„Pro začátek je nutné upozornit, že rozdíl mezi obtěžováním a pochvalou skutečně existuje a že hlasy tvrdící, že jde o rozpoutání genderového šílenství, jsou nesmyslné. Když v jižních zemích žena slyší na ulici "ciao bella", neurazí se. Když jí někdo v Česku "pochválí" přednosti slovy, která spíše odpovídají ohodnocení chovných přežvýkavců, nadšená být vskutku nemůže… Nevyžádané poplácání po zadnici, jakkoliv může jít o projev kladného hodnocení oné části těla, obtěžováním je. Stejně jako vynucená výměna pozorností ve vztahu nadřízený/podřízený. Stereotypní uvažování ve smyslu "řekl/a si o to sám/sama a bylo to dobrovolné" není namístě,“ píše v Hospodářských novinách Julie Hrstková o mediální kampani #Metoo, odstartované odhalením sexuálního zneužívání v podání filmového producenta Harveyho Weinsteina.
 |
| Julie Hrstková (repro ČT) |
Jedním z možných řešení je absolutní kontrola. Příkladem jsou v tomto smyslu vysoké školy: ani v Česku už si žádný profesor nedovolí zkoušet studentky za zavřenými dveřmi. Obava z obvinění ze sexuálního harašení v případě špatné známky je natolik velká, že to prostě nikomu nestojí za to. Jde ovšem o naprosto odstrašující případ... Cesta kontroly je cestou skutečného genderového šílenství, která může vést pouze ke zhoršení všech mezilidských vztahů bez ohledu na pohlaví.
Skutečným řešením je rovnoprávnost. Tedy to, o čem se ve vyspělém světě včetně Česka neustále mluví, aniž by se nějak výrazněji projevovala v praxi. Stačí se podívat na poměr mužů a žen ve vedení firem, v parlamentech, vládách nebo centrálních bankách. Rovné zastoupení? Ani náhodou. To samé platí o rozdílech v odměňování...V Česku, kde je jeden z největších rozdílů v platech a mzdách mezi pohlavími v rámci unie, podobné snahy vyvolávají nevoli, protože to, že ženy dostávají méně, má vždy "logické vysvětlení". A že si ženy neumějí říci o velký plat ani na manažerských pozicích, je také jejich vina. Kvóty na rovnoprávné zastoupení jsou sprostým slovem, protože jak tvrdí experti, vybírá se podle znalostí, nikoliv pohlaví. To, že na vysokých školách převažují studentky a v řízení muži, je zřejmě jen chyba statistik.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Ach můj bože.
Rovnost není stejnost.
Rovnoprávnost znamená rovnost šancí vykonávat profesi ve které je pohlaví irelevantní, ale nikoliv rovnost výskytu všech pohlaví, ras, etnik či sexuálních orientací ve všech profesí.
Protože jestli to tak je, tak požaduji aby 50% horníků byly ženy.
A aby 50 % rodiček byli muži. A uzákonit profesi "kojný".
Možná pak "někomu" dojde, že většina studentek nestuduje obory, jejichž absolvování je relevantní pro zaměstnavatele při obsazování vedoucích funkcí a tudíž jejich počet není v korelaci s počtem vedoucích pracovníků.
Nemluvě o tom, že svatosvatým právem majitele je přijmout do svého podniku toho, koho chce.
Rovnoprávnost samozřejmě ze světa nevymaže sexuální obtěžování. Kdokoliv ale dostal příležitost a uspěl ve svém oboru, ví, že s profesním růstem roste i sebevědomí. Bez ohledu na pohlaví, člověk, který si je jistý sám sebou a zná svoji cenu, se obtěžovat nenechá. Prostě zadupe agresora do země. K tomu, aby se tak choval, ale musí dostat příležitost "vyrůst".
Sexuální obtěžování úplně nevymaže ze světa nikdo a nikdy. Ono je totiž o moci a nadvládě a nikoliv o sexu. Takže sexuálně obtěžovat mohou i ženy muže, jen to nedělají tak často a muži se tak často nebrání.
Sexuální obtěžování nevyřeší to, že sekretářka může "vyrůst" na pozici šéfa, protože to už by nejspíš byla udělala dříve.
Sexuální obtěžování vyřeší to, že si to k ní šéf nedovolí, protože potenciální následky mu za to nestojí. Stejně jako gauneři přepadají babičky a invalidy na vozíku, ale nedělají to chlápkům, kteří jsou v uniformě, nebo těm co právě vyšli z boxerské tělocvičny.
Okomentovat