Tomáš Zatloukal: Největším úkolem je zvýšit kvalitu vzdělávání na druhém stupni základních škol

„ Úplně se nedaří třeba diferencovat úkoly vzhledem k individuálním možnostem a schopnostem žáků, nedostatečně se uplatňují vzdělávací metody založené na spolupráci žáků a společném řešení problémů, stále se upřednostňuje předmětové vzdělávání a jen menší pozornost je věnována rozvoji žákovských gramotností, tedy schopností uplatnit nabyté znalosti v nejrůznějších situacích běžného života. Velmi komplikujícím faktorem je pak skutečnost, že zejména na 2. stupni si školy nedokáží efektivně poradit se vzděláváním nestudijně zaměřených žáků,“ říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal v rozhovoru pro Deník.cz.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Tomáš Zatloukal (msmt.cz)

Zmínil jste společné vzdělávání, inkluzi, která se asi nejvíce týká základních škol. Jak se s ní školy vyrovnávají?

Mrzí mě, jak se o společném vzdělávání někdy mluví. Je prostě neoddiskutovatelnou skutečností, že z pohledu spravedlivosti ve vzdělávání a rovného přístupu k němu má ČR v mezinárodním srovnání značné rezervy. Přitom je dávno prokázáno, že heterogenní třídy, tedy třídy složené z dětí různých charakteristik, jsou ve vzdělávání úspěšnější a žáci těchto tříd dosahují mnohem lepších výsledků. Společné vzdělávání je přínosné pro všechny, pro děti zdravé i pro děti s nějakým hendikepem. A na příkladu mateřských škol vidíme, že to jde.

Jde ale o to, jestli je pro postižené děti skutečně lepší, když se vzdělávají v běžných školách místo speciálních škol, které mají vyškolené odborníky, ne?

Samozřejmě. Jde o to, aby se všechny děti, které se mohou vzdělávat společně, společně vzdělávaly v běžných školách. A klíčové je to „které se mohou vzdělávat společně“. Pochopitelně záleží na druhu a stupni jejich postižení, tedy je jasné, že společné vzdělávání je přínosné jen pro některé děti. Inkluze je o tom, abychom nenechávali mimo hlavní vzdělávací proud ty děti, které v něm mohou s příslušnou podporou normálně působit. Navíc naše školy mají se vzděláváním dětí se speciálními vzdělávacími potřebami dlouhodobé zkušenosti a je potřeba říct, že školy, které již dříve děti s různými hendikepy v rámci hlavního vzdělávacího proudu vzdělávaly, to zvládaly zpravidla velmi dobře. A to k tomu neměly potřebné finance ani metodickou podporu pro učitele. Právě toto by se mělo v důsledku úpravy školské legislativy v rámci implementace společného vzdělávání změnit, to byl hlavní důvod, proč se nastavovala pravidla pro inkluzi, aby měly školy pro vzdělávání hendikepovaných dětí a žáků zajištěny adekvátní finanční prostředky a komplexní odbornou podporu poskytovanou pedagogům. Protože na principech vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se v jádru mnoho nezměnilo.

Celý rozhovor naleznete zde