Jana Karvaiová: Chceme nebo nechceme opravdovou inkluzi?

Poslední týden jsme si mohli přečíst v médiích i na stránkách MŠMT analýzu prvního roku implementace inkluzivního vzdělání i vyjádření k údajné analýze od pana ministra. To, co jsem si přečetla na stránkách ministerstva určitě analýza nebyla. Nebo možná že byla, ale já bych to nazvala analýzou statisticky vykázaných dat ve výkazech. Rozhodně bych to nenazvala analýzou prvního roku implementace. Z prostého důvodu. Statistická data nám neříkají skoro nic. Jsou to čísla, kolik žáků či studentů se kde vzdělávalo. Nic to ovšem neříká o kvalitě takového vzdělávání. O příčinách, proč kteří žáci jsou nebo nejsou v běžných školách. A to považuji za důležitější informaci, než záplavu čísel.

Jana Karvaiová

Žáci s poruchami učení a chování byli v běžných školách odedávna. Tam o žádné inkluzi ani hovořit nemůžeme. A věděli jsme již před analýzou, že jich na školách bylo také největší procento. Což se ovšem ještě loni hezky mlžilo, když se předváděla čísla s SVP žáky ( žáci se speciálními vzdělávacími potřebami) a do éteru se házely desetitisíce postižených žáků, jako již dávno probíhající společné vzdělávání. Jestliže bychom odečetli ještě sociálně slabé a cizince, zůstane nám doslova hrstka žáků , kteří mají zdravotní postižení a jsou v běžných školách. Zbytek se vzdělává ve školách specializovaných na různá postižení.

Jako opravdovou analýzu bych si představovala (kromě strohých nicneříkajících čísel) například široký zájem o odezvu rodičů. A samozřejmě odezvu jednotlivých škol. Ptal se někdo rodičů a škol, jak na implementaci společného vzdělávání pohlížejí? Za sebe, jako učitelku ve škole mohu říci, že žádné dotazníkové šetření neproběhlo. Ani mezi pedagogy, ani mezi rodiči. A to patřím mezi lidi, kteří se o tuto problematiku opravdu zajímají. Nebo mi něco uniklo?

Jak vůbec může někdo analyzovat společné vzdělávání, aniž by se zeptal těch, kdo do tohoto procesu nejvíce zasahují. Jsou spokojení, nespokojení? A proč? Zajímá se někdo také o opravdovou kvalitu vzdělávání postižených dětí nebo se v tomto státě spokojíme jen s tím, že ty žáky vykážeme ve výkaze běžné školy? Co nám to řekne o kvalitě a spokojenosti? Jsou nějaké srovnávací studie, zda žák vzdělávaný např. ve škole pro zrakově postižené je vzděláván kvalitněji nebo méně kvalitně než na škole běžné?

Mně totiž ty otázky opravdu přijdou důležité a o něčem vypovídající.

Zatím na ně odpověď neznáme a obávám se, že ještě dlouho znát nebudeme. Něco nám může napovědět průzkum veřejného mínění, který také proběhl. A ten zrovna o velké podpoře veřejnosti v oblasti inkluze nehovoří. Ptá se někdo z těch, kteří tvoří podmínky pro společné vzdělávání, proč tomu tak je? Nebo je jednodušší nazvat veřejnost negramoty či jinými hanlivými názvy, jak byli nazváni např. pedagogové poté, co se pokusili odmítnout kariérní řád.

Chystá se opět (poslední novela proběhla k 1.9.2017) novela „inkluzivní“ vyhlášky. A z toho, co jsem si přečetla, nebude to o ničem přínosném, nejspíš půjde o další zlegitimizování škrtů finančních toků do škol. A myslet si (po zkušenostech z minulosti), že se někdo bude na názor ptát pedagogů, je hodně naivní.

Ještě se vrátím k financování inkluzivního vzdělávání. Jsme médii přesvědčováni, že inkluze byla velice drahá, že se penězi mrhalo ( ovšem už jsem se nikde nedočetla, v čem to mrhání spočívalo). Můj názor je opačný. Pokud chceme v České republice opravdovou inkluzi, muselo by to být x násobně dražší. Museli bychom zaplatit ještě více speciálních pedagogů ve školách, asistentů, zaplatit opravdovou péči, kterou jinak děti dostávají ve specializovaných školách. Jenže o děti přeci jde až na posledním místě. Až se budou rozdělovat peníze ze státního rozpočtu, asi zase bude dost peněz na dálnice, dotace na kukuřici nebo jiné projekty. Jestliže již nyní někdo veřejnost masíruje řečmi o drahé inkluzi, je to podezřelé. Protože inkluze prostě je hodně drahý špás a my ji buď chceme nebo nechceme. A nesmíme dopustit, aby se nám scvrkla na podporu nákupů pomůcek nebo doučování. Zdravotně postiženým není doučování k ničemu a speciálně pedagogická péče vedená učitelem bez patřičného vzdělání je to samé. Jenže tohle je právě to nejdražší.

Hledání zástupných problémů je neskutečné. Přitom je zřejmé, že ministerští úředníci porušili své pracovní povinnosti, když nebyli schopní nejméně rok předem (tedy třeba rok před účinností vyhlášky 27/2016) udělat správný odhad nákladů na inkluzi. Myslím, že nejméně jedna univerzita jim podklady dala a oni to zcela ignorovali. Vše lze dohledat po internetu. Přestože finanční prostředky zajištěny nebyly, byla inkluze spuštěna. Peníze začaly do škol téci až po lednu 2017! tudíž vlastně před pár měsíci, není to ani rok. Již na jaře došly a hledala se krkolomná řešení. O prázdninách začal vyhrožovat ministr financí, že peníze nebudou. Nyní jsme svědky nehorázného očerňování škol, které se velice sofistikovaně starají o opravdu postižené žáky a studenty. Budou potrestáni opravdoví viníci? Tedy ministerští úředníci, kteří jsou velice dobře placeni za to, aby si s dostatečným předstihem udělali profesionální analýzu dat a místo toho vytvořili zcela trapný amatérský nástřel???????

Takže moje otázky zní: chceme nebo nechceme opravdovou inkluzi? Má někdo zájem si udělat opravdovou ucelenou analýzu toho, jak společné vzdělávání na českých školách probíhá? Udělá někdo konečně správný profesionální odhad finančních prostředků nebo to budeme řešit pouhými škrty v péči o postižené, jak to naznačuje další novela vyhlášky 27/2016?