V porovnání s jinými profesemi založenými na duševní práci se profese učitelky jako práce pro ženy prosazovala mnohem snadněji než uplatňování žen na pozicích lékařů a právníků. Bylo tomu tak proto, že profese učitelky patřila mezi ty profese, které byly slučitelné s představou feminity.
V 18. století se se svobodnými, bezdětnými ženami, převážně cizinkami, které se uplatňují při výchově a vzdělávání dívek z vyšších vrstev společnosti, setkáváme poměrně často. Většinou vyučovaly přímo v rodinách jako domácí učitelky a vychovatelky či v soukromých dívčích vzdělávacích ústavech. V soukromých dívčích vzdělávacích ústavech byly zaměstnávány také vdovy a méně často ženy vdané. Vdané ženy se realizovaly méně často než ženy svobodné či vdovy, neboť se předpokládalo, že ženy mohou získat kvalifikaci, která funguje jako „ženino věno“ spočívající v ekonomickém přilepšení rodině a pojistka pro případ celibátu. Ve společnosti panovala představa, že ženy se mohou věnovat své profesi, pro niž získali kvalifikaci, než se vdají. Společnost předpokládala, že vdaná žena ihned po svatbě svou profesi opustí a bude se plně věnovat manželovi, dětem a domácnosti. Až do první světové války tato praktika fungovala. Kvalifikované ženy, věnující se své kariéře, jakmile získaly sňatkem sociální zaopatření, ihned svá povolání opouštěly.
Vdovy či vdané ženy, které se realizovaly jako učitelky, pocházely z velmi dobrých rodin, v nichž se jim dostalo dokonalé výchovy a vzdělávání. Vdovy se na pozici učitelek realizovaly ve větší míře než vdané ženy.
Celibát učitelek
Změna v této oblasti nastala po zavedení celibátu učitelek, který byl zaveden v Čechách 27. ledna 1903, kdy bylo legislativně stanoveno, že provdání se učitelky má býti pokládáno za dobrovolné vzdání se služby. Na Moravě byl zaveden celibát učitelek dne 26. prosince 1904. Ve Slezsku byl celibát učitelek stanoven dne 6. listopadu 1901 a nevztahoval se na učitelky ručních prací. Rakousko-uherské říšské zákony celibát učitelek nenařizovaly, na Slovensku nebyl zaveden.
Důvodem zavedení celibátu bylo mínění společnosti, že rodinné a pracovní povinnosti, které mají učitelky ve škole, nelze harmonicky propojit a zvládat obojí.
Během první světové války se názory na celibát učitelek změnily, školské úřady počaly na celibát učitelek pohlížet negativně. Podle odpůrců celibátu svobodné učitelky často mylně pojímají různé životní otázky a především ty, které se týkají rodinného života, celibát brání učitelkám v plnění základního životního poslání ženy, omezuje přirozená práva člověka. Kvůli celibátu stát ztrácí řadu zkušených a kvalifikovaných sil, které se po svatbě musí vzdát svého zaměstnání. V červenci 1919 byl celibát učitelek zrušen.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat