"Žijeme v osvícené době?" Takto se tázal Immanuel Kant v eseji „Odpověď na otázku: Co je to osvícenství?“ Napsal ji již dávno, v roce 1784. Jeho odpověď na otázku v titulku zněla: „Ne, ale snad v době osvícenství. Jak bychom dnes odpověděli my?
Kant charakterizuje osvícenství takto: „Osvícenství je, když člověk opustí svou nesvéprávnost, kterou si způsobil vlastní vinou. Nesvéprávnost je neschopnost používat vlastního rozumu bez vedení jiných.“
A po několika řádkách dodává: „Sapere aude! (Měj odvahu používat vlastní rozum!) je proto mottem osvícenství.“
 |
| Karel Lippmann (archiv autora) |
Tajný učitel v příspěvku „Digitální demence s Velkým Bratrem, sňatek bez lásky“ připomíná dokument MŠMT „Strategie digitálního vzdělávání“, ve kterém se mj. píše: „Digitálním vzděláváním rozumíme zjednodušeně takové vzdělávání, které reaguje na změny ve společnosti související s rozvojem digitálních technologií a jejich využíváním v nejrůznějších oblastech lidských činností. Zahrnuje jak vzdělávání, které účinně využívá digitální technologie na podporu výuky a učení, tak vzdělávání, které rozvíjí digitální gramotnost žáků a připravuje je na uplatnění ve společnosti a na trhu práce, kde požadavky na znalosti a dovednosti v segmentu informačních technologií stále rostou. Cílem strategie je nastavit podmínky a procesy ve vzdělávání, které toto digitální vzdělávání umožní realizovat.“
Nejdříve si připomeňme, co znamená termín „digitální“. Jsou jím označeny veličiny vyjádřené v nespojité (diskrétní) číselné formě (řadou přirozených čísel a vším, co je možné pomocí těchto čísel očíslovat, obvykle v binární soustavě (jedničky a nuly). Bertrand Russel rozlišil poznání přirozené a umělé poznání exaktní, reprezentované metodou přírodních věd. Mezi nimi je zásadní kvalitativní rozdíl: pro první je typická vágnost (neurčitost, nepřesnost, nenulový sémantický diferenciál) a užití neformálního, nejčastěji přirozeného jazyka, pro druhé naopak exaktnost (nulový sémantický diferenciál) vyjádřená umělým formálním jazykem (např. matematika). Interpretace přirozeného jazyka nemůže tedy být zcela exaktní (je jen nedosažitelným cílem), interpretace formálního jazyka naopak exaktní být musí. Formální jazyky proto nelze použít pro vyjádření znalostí získaných přirozeným (nikoli umělým) poznáním a původně reprezentovaných přirozeným jazykem. Z rozdílu mezi poznáním přirozeným a exaktním vyplývá i odlišnost vzdělání a odbornosti, interpretace literárního textu a interpretace expertního problému, přičemž jejich vztah je dialektický a důležitost pro život stejná. Dnešní škola to však nerespektuje a svým absolventům tak s nereflektovanou samozřejmostí vštěpuje zcela matoucí pohled na skutečnost.
Výše citovaný I. Kant má na mysli vzdělání. Klade důraz na odvahu používat vlastní rozum a ironizuje laskavost „hlídačů“, kteří své „vrchní velení“ hájí úpornou snahou udržet své podřízené ve vzdělanostní nesvéprávnosti, přičemž straší obtížností a nebezpečími skrývajícími se v nezávislém myšlení. A hle, z MŠMT se dozvídáme, že porozumět světu, uplatnit se v něm a zorientovat bude možno jen digitalizací, tedy způsobem, který nezávislé myšlení neumožňuje. Zapojena má být i výuka češtiny! Schopnost utvářet si vlastní názor je tedy podružná, ba zbytečná. Digitální nácvik na duševní spartakiádu je nazýván vzděláváním.
Mám proto návrh: Proč od jistého věku ještě chodit do školy? Vždyť celý proces „digitálního výcviku“ lze řídit z pohodlí domova. Po internetu uložím svým žákům (může jich být mnohem víc, než dovoluje dnešní třída), co se mají naučit. Poté budou několikrát do roka shromážděni např. v příslušnou technikou vybavené O2 aréně (či podobných zařízeních) a skrz naskrz protestováni. Průkopník centrálního poručnictví CERMAT a jeho spolupracovníci vstoupí do dějin. Absolventi škol budou do světa jejich zásluhou vstupovat vybaveni vším digitálně potřebným, v pohodě a bezstarostném, radostném rozpoložení: „Brave New World“. Že je to utopie? Pokrok se přece nedá zastavit. Jen mě trápí kacířská otázka: Co to vlastně je, tenhle pokrok? Není na jedné straně sice dobrým pomocníkem, na druhé ale bezcitným, nelítostným pánem? Jenom pomáhá, nebo i skrytě a bezohledně panuje? Máme jej ještě pod kontrolou, nebo jsme už jen jeho poníženými poddanými?
7 komentářů:
Není na jedné straně sice dobrým pomocníkem, na druhé ale bezcitným, nelítostným pánem?
To přesně technologie jsou. Proto je používejme jen tam, kde mohou pomoci. Používejme je jen tak, jak mohou pomoci. A používejme je pak samozřejmě také tam, kde bychom se s nimi měli seznamovat a měli bychom je poznávat.
Pokud někdo bude nutit učitele čehokoliv k používání technologií ve výuce, je to špatně. Pokud ale učitel dokáže vlastní výuku zefektivnit tím, že do ní dokáže zapojit technologie, které umí efektivně využívat, je to jedině dobře a bylo by naopak špatně, bránit mu v tom.
Určitě to není tak, že technologie dokážou nic než exaktní reprezentaci poznatků, tak to zcela jistě není. To že jsem použil k napsání aplikace formální jazyk za užití exaktních poznatků, definic proměnných atd., ještě neznamená, že aplikace takto vystupuje i na rozhraní uživatel-technologie. Jinými slovy, s technologiemi se dá učit, trénovat, procvičovat nebo prostě dělat mnoho zcela neexaktních aktivit.
A když už byl oprášen Kant, tak odvahu používat vlastní rozum budou učitelé potřebovat právě k tomu, aby si obhájili, proč právě v daný okamžik technologie použili nebo nepoužili.
Díky pane Lippmanne. Vytisknu pro vyšší třídy jako text k zamyšlení.
V jednom z románů Chucka Palahniuka říká matka synovi zhruba:
"Doba osvícenství skončila. Nastává doba odsvícenství."
"Nejdříve si připomeňme, co znamená termín „digitální“. Jsou jím označeny veličiny vyjádřené v nespojité (diskrétní) číselné formě (řadou přirozených čísel a vším, co je možné pomocí těchto čísel očíslovat, obvykle v binární soustavě (jedničky a nuly). Bertrand Russel rozlišil poznání přirozené a umělé poznání exaktní, reprezentované metodou přírodních věd. Mezi nimi je zásadní kvalitativní rozdíl: pro první je typická vágnost (neurčitost, nepřesnost, nenulový sémantický diferenciál) a užití neformálního, nejčastěji přirozeného jazyka, pro druhé naopak exaktnost (nulový sémantický diferenciál) vyjádřená umělým formálním jazykem (např. matematika)."
V zásadě ano, ale připomeňme si také, že skutečný "reálný" svět má diskrétní povahu. To, co je "umělé", je spojitost, která vyžaduje vnímání nekonečně malých veličin. Skutečnost, že počítač nedokáže přesně reprezentovat žádné iracionální číslo není omezením stroje, ale omezením reálného světa, neboť v reálném světě iracionální čísla nic nereprezentují. Jsou pouze myšlenými objekty, nikoliv něčím, co by se dalo nahrát do paměti počítače. Páně Lippmannova snaha vyvolat dojem, že existuje jakési umělé omezené digitální prostředí, či myšlení a přirozené nedigitální (spojité) prostředí, či myšlení, které je tomu prvnímu nějak nadřazené, se musí minout účinkem u každého, kdo věci alespoň trochu rozumí. Ve skutečnosti je aktuální stav poznání zcela jiný - reálný, přirozený svět má diskrétní povahu a naopak ten umělý, uměle vytvořený abstraktním myšlením, dokáže pracovat i s pojmy, jako je spojitost, ačkoliv je v reálném světě nic nereprezentuje. Jedná se nanejvýše o iluzi spojitosti, které evidentně podlehl i pan Lippmann.
"Interpretace přirozeného jazyka nemůže tedy být zcela exaktní (je jen nedosažitelným cílem), interpretace formálního jazyka naopak exaktní být musí. Formální jazyky proto nelze použít pro vyjádření znalostí získaných přirozeným (nikoli umělým) poznáním a původně reprezentovaných přirozeným jazykem."
Co to je "umělé" poznání? Mohl byste osvětlit, pane Lippmanne? Nechápu tu snahu se neustále vymezovat proti něčemu. Vytvářet si nepřítele, kterého označím za umělého, diskrétního, nedokonalého, abych v zápětí mohl prohlásit, že je nedůležitý a že nestojí za to, aby byl detailně zkoumán, ačkoliv o něm doposud sám skoro nic nevím. To nesvědčí o schopnosti kritického myšlení, nýbrž o předpojatosti.
"Výše citovaný I. Kant má na mysli vzdělání. Klade důraz na odvahu používat vlastní rozum a ironizuje laskavost „hlídačů“, kteří své „vrchní velení“ hájí úpornou snahou udržet své podřízené ve vzdělanostní nesvéprávnosti, přičemž straší obtížností a nebezpečími skrývajícími se v nezávislém myšlení."
No, nevím, kdo má být tím hlídačem, ale já nehodlám nikoho strašit. Nezávislé myšlení potřebujeme jako máloco. Jen si troufám poukazovat na to, že není vše myšlením, co jím alespoň někdo nazývá. Že vzdělání nevzniká bez učení a bez drilu. Že zejména nevzniká volným svobodným tlacháním o projektově určených tématech, či čtením beletrie. Ani popravdě nevím, jak bych měl někomu bránit ve schopnosti nezávisle myslet, pokud bych seznal, že je toho třeba (jakože není). Já se naopak snažím prosazovat odlišování myšlení, od prázdného tlachání. Pokud někdo tvrdí, že se o prázdné tlachání nejedná, musí prozradit, podle jakých kritérií odlišuje prázdné tlachání od projevu hluboké univerzální vzdělanosti. Pokud na takovou žádost dotyční reagují tím, že odlišení není exaktní a že kdo to odlišit není schopen, tak mu stejně žádná rada nepomůže, pak se dostáváme do v historii velmi známé a demagogy oblíbené techniky definice kruhem. Prostě univerzální vzdělání to je, "pretože som to takto nazval a fertig".
"A hle, z MŠMT se dozvídáme, že porozumět světu, uplatnit se v něm a zorientovat bude možno jen digitalizací, tedy způsobem, který nezávislé myšlení neumožňuje."
Toto je doslova lež jako věž. Kde je přesně napsáno, že zorientovat se ve světě bude možné JEN digitalizací? Digitalizací čeho? Z čeho vyplývá, že digitalizace neumožňuje nezávislé myšlení? Celou dobu je v textu obehrávána písnička o tom, kterak je digitalizace omezená, ale jak z toho plyne, že neumožňuje nezávislé myšlení, to jsem věru nepochopil a věřím, že nebudu sám. Zanechává to ve mně dojem nešťastného rádoby intelektuála, který zaspal dobu a snaží se lidi přesvědčit, že to, co oni používat umějí a on ne, je vlastně nejen k ničemu, ale že to dokonce škodí tomu skutečně důležitému, nebo dokonce (sic), že to znemožňuje. Kterak k tomu tento nešťastník dospěl, když sám digitální technologie ovládá jen co by se za palec vešlo, a nemá tedy na čem své domněnky verifikovat, to nikdo neví. "Bůh je jako trojlístek - malý, zelený a rozdělený na tři."
"Když mám knihu, která mi stanovuje význam, pastora, který pečuje o mé svědomí, doktora, který bdí nad mou stravou, nepotřebuji vynakládat vlastní síly. Nic mě nenutí myslet; když můžu, zaplatím si a jiní převezmou nezáviděníhodnou práci."
To je pořád stejné, ne? jen bych dodala - a když mám stát, který za mě rozhoduje i tam, kde bych měl mít zodpovědnost a schopnost rozhodnout se a konat samostatně...
Digitalizace je umem člověka vytvořený, tedy umělý (!), MODEL* (zjednodušený a proto v mnoha, nikoli však ve všech, směrech účelově výkonný systém přizpúsobující skutečnost lidským potřebám) jinak spojité reality. Každý dobrý model má své výhody a nevýhody. Kdo na ty nevýhody nedbá, mnohdy se mýlí.
Modelování je významná vědecko technická metoda popisu,reprodukce, vytváření, osvojování a ovládání skutečných věcí. Absolutizovat význam jednotlivých modelů a popírat tím jejich reálný základ je nesmysl. Kdo neumí nebo nechce odlišit model od reality, podle které je model vytvořený, je diletant nebo demagog.
Myslím, že někteří digitální modelisté (a modelky:) by si mohli a měli radši koupit plastelínu, než plácat nesmysly o digitalizaci, jejíž postatě* ani nerozumí.
J.Týř
*
Digitální zařízení je (dnes povětšinou fyzikální) MODEL výrokové logiky.
Digitalizace je proces tvorby a zavádění digitálních zařízení do praxe.
Digitalizace vzdělávání je z přísně vědeckého i praktického hlediska pro mnohé rozumné lidi dost hloupý (žvástoidní) protimluv.
Okomentovat