Jana Zapletalová reaguje na otevřený dopis: Nevtahujme, prosím politikaření do péče o děti

Vážená paní náměstkyně, protože dopis o společném vzdělávání mi nebyl doručen, ale objevil se na sociálních sítích, reaguji obdobně. Důvodem mé reakce je sdělení, které ve svém dopisu uvádíte na moji adresu. Dovolím si tedy odpovědět. (O reakci požádala Janu Zapletalovou Česká škola)

Jana Zapletalová (eduin.cz)

Školský zákon ve vztahu ke vzdělávání dětí, žáků i studentů se speciálními vzdělávacími potřebami hovoří především o tom, že je třeba každého žáka vzdělávat v souladu s jeho zájmem, kdy úkolem §16 ŠZ je zajistit nejen rovná práva, ale také rovné podmínky.

Současně školský zákon hovoří skutečně o „běžné škole“ a o školách, třídách, odděleních a skupinách, které jsou zřizovány dle §16 odstavec 9 ŠZ (dříve často označované jako školy speciální). Z toho také vyplývá, že se již v zákoně předpokládalo, že u nás nebude žádná totální inkluze, ale systém, který umožní podpořit žáky běžných škol, kteří mají širokou paletu speciálních vzdělávacích potřeb a vedle toho i systém speciálních škol. V těchto školách (míněno „běžných“) je již mnoho let vzdělávána řada žáků tělesně postižených, s vadami zraku, sluchu, s poruchami učení, s poruchami chování, s lehkým mentálním postižením, s narušenou komunikační schopností, s autismem, s duševními onemocněními atd. Pro tyto děti školy běžné neměly prakticky žádnou podporu, podmínky pro vzdělávání těchto žáků měly a stále mají běžné školy ztížené především počtem žáků, kdy ve třídách je až 30 (někdy i více) žáků, neměly ani mnoho možností získat potřebné kompenzační pomůcky a další formy podpory. Asistentů pedagoga bylo velmi málo, možnost získat dalšího pedagoga nebo školního psychologa, školního speciálního pedagoga byla minimální, prakticky pouze z projektů. Tyto možnosti dnes školy mají, podporuje se především nejširší skupina žáků s poruchami učení, s poruchami chování, s narušenou komunikační schopností, kterých je ve školách nejvíce. Přistupují k tomu ale i žáci z odlišného kulturního prostředí, žáci žijící v odlišných životních podmínkách i žáci nadaní a všichni ostatní znevýhodnění žáci.

Podpora je i pro děti a žáky, kteří jsou v družině nebo ve školním klubu.

Školy, zřízené dle §16 odstavec 9 školského zákona ale nemají stejné podmínky jako školy „běžné“, a to z řady důvodů: mají snížené počty žáků na 4-6 žáků, kteří mají taková znevýhodnění, že nemohou být vzděláváni ve větším počtu žáků a dále třídy pro 6-14 žáků. Současně do doby změny financování získávají tyto školy nadále tzv. zvýšený normativ, který umožňuje, aby ve třídě byl vedle učitele další pedagogický pracovník, obvykle asistent pedagoga. MŠMT navíc navýšilo rezervu krajům, aby se finanční prostředky pro vzdělávání v těchto školách posílily. (pozn. otázky financování neřeší metodický orgán ŠPZ) O rovných podmínkách můžeme tedy hovořit, až dojde ke změně financování a všichni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami budou mít pouze podpůrná opatření.

Je zřejmé, že výše normativu je různá v různých krajích a tím se také stává, že někde normativ postačuje na model 1+1, jinde i na 1+2. Krajské úřady přistupují k řešení různě, například Jihomoravský kraj zpracoval metodické doporučení, které dává v kraji jasná pravidla, kdy je možné čerpat v těchto školách a třídách další prostředky z podpůrných opatření. Ostatně jak sama píšete, krajské úřady mají roli toho, kdo kontroluje žádosti o poskytnutí asistenta pedagoga a navíc jsou KÚ současně většinovým zřizovatelem školských poradenských zařízení.

Zástupkyně krajského úřadu v Plzni na poradě v NÚV potvrdila, že se Plzeňský kraj snaží pečlivě dodržovat §16 odstavec 11 školského zákona, přistupuje obdobně k řešení požadavků škol, tedy aby požadavky vycházely z potřeby a byly v souladu s pravidly hospodárnosti …... tedy s §11 vyhlášky č. 27/2016 Sb.

Školská poradenská zařízení nebyla nikdy vybízena k zákazu čerpání podpůrných opatření ze strany škol zřízených dle §16 odst. 9, to je naprostá lež. Naším cílem je dětem pomáhat, nikoliv vytvářet ostrakizující prostředí. Kolegům bylo sděleno, že mají vždy pečlivě zvažovat podmínky školy a zájem žáka, toto se vztahovalo především k asistentům pedagoga, vzhledem k zachování zvýšeného normativu, ne k dalším pomůckám, kompenzačním pomůckám a učebnicím. MŠMT zpracovalo metodické doporučení, jak máme postupovat v těchto případech, kdy se jedná o školu zřízenou dle §16 odst. 9, které je k dispozici na webových stránkách MŠMT od ledna 2017.

Je tedy určitě velký rozdíl mezi zákazem a čerpáním ve zdůvodněných případech. O případech, kdy je to naprosto nezbytné víme velmi dobře, obrací se na nás školy, rodiče i ŠPZ.

Analytická data získaná za první rok uplatňování pravidel §16 školského zákona ostatně potvrdila, že nedošlo k migraci žáků ze speciálních škol do běžných, že je stále nejpočetnější skupinou ve školách „běžných“- skupina žáků s poruchami učení a chování, s narušenou komunikační schopností.

K přechodu žáků pak docházelo na základě žádosti rodičů, častým důvodem je, že v regionu není specializovaná škola. Takových žáků není mnoho a vždy je třeba vycházet z jejich zájmu a z toho, nakolik škola skutečně dokáže u závažných problémů žáků zajistit odpovídající podmínky pro jejich vzdělávání ve škole. Jsou i další otázky spojené se zjednodušením systému, s podporou žáků, kde je problematické vytvoření optimálních podmínek- jedná se o děti autistické, duševně nemocné, o děti s poruchami chování a s poruchami pozornosti. Což je skupina žáků, kteří byli ve školách běžných i před novelou školského zákona a jejich vzdělávání vždy vyžadovalo zvýšenou péči pedagogů i ŠPZ.

Nevtahujme proto, prosím, politikaření do péče o děti, je smutné, že stát dokáže najít finanční prostředky na řadu oblastí ve společnosti a když se jedná o prostředky na vzdělávání našich dětí, tak zvažujeme, zda je vlastně máme nebo ne. Odhadnout přesně počty dětí pro další období bude vždy složité, zvláště pokud se jedná o nové skupiny žáků a nelze je predikovat na základě zkušeností (školská zařízení, kulturně odlišní atd). Role MŠMT je pak složitá. Řada problémů je totiž spojená i s otázkami sociálními a zdravotními, které by neměly být řešeny pouze MŠMT. Novela školského zákona otevřela řadu otázek, které byly ve školství neřešené po mnoho let.

Možná, pokud bychom o věcech komunikovali i jinak než jen prostřednictvím sociálních sítí, podařilo by se lépe domlouvat o tom, jak postupovat, abychom naplnili potřeby našich dětí.

Školská poradenská zařízení a i my jako metodický orgán a podobně i vy jako zřizovatelé těchto zařízení, jsme dostali velmi těžký úkol, se kterým se snažíme pracovat, zlepšovat a zpřesňovat průběh zavádění podpůrných opatření. Kolegům v ŠPZ patří obrovský dík za velký kus práce. Bohužel mají novou roli spojenou i s „přidělováním“ PO a tedy objemu finančních prostředků, která je velmi nevděčná a spojená i s hlediskem hospodárnosti a odpovědnosti.

PhDr. Jana Zapletalová