Anketa „Platforma nebo Komora?“ Jana Karvaiová: Nelíbí se mi, že se stále neumíme dohodnout a v podstatě se tříštíme hned na začátku

V posledních dnech ohlásily vznik dvě učitelské iniciativy: Pedagogická komora a Učitelská platforma. Oběma jde o posílení hlasu učitelů, o jejich větší jednotu, o vytvoření reprezentativní skupiny pro vyjednávání s politiky i kontakt s veřejností a médii. Jsou ale dvě… Budou si konkurovat nebo budou spolupracovat? Vedou učitele k jednotě nebo k dalšímu názorovému štěpení? Přinášíme odpovědi speciální pedagožky Jany Karvaiové.

Jana Karvaiová

Jana Karvaiová:

Pokus o vznik pedagogické komory velice vítám. Myslím si, že pedagogové toto uskupení velice potřebují.

Osobně preferuji uskupení spolek Pedagogická komora. Je mi bližší v tom, že se tam smí přihlásit širší spektrum pedagogických pracovníků. Obávám se, že eliminace pro pouhé učící učitele není správná. Na vzdělávání žáků a studentů se podílí více subjektů. A všichni by měli být sdruženi do jedné „velké party“, která bude společně řešit problémy ve školství vzniklé.

Školství lze přirovnat k domu, který jste koupili nebo zdědili. A zjistili jste, že je v docela hrozném stavu. Je hezké si vysnívat, jak ten váš domeček bude vypadat za pět, deset ,dvacet let. Vy musíte začít celkovou revizí stavu a drobnými či rozsáhlejšími opravami. Vy chcete bydlet ,tudíž řeší se nevyhnutelné, akutní.

Ve školství potřebujeme řešit akutní problémy, protože se dají řešit tady a teď. Dlouhodobé představy si musíme pěstovat a střádat delší dobu, abychom pak mohli promyšleně říci, jak si vše představujeme. Což je ve školství problém, protože dlouhodobé představy většinou nastiňují volení lidé, kteří po skončení volebního období odkráčí do propadliště dějin a po nich zůstává nedodělaná práce jejich, jejich předchůdců atd. A nejen nedodělaná,ale často nesmyslná a nereálná.

Předpokládám, že pedagogická komora by tedy měla zpočátku řešit problémy aktuální a postupně se propracovat k nastínění dlouhodobé, nepolitické vize školství. Měla by zastřešovat názory lidí, kteří s žáky a studenty skutečně pracují a znají potřeby současného školství.

Nelíbí se mi, že se stále neumíme dohodnout a v podstatě se tříštíme hned na začátku. Tohle vůbec nevidím jako dobré a bylo by třeba, aby v obou vznikajících subjektech byli ve vedení takové osobnosti, které se povznesou nad osobní animozity, které budou umět podat ruku a uznat názory i těch ostatních, byť v tu danou chvíli pro ně nebudou zcela přijatelné. Je to o naslouchání a spolupráci. To je snad ten největší úkol pro všechny pedagogické pracovníky. Prosím, nehrajte si nikdo na to, že vy víte více.

V anketě už odpovídal Zdeněk Sotolář