„Jaký je účel, smysl školy, na tom se neshodne vůbec nikdo. Rodiče to vidí jinak než děti, radnice, zaměstnavatelé a ministerští úředníci. Problém je, že pokud nevíme, k čemu to je, nemůžeme ani říct, kdo je dobrý učitel, a tedy, která škola je dobrá,“ píše středoškolský učitel Jan Koupil na Respekt.cz.
 |
| Jan Koupil (linkedin.com) |
Zatím nejlepší definici úlohy školy jsem slyšel od jedné své známé (parafrázuji a doplňuji) „Smyslem školy by mělo být zachovat a rozvíjet v dětech přirozenou touhu po vzdělávání. Ve škole je stejně nenaučíme všechno, ale bychom jim pomoci s tím, co jim umožní, aby se věci (znalosti nebo dovednosti), které budou opravdu potřebovat, dokázaly naučit efektivně samy“.
A pokud jde o mě? Plavu mezi tím, že něco musím „odučit“ kvůli požadavkům vysokých škol, hodně se snažím, aby bylo jasné, kde se ty věci, o kterých učím, používají/projevují/vyplatí a aby to bylo taky zajímavé. Zároveň chci, aby aspoň někdy museli vymyslet, udělat, přijít na to jak… No ale samozřejmě často končím u toho, že hledám to „penzum“, ten všeobecný základ. Za sebe ho vnímám tak, že by se mi líbilo vychovávat lidi, kteří si dokážou užit v divadle Shakespeara i Havla, těší je dozvídat se o světě a rádi si přečtou text od Grygara či Hořejšího, nedělá jim problém rozumět tomu, o čem se povídá v sobotním Meteoru, vědí, kdo jsme, kde jsme se tu vzali, komu vděčíme za svou svobodu a za předchozí nesvobodu, i to, jak se taková svoboda a nesvoboda pozná, no a kromě toho se taky celkem bez problémů uživí.
Celý text naleznete zde
17 komentářů:
"Smyslem školy by mělo být zachovat a rozvíjet v dětech přirozenou touhu po vzdělávání."
Nestálo by za to, zkusit v dětech zachovat třeba i brzlík?
Ano, tak nějak by to mohlo být. Bývá tragédií, když dítě ztratí vrozený instinkt učit se a poznávat právě ve škole. Jinak na tohle téma odpovídá brilantně P.K.Liesmann ve své prosnulé knize, Omyly společnosti vědění. Není to žádná novinka, ale vzhledem k tomu, co se ve školství děje, dá se usuzovat, že ji politici nečetli, nebo že ji vlastně nerozumí. Ta knika je velmi metaznalostní, takže musíte se ponořit .. a to se ve školách sice chce, ale nemůže .. a u politiků už teprve ne.
Ano to je hezký ideál. Závidím všem, kteří mají to štěstí a pracují s ideálem.
Jenže kolik procent dětí je schopno se samo učit? Kolik procent dětí je schopno naše školství tohle naučit. A kolik procent lidí se učí s nadšením a dobrovolně?
Škola musí děti naučit to, co rodina nedokáže. Je toho schopna?
Myslím, že pro mnohé rodiče je dnes školou - hlídárnou.
A pro děti místem, kam se chodí ohřát a nasvačit a ještě dát pokec s kamarády.
Škola by měla především vzdělávat.
Dávat základ pro další vzdělávání jakoukoli jinou formou.
Měla by rozvíjet (kladu důraz na slovo rozvíjet, jako co už někdo má) výchovu.
Škola nemá děti předělávat.
Škola nemá dohánět zanedbanou výchovu z rodiny. Ona to dělat může. opět kladu důraz na slovo může.
Připravit do života musí především rodiče.
Není povinností školy vědět, co bude potřeba za 20 let. To totiž neví nikdo. Takže nechápu, proč se to kdokoli neustále snaží zjiš´tovat. leda bychom si platili psychotroniky.
Člověk, který se bude chtít učit se bude učit. Jiného k tomu nedonutíte. V celých dějinách lidstva se nevyskytovala civilizace, kde by všichni nesmírně prahli po vzdělání. Nechápu opět, proč se o to někteří takypedagogové snaží.
Vzletně znějících definic, které odpovídají na otázku "K čemu máme školy / vzdělávací soustavu vzdělávání ?" by se našla řada.
Například ve školském zákoně 561/2004 Sb. § 2 Zásady a cíle vzdělávání, odstavec b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce
Jedno z mnoha doporučení z Bílé knihy (rok 2001)
Klást důraz na celkovou proměnu života školy a vyučování, podpořit inovativní programy a činnosti vycházející z potřeb žáků daného věku.
Měnit klima ve třídách, způsoby motivace žáků, hledat a ověřovat aktivizující metody a formy vyučování, publikovat zkušenosti nejlepších učitelů, iniciovat zpracování nových didaktických materiálů,....
Takže teorie by tu byla, leč stále čeká na uvedení do široké praxe.
Když se vžiji do role žáka/studenta, tak bych pro začátek ocenil, abych to, co se mám podle RVP, ŠVP a pančekly učit, mohl hned smysluplně ve svém životě použít a nemusel jsem čekat 20 let, až to možná budu potřebovat.
"Když se vžiji do role žáka/studenta, tak bych pro začátek ocenil, abych to, co se mám podle RVP, ŠVP a pančekly učit, mohl hned smysluplně ve svém životě použít a nemusel jsem čekat 20 let, až to možná budu potřebovat."
To musí být (asi bude) problém. Že je třeba to vysvětlovat žákům, to pochopím, že i učitelům, to už chápu méně... :-)
Na tuto úvahu mám už několik let stále stejnou odpověď.
Ať mi žák, nebo jeho rodiče řeknou, co bude příštích 40 let dělat a já ho rozhodně nebudu trápit nepotřebným učivem.
re. Na tuto úvahu mám už několik let stále stejnou odpověď.:
Proč by se "učivo/dovednosti" které žáky zajímají teď, mělo vybírat podle toho, co žák bude dělat příštích 40let?
A vy učíte žáka? Nebo skupinu žáků?
Jak velká může být skupina žáků, aby se ještě dohodla na tom, co je zajímá? A jaký je průnik mezi "zajímá" a "bude možná někdo někdy potřebovat"?
Kromě sebe, zkouším učit i ty žáky. Jestli je to v jednu chvíli jeden žák, nebo skupina, záleží na několika faktorech. Jestli vaše otázka míří k tomu, že když učím skupinu žáků, že "musí" dělat všichni to stejné a tudíž nemůže každý z nich považovat za užitečné a instantně použitelné v jeho životě, tak to se mýlíte. Nemusí dělat všichni to stejné.
Mám to štěstí, že si v pátém ročníku ZŠ mohu dovolit ten luxus a nechat žáky, aby si sami vybrali, co se budou z oblasti ICT učit. (Pro uvedení do kontextu, výuku ICT máme v každém ročníku a v pátém je již RVP patřičně uspokojeno. Máme tedy prostor jít dál.)
V mém případě tedy jde o poznatky z praxe. Vím, jaká je tam atmosféra, vím jak to žáky posouvá a směruje. Mám i zpětnou vazbu od žáků, kteří si tím prošli před >10 roky. Samozřejmě to není dokonalé a bez problematických míst, ale to není nic. Stále se mám co učit.
A k tomu si občas dovolím povzdechnout, že by to naše vzdělávání mohlo fungovat i trochu jinak.
Učíte na základní škole i něco jiného než informatiku? Informatika je hodně specifická. Zkusil jste si totéž aplikovat na přírodní vědy na druhém stupni?
Podle všeho ne, já si pak povzdechnu nad dalším moudrým mužem...
Re. ..já si pak povzdechnu nad dalším moudrým mužem:
Můj příspěvek k tomuto článku vůbec nebyl o tom, že já jsem ten dokonalý učitel, který ví jak na to, umí to a dělá to a vy ostatní jste zkostnatělí zabijáci přirozené touhy žáků po vědění. Pokud to někdo bere jako osobní kritiku, tak to je omyl.
Je o tom, že "smysl školy/vzdělávání" máme do nějaké míry celkem rozumně popsaný, ale praktická aplikace vázne, což považuji za nedostatek systému. To, že si v jednom ročníku mohu dovolit experiment to je celkem vedlejší a nic to nemění na to, že naše vzdělávací soustava je zaseklá ve scénáři:
* já RVP/ŠVP/učitel přináším znalosti
* ty žáku se je nauč
* tvé zájmy a potřeby mě nezajímají
* tomu co tě zajímá se věnuj jinde, tady na to není prostor
* prokaž že umíš to co se máš naučit, dostaneš za to známku
* a pak už je mi jedno co s těmi znalostmi budeš dělat
To, že to kritizuji bohužel neznamená, že nejsem nucen hrát tuhle nesmyslnou (ale staletími ověřenou) hru v roli učitele.
Jo, občas supluju za kolegyně něco jiného než ICT a vůbec jim to nezávidím.
A jak (už jsme se Vás ptali) to chcete udělat jinak? Ten Váš požadavek je, když budu neslušný, prostě nesmysl.
Re. "prostě nesmysl":
Naštěstí ten názor nezastávám.
Je řada věcí, které se dají dělat a nepovažuji je za nesmyslné. Namátkou:
* zabývat se tím, co žáky zajímá a hledat cesty jak podle toho stavět výuku
* přiohýbat ŠVP
* snažit se působit na změny v RVP
* podporovat vzdělávací systémy, které jsou tomu blíž
* hledat a sdílet fungující nápady
* setkávat se s kolegy kteří to vidí podobně a sdílet zkušenosti
* ...
Samozřejmě, být ve škole kde je vedení nakloněno změnám, případně ve státě, kde s takovými změnami počítají, to je výhoda.
Nevidím to úplně černě, žiji s představou, že je mnoho učitelů, kteří se nad smysluplností a praktickým využitím toho co učí zabývají.
M: Když se vžiji do role žáka/studenta, tak bych pro začátek ocenil, abych to, co se mám podle RVP, ŠVP a pančekly učit, mohl hned smysluplně ve svém životě použít a nemusel jsem čekat 20 let, až to možná budu potřebovat.
PR: Na tuto úvahu mám už několik let stále stejnou odpověď.
Ať mi žák, nebo jeho rodiče řeknou, co bude příštích 40 let dělat a já ho rozhodně nebudu trápit nepotřebným učivem.
M: Proč by se "učivo/dovednosti" které žáky zajímají teď, mělo vybírat podle toho, co žák bude dělat příštích 40let?
To ale střílíte mimo terč, pane kolego, i když já trochu také.
Vždycky totiž, když slyším nebo čtu úvahy o tom, že se má učit něco jiného a "potřebného pro život", pak hned vzápětí následuje závěr, že tohle a tohle učit nepotřebujeme, protože to nikdy nepoužijeme.
A tak jsem Vás v noční hodině podezříval ze stejné logiky. Možná neprávem.
Každopádně ale i Vaše odpověď šla mimo.
Já o koze - řekněte mi, co bude žák dělat a já ho nebudu obtěžovat "zbytečným" učivem. Ironie.
Vy o voze - proč by se to, co žáka zajímá mělo vybírat podle toho, co bude potřebovat. Nepochopení.
Teď k věci:
1. Informatika je hodně specifická oblast. Základní principy se nemění, ale aplikovaná část tohoto oboru se mění tak rychle, že skoro nemá smysl si chystat na výuku prezentace (třeba na textový editor), anebo se musí co chvíli aktualizovat (třeba licenční politika). Ale nelze z této zkušenosti vyvozovat závěry.
Jenže Vy jste svou úvahu postavil obecně. A to už je samozřejmě nesmysl. Předměty jako matematika, nebo český jazyk se obsahem na základní škole mění minimálně. Prakticky vůbec. Tak jaký smysl má se ptát na to, co bude žák potřebovat hned po (základní) škole, když víme, že téměř všechno?
2. Debata o tom, co žáky baví, nebo zda se mají učit všichni současně to stejné, je mimo realitu.
Ukažte mi dítě, které baví vázat si tkaničky, nebo se učit zpaměti vyjmenovaná slova.
Anebo dejte do školství tolik peněz, abychom mohli uspořádat výukové skupinky po deseti žácích a můžeme se bavit o "individualizaci výuky". A nejen žáci, ale i učitelé budou šťastní.
Pokud chcete v současnosti uvažovat v těchto konsekvencích, běžte učit do SCIOškoly.
Ale mimo skleník, na obyčejném poli s bramborama musíte nejdřív dokázat, že je jde pěstovat i "jinak" a stejně levně.
3. Debata o tom, co žák bude potřebovat hned po škole, jejímž motivem je redukce učiva, je možná v oblasti "výchov", které se nám po revoluci rozrostly jako bolševník. Ale nikoliv v oblasti základního učiva.
Tam platí naopak ta moje otázka. Řekněte mi Vy, co žák potřebovat nebude.
4. Ohnout RVP? - Budu se opakovat, ale: Ctrl+A, Delete!
My nepotřebujeme RVP. Potřebujeme základní vzdělávací programy - promyšlené, propracované a navazující.
A potřebujeme stanovit rozsah učiva v ročníku na cca 70 % disponibilního času.
A potřebujeme učitele, kteří spolehlivě a dobře odučí těch 70 % a budou umět využívat těch zbývajících 30 % ku prospěchu žáků.
Přijde mi, že ty 4... body jsou o něčem jiném, než u čeho jsme začali - co může žák hned smysluplně využít.
Svojí námitkou jsem chtěl říct asi tolik, že v reálné třídě žáků se najde deset až dvacet takových různých věcí a tak - pokud člověk neučí jen IVT v jednom ročníku (přičemž 4 roky se tam budoval nějaký systematický základ, bohužel nevíme jak) - ani moc dobře nejde najít, co každý může prakticky hned využít...
---
A můžu se ještě zeptat - vy jste ředitel nebo zástupce? Nebo máte úvazek 0.1? Jakou radu byste dal tomu, kdo učí třeba matiku?
Re. poste.restante: Ano slova bývají zrádná a často nás zavádí jinam než bylo zamýšleno.
Re. poste.restante 1) ... když víme, že téměř všechno?: Za smysluplné praktické použití nepovažuji samoúčelné vzdělávání pro použití na vyšším stupni školy.
Závěry z mých poznatků coby učitele ICT vyvozovat samozřejmě mohu. Ať už se učivo mění nebo je stabilnější, vždy je tam prostor pro motivaci. A za hlavní motivaci považuji praktické použití v životě, pokud možno vycházející z aktuálních potřeb žáků.
Re. poste.restante 2): Není to jen o tom, co je "baví" ve smyslu zábavy. Je to o tom, že danou činnost/znalost mohou smysluplně aplikovat v životě. Jak já byl hrdý na to, že mi máma nemusí zavazovat tkaničky.
Re. poste.restante 2) abychom mohli uspořádat výukové skupinky po deseti žácích : Vidím to podobně. Co tomu brání aby to tak bylo? Jsme velmi bohatá země (ve srovnání se zbytkem světa), kam půjdou peníze je do značné míry jen otázka vhodného řízení státu a priorit. Navíc si nemyslím, že by individualizace výuky byla jen otázkou peněz. Před hodinou tu proběhla výuka páťáků. Dvě dvojice vyráběly programy v Kodu, dvě děvčata modelovala a tiskla prstýnky na 3D tiskárně, 3 kluci se učili ovládat robota Spykee, dvě děvčata stavěla Boffin robota, dál jsem zahlédnul práci v Gimpu, LibreOffice, Scratchi, Minecraft animátoru. Ano ICT je specifická oblast, ale i ta se dá zabít nevhodným výběrem učiva a stylem výuky.
A nemyslím si, že bych "musel něco dokazovat".
Re. poste.restante 3): Nemám potřebu provádět analýzu toho, co Váš žák potřebovat nebude. Naopak jsem chtěl vyvolat zamyšlení nad tím, jak přiohnout výuku tak, aby to co se žáci učí, mohli smysluplně, prakticky používat.
Re. poste.restante 4): Opět se shodneme. Jen mě je celkem jedno, zda ty "minima" budou shrnuta v něčem, čemu se bude říkat RVP a ten poměr by klidně mohl být volnější než 70%/30%.
Re. Jiri Janecek, A můžu se ještě zeptat...:
Jsem učitel ICT na 1. stupni ZŠ úvazek cca 0.25 a učím na VOŠ budoucí administrátory.
Konkrétní radu učiteli matematiky nemám. Co mám je zkušenost s tím, co mi při mé učitelské praxi přináší radost, ke vidím smysluplnost a kde to "dře".
Třeba tohle vypadá moc pěkně:
https://www.auto.cz/formule-z-brna-drti-svetovou-konkurenci-jak-brnensky-drak-uletel-ostatnim-110881
https://www.novinky.cz/veda-skoly/422980-spousta-veci-ve-skole-je-teoreticka-studentske-firmy-jsou-opravdove-rika-reditelka-ja-europe.html
Tento článek se zabývá smyslem školy. Má reakce je o tom, že lze najít teoretický základ, který na danou otázku celkem rozumně odpovídá, ale že realizace v praxi za tím teoretickým základem kulhá.
Okomentovat