí velice NEDĚKUJI.
Je to hnus a nic jiného a ještě větší hnus je, že se to veřejně omlouvá a polévá dostatečným kýblem omáčky, aby tomu skoro nikdo nerozuměl.
Opravdu dobrá péče o děti, paní Felcmanová.
Další odpověď týkající se ředitelů.
opět nesmysly. Mnohý ředitel dodnes neví, jaký je rozdíl mezi předmětem speciální péče a pedagogickou intervencí!!! Neví hodně dalších věcí. A jestli to paní Felcmanová neví, tak PPP nebo SPC se neradí s ředitelem, ale pracovníkem tímto úkonem pověřeným. pokud možno se speciálním pedagogem nebo výchovným poradcem. Takhle grupa lidí, co ji zastupuje paní F. si není schopná ani zjistit tuto elementární skutečnost.
Zkušenosti měly školy s SPU a VPU žáky a s žáky s především lehkými smyslovými vadami .je rozdíl, zda vám do třídy chodí dítě s naslouchadly nebo zda vám tam přijde dítě zcela neslyšící. Totéž se zrakovými vadami.
Když tedy školy už dávno s těmito postiženími pracovaly, proč nestačilo POUZE A JENOM navýšit normativní částky na tyto žáky? proč se musela vyrábět vyhláška, která je špatná, která nesplňuje spoustu požadavků pro práci s takovými žáky??? Stačilo jen dodat peníze,nic víc. Ředitelé by si potom zaměstnali asistenty nebo speciály nebo logopedy, prostě co škola, to jiný požadavek. Jenže my jsme potřebovali PŘEDEVŠÍM nařídit docházku do běžných škol. A co nejvíce OMEZIT zařazování do specializovaných škol. To bylo cílem vyhlášky, ne posílení péče o děti. kdo jen trochu ví, tomu je jasné. Říká to skoro každý ředitel,se kterým mluvím.Vznikl složitý, administrativně náročný systém, kterému stále jenom vychytáváme mouchy a ještě pořád nejsme u konce.
Speciální pedagogové????? Paní Felcmanová - 0,5 úvazku je kravina. proč ne celý? mě poradna stále zdůrazňuje, že na naší škole bychom se uživily dvě, tedy jedna na celý úvazek. A stále je to práce nejsitá, na dva roky max.
A proč se vlastně snažím. Vy si apriori musíte všechno obhájit. Je to vaše práce, kdežto já to mám jen jako koníček. Musíte to hájit ze zásady. Jen vás upozorňuji, že jednoho dne se ukáže, kdo z nás dvou (ale já nejsem sama, to mi věřte, je nás hodně moc) měl pravdu. odnese to hodně dětí. Vy jste si hezky odfajfkovali splněný úkol. Sláva vám.
ještě mi to nedá -
Vy nevíte, že třeba v tom Finsku postižené učí speciál a ne pár hodinami vyškolený pedagog? To vám nevadí? Asi ne.
Příspěvek p. Karvaiové: https://www.youtube.com/watch?v=s2IZTUbSsU0
Další příspěvky z diskusního fóra Inkluze 2016: http://www.ascestinaru.cz/inkluze-20%C2%A716-vystoupeni-recniku/
Paní Karvaiová, držím palce. Ze speciálního školství jsem sice letos odešel, ale mohu potvrdit, že máte ve všem pravdu. Než aby se zabývali Vašimi připomínkami, budou z Vás raději dělat hlupáka. A místní cenzor jim u toho bude svítit.
Omlouvám se za chyby v příspěvcích. Nejvíc jich sekám ve chvíli, kdy mě někdo vytáčí svým bohorovným klidem a neznalostí problematiky. Holt emoce.
"...kdy mě někdo vytáčí svým bohorovným klidem a neznalostí problematiky."
Vítejte :-)
Myslím, že o ČOSIV svědčí velmi výrazně fakt, že to není K. Laurenčíková, kdo odpovídá na otázky. Také se mi líbí tvrzení "S navrhovanou novelou zástupci ČOSIV zásadně nesouhlasí, v rámci vnějšího připomínkového řízení jsme vstoupili do kontaktu s řadou připomínkových míst a snažili jsme se naše připomínky uplatnit." - prošel jsem web ČOSIV až do května a nenašel o tom jedinou zmínku. Čekal bych, že ČOSIV bude pečlivě sledovat vše, co se na poli inkluze děje, bude to glosovat, vyvracet nepravdy, odkazovat na zdroje, poskytovat metodickou pomoc. Prakticky nic z toho na webu nenajdete. Blog květen: 04 Povinná předškolní docházka – otazníky a komplikace (3 odstavce + odkaz na dopis ČOSIV -> MŠMT); 09 Sociální dovednosti v praxi – publikace (opsaná anotace); 10 Workcoffee ČOSIV – 9. 5. 2017 (3 řádky textu, 6 fotografií); 11 Hra v terapii – publikace (opsaná anotace); 16 Klíčem k dobrému školnímu klimatu je kvalitní mentoring (rozhovor s učitelkou 1. stupně na mateřské); 31 S jakými tématy se rodiče nejčastěji obracejí na školy? Někdy i s požadavkem na vyloučení žáka (3 odstavce + odkaz na zprávu). Materiály k inkluzi - poslední ze 3. července. FAQ pro učitele - 1 strana povšechných informací se 3 odkazy. Opravdu paráda a cenný zdroj informací.
Pane Komárku, můžete vysvětlit, proč mažete odkaz na tento článek?
http://www.rodicevitani.cz/ucitelska-vrba/ucitelska-vrba-inkluze-mi-nahani-hruzu-vycerpava-me/
Obsahuje postřehy a zkušenosti konkrétní a pod článkem podepsané učitelky.
Je zcela relevantní k obsahu článku a diskuse.
Můžete vysvětlit, proč mažete nejen některé příspěvky, ale také záznam o tom, že byly smazány?
poste.restante
Proti odkazu nic nemám, děkuji. Záznamy o mazání nemažu :-). Věc se má tak, že příspěvky Anonymního v podobě, v níž je nyní posílá, se na České škole staly SPAMem. Hezký večer!
příspěvky Anonymního v podobě, v níž je nyní posílá, se na České škole staly SPAMem.
Staly se?
Samy od sebe?
Komárku Vy nejste asi moc chytrej(chtěl jsem napsat, že jste vůl, ale to by se asi smazalo). A volovi bych se musel omluvit. Normálně takhle nepíšu, ale připomíná mi to tak trochu minulé století.
Staly se spamem. Stal se volem? Také bez vlastního přičinění? Kdo za to může? Kardinální otázka nezodpovědných lidí.
Paní Karvaiová, souhlasím s každým Vaším slovem a potvrzuji, že to se mnou cloumá úplně stejně i na základní škole, kde zatím řešíme jen problémy dětí hraničních, které nesmí být šťastné, protože by se jim nedostalo "plnohodnotného" vzdělání. Takže raději žádného.
Druhý cizí jazyk do každé rodiny! Tý a jak se to řekne česky?
Okomentovat