„Kdo dá víc na školství? Tak by se mohla jmenovat soutěž politických stran v předvolebním čase. Některé se soustřeďují na otázku, jaká část národního bohatství by měla být napříště věnována na vzdělávání, další operují rovnou s platy učitelů,“ píše Radka Kvačková v Lidových novinách.
 |
| Radka Kvačková (repro ČT) |
Je známo, že Česká republika vynakládá na primární až terciární školství něco mezi třemi a čtyřmi procenty hrubého domácího produktu (HDP), přičemž průměr vyspělých zemí činí lehce přes pět procent a některé státy, jako třeba USA nebo Spojené království, se dostaly dokonce na víc než šest procent. Je však třeba říct, že jde nejen o veřejné, ale i o soukromé zdroje. A není tak docela náhoda, že největší podíl vykazují země, kde se platí na vysokých školách nemalé školné.
Nezdá se přitom, že by strany, jako třeba KDU-ČSL nebo Okamurova SPD, které slibují prosazovat oněch maximalistických šest procent (třeba Pirátům by stačilo procent pět), řešily tyto věci v souvislostech.
Jen některé strany se ve svých volebních programech zmiňují o náplni školní práce. Nejaktivnější je v tomto směru KDU-ČSL. Ta navrhuje znovuzavedení jednotných osnov, jež byly oproti dnešním rámcovým vzdělávacím programům rigidnější, a taky zavedení předmětu „praktická připravenost pro život“.
Horkým tématem jsou příliš svázané ruce ředitelů škol při obsazování učitelských míst. Kdybychom měli tipovat, kam budou muset příští poslanci napřít svou pozornost ze všeho nejdřív, bylo by to nejspíš právě toto. Protože jinak se může také stát, že některé předměty nebude mít vůbec kdo učit.
Celý text naleznete v dnešní příloze Akademie Lidových novin
0 komentářů:
Okomentovat