Simona Hoskovcová: Dvouleté dítě do školky - ano, či ne?

„Otázka bývá kladena nesprávně. Z pohledu výzkumu bychom se měli spíše ptát, na jak dlouho do školky půjde, jaká bude kvalita péče v zařízení a z jaké rodiny dítě je. Jedním z hlavních ukazatelů kvality péče je počet dětí na jednoho pedagogického pracovníka - učitelku. Máme možnost čerpat odpovědi z řady důkladných a dlouhodobých studií, které se zabývají dopadem nerodinné péče na děti. Na tomto místě si představíme hlavní výzkumy, které poskytují argumenty pro stávající diskusi,“ píše Simona Hoskovcová v aktuálním vydání časopisu Řízení školy.

Simona Hoskovcová (ff.cuni.cz)

Jak namítají zkušené učitelky mateřských škol i mnozí psychologové z praxe, má dvouleté dítě výrazně jiné vývojové potřeby než dítě tříleté, a vzedmula se tak vlna diskuse i petiční akce proti tomuto novému trendu. Rodiče se při rozhodování, kdy začít dítě dávat do některé z forem nerodinné péče, řídí celou řadou rad, které ovšem nejsou výzkumně podpořené - slýchají tvrzení, že dítě potřebuje už před třetím rokem společnost dalších dětí pro svou socializaci, dále že je instituce dobrým prostorem pro rozvoj inteligence nebo že pobyt v instituci naruší vazbu s matkou. Žádný z velkých výzkumů nepotvrdil ani škodlivost, ani užitečnost nerodinné péče pro dvouleté dítě, pokud bylo dítě v kvalitní péči a nebylo v ní více než dvacet hodin týdně.

Důkladný rozbor dostupných studií dopadů předškolní výchovy za období od sedmdesátých let 20. stol. do současnosti provedli Osnat Erel, Yael Oberman a Nurit Yirmiya (2000). Bylo sledováno sedm ukazatelů dětského chování: kvalita attachmentu (vazby), chování ve vztazích, interakce matka-dítě, přizpůsobení / životní pohoda, sociální interakce s vrstevníky, sociální interakce s dospělými (ne rodiči) a kognitivní vývoj (inteligence). Z této tzv. metaanalýzy vyplývá, že v zásadě nejsou rozdíly mezi dětmi, které jsou ve výhradně mateřské péči a které mají nějakou míru jiné péče. Také bylo zjištěno, že nemůžeme najít jednoduchou souvislost mezi prospíváním dítěte a nerodinnou péčí. Vždy musíme při rozhodování o péči o dítě zvažovat řadu různých faktorů, které na sebe vzájemně působí.

Také výsledky jedné ze studií Organizace Early Child Care Research Network (NICHD) dospěly k závěru, že mezi dětmi, které vychovávaly pouze matky, a těmi, které měly zkušenost s některou z forem nemateřské péče, nebyly rozdíly v kognitivním nebo socioemocionálním vývoji. Pro vývoj dítěte se jako důležitější ukázalo to, jakým způsobem matka s dítětem trávila společný čas.

Děti batolecího věku podle tohoto výzkumu hůře snášejí dlouhý (celodenní a delší) pobyt v zařízeních poskytujících nerodinnou péči. Rovněž rodič po dlouhém pracovním dnu hůře reaguje na dítě. Proto je důležitá podpora flexibilních zaměstnání, tak aby rodiče mohli organizovat péči o své děti ve věku 1-3 roky na dobu max. 4-6 hodin denně.

Dostali jsme se tak k otázce délky pobytu dvouletých dětí v nerodinné péči, která je pro dítě snadno přijatelná. Clark-Stewartová (1992) porovnala děti, které trávily bez rodičů více než 30 hodin týdně, s těmi, které byly v nerodinné péči po dobu 10-30 hodin týdně. U první ze zmiňovaných skupin dětí zjistila, že dosáhly méně dobrých výsledků v sociálních a kognitivních dovednostech. Další podobné výzkumy ukázaly, že pokud tato péče přesáhla více než 20 hodin týdně, vedla k vybudování vazeb nejistého typu (Belsky, 1988) a k vyšší míře problémového chování (NICHD, 2003; Stein et al., 2012; Van Beijsterveldt, Hudziak & Boomsma, 2005).

Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)