Alice Kourkzi: Narozen v Praze, přesto OMJ

V českých školách přibývá dětí, které se narodily v zahraničí, a čeština není jejich rodným jazykem. S nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka se mohou paradoxně potýkat i děti narozené v České republice a s českým státním občanstvím. Jedná se často o děti cizinců, kteří s rodiči komunikují jiným jazykem, a jejich kontakt s češtinou se omezuje pouze na školu.

Jako příklad dítěte s odlišným mateřským jazykem můžeme uvést devítiletého Michala z pražské základní školy. Podle záznamů v matrice se Michal narodil v Praze a má české státní občanství. Rodiče pochází z Ukrajiny. Do školy nastoupil v 5 letech do přípravné třídy a v současnosti navštěvuje 3. třídu základní školy. Od třetí třídy se jeho prospěch začal prudce zhoršovat, největší problémy má s českým jazykem, kde dostal na vysvědčení čtyřku, problémy má i v ostatních předmětech, z pěti dostal trojku. Nikdy na něj nebylo pohlíženo jako na žáka s OMJ a nedostaly se mu žádné úlevy nebo podpory s odvoláním na to, že se nejedná o žáka-cizince.

Z podrobnějšího pohovoru s matkou vyplývá, že Michal se sice narodil v Praze, ale rok a půl po narození ho matka odeslala na Ukrajinu, kde ho několik let vychovávala babička. Matka se rozvedla a v současné době sama vychovává dvě děti. Na děti mluví pouze ukrajinsky. Její znalost češtiny je na komunikativní úrovni, mluví hovorově s mnoha chybami. Sama přiznává, že často úkolům, které syn dostává ve škole, nerozumí a není mu s nimi schopna pomoci. Navíc, jak z rozhovoru vyplývá, matka pracuje často dlouho do noci a někdy i celý víkend.

Michal sám hovoří velmi dobře česky, ale na první pohled je jasné, že se nejedná o jeho rodný jazyk. Špatně rozlišuje mezi hovorovým a spisovným standardem, často do vět vkládá ukrajinská slova s podobným významem, sám přiznává, že některým slovům v češtině nerozumí. Velmi špatně nese, že se mu ve škole nedaří, a odráží se to i ve zhoršujícím se vztahu s třídním kolektivem. Při nahlédnutí do sešitů je jasné, že pro Michala je náročné rozlišování délky samohlásek, tvrdých a měkkých souhlásek. Z písemného projevu je patrné, že mu činí problémy čárky nad samohláskami, gramatika pravopisu i/y a spisovná podoba jazyka obecně. Nemá dostatečně rozšířený jazykový kód, který by mu umožnil uspět ve škole. Volný čas tráví ve skautu či po škole na školním dvoře. Kamarády mimo školu nemá žádné. Pokud není v ČR babička na návštěvě, musí se starat o svoji čtyřletou sestru – vyzvedávat ze školky, vařit, hlídat.

První krok – PLPP

První signály o potřebě podpůrných opatření by měly vyjít na prvním stupni od třídního učitele, na druhém pak především od učitele českého jazyka, kde se problémy pravděpodobně nejvíce projeví. Nedokonalá znalost akademického jazyka se projeví jako handicap nejen v českém jazyce, ale později potažmo i v dalších předmětech.

Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a žáky nadanými upravuje novelizovaný školský zákon (zákon č. 82/2015 Sb.) a vyhláška č. 27/2016 Sb. Do této oblasti patří také děti s odlišným mateřským jazykem. V zákoně je obsaženo pět stupňů podpůrných opatření. Podpůrná opatření prvního stupně uplatňuje škola bez doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ).

V případě Michala by bylo ideální začít s 1. stupněm podpůrných opatření iniciovaných třídní učitelkou. Toto opatření se týká dětí s pokročilou úrovní češtiny, kteří potřebují podporu především v jazykovém rozvoji v rámci jednotlivých předmětů a oborů. Podpůrná opatření prvního stupně slouží ke kompenzaci mírných obtíží ve vzdělávání žáka, u nichž je možné prostřednictvím mírných úprav v režimu školní výuky a domácí přípravy dosáhnout zlepšení. (zdroj: inkluzivniskola.cz). Třídní učitelka by ve spolupráci s výchovnou poradkyní a zbývajícími dvěma učiteli, kteří třídu učí, měla sestavit Plán pedagogické podpory (PLPP).

Celý text naleznete zde