„Obávám se, že k radikální změně situace, která by dokázala zvrátit nepříznivý trend (noví učitelé nenastupují a ti stávající postupně odcházejí do důchodu nebo soukromého sektoru), fiskální cesta nevede. Jenom ze státní kasy se krizi ve školství prostě nepodaří vyřešit nikdy,“ píše středoškolský učitel Milan Kůtek na serveru iHNED.cz.
Kůtek mimo jiné píše:
 |
| Milan Kůtek (gymcheb.cz) |
Chtěl bych vyzvat všechny podnikatele, firmy, manažery a banky, aby zvážili návrh přispívat podle svých možností na zvýšení podhodnocených mezd učitelů. Bohatýři všech firem, spojte se! Vždyť i na vás měli vaši učitelé celoživotní vliv, vložili do školní práce s vámi kus sebe samých a teď se o to snaží i u vašich dětí a vnoučat. Byla by to možná určitá možnost, jak učitelům „splatit dluh“. Oni totiž za své neodpovídající ohodnocení nemohou.
Tím se dostáváme k technikáliím mé vize BATERIE do škol. Nejsem účetní ani úředník, proto se předem omlouvám za přílišná zjednodušení. Představuji si pro tyto účely nějaký typ transparentního účtu (ovšem bez možnosti zobrazování dehonestujících vzkazů jako v případě účtu Miloše Zemana) nebo jinou variantu oficiálního konta. Když může být Konto Bariéry, mohlo by klidně být i Konto Baterie.
Pokud by se relevantní finanční prostředky vybraly, následoval by distribuční problém – jak je rozdělit a převést jednotlivým učitelům (těch je zhruba 118 tisíc). Takový rozdělovatelský oříšek. Tato administrativní procedura by se zřejmě neobešla bez MŠMT a následně i zřizovatelů škol, jimiž jsou obce a kraje. Kdyby ale významná suma k dispozici opravdu byla, povolaní by si s jejím rozdělením jistě poradili, buď jednorázově, nebo například připočítáním k mimotarifní složce mzdy apod.
Vybrané sumě ani procedurálnímu vylepšení se meze nekladou, proto při realizaci své vize uvítám pomoc a podporu z vaší strany. Raději však předem počítám s tím, že počítat nebude co. Nápad se neujme a české školství zůstane dál na okraji zájmu i propasti. Co pak? Nevím. Ale za sebe mám v té věci jasno. Spolu s hrdinou filmu Přelet nad kukaččím hnízdem si budu moci říct: „Sakra, aspoň jsem to zkusil!“.
Celý text naleznete zde
5 komentářů:
Pane Komárku, váš výběr témat považuji mnohdy za velmi pochybný. Děláte myslím z České školy poněkud pejskokočičkovský dort. Až se vám tu zas objeví nějaký recept na bábovku, budete se divit a smažete ho? Proč jste třeba neodkázal na včerejší Události a komentáře ČT24, kde v jejich úvodu zazněly docela podstatné věci? J.Týř
Nehápu, proč by měli podnikatelé ještě přispívat, když platí daně. Z jejich daní je školství financováno. Jde o přerozdělení a rozkradení jejich peněz.
BATERIE! Velmi oceňuji autorův smysl pro zkratku (v doovném pojetí). Určitě bych s uvedeným nadáním pomýšlel na ministerskou funkci; politická simplifikace reality vyžaduje údernost. Obávám se však, že se opět ukáže, že ďábel se skrývá v detailu, což autor částečně asi vycítil, když veškerý mlžný opar kolem své vznešené myšlenky shrnul pod označenímtechnikálie, jíž se zatím příliš netřeba zabývat. (Nicméně i v tomto diletování bych tušil jiskřičku naděje pro jeho možnou ambice v rezortu školství. Jistě by se tím navázalo na dlouholetou tradici úřadu.)
Uvedenou výzvu adresovanou firmám a bankám považuji v základu za rozpornou: Jestliže chceme dostat do školství mladé a vitální pedagogy, musíme jim jednak nabídnout dobré finanční ohodnocení (potud s autorem lze souhlasit), ale spolu s tím i poměrně značnou autonomii pro výkon jejich řemesla. Právě tvořivost a nezávislost dává učitelům smysl, proč proměňovat tuto profesi v poslání. Nicméně bude-li odměna za práci navázána na další subjekty, objeví se ze strany zaměstnavatele (rozuměj vedení školy), či dokonce finančního zdroje samotného (firmy, banky), paleta požadavků, jenž budou dále "umravňovat" tvořivého učitele. Jestliže Finsko, příp. Singapur dosáhly svého úspěchu cestou odstraňování překážek na cestě kreativity učitele, nemůžeme smysluplně doufat v to, že v Česku dojdeme téhož, vydáme-li se přesně opačným směrem. (Kromě toho většina škol v ČR již má své zkušenosti se sponzoringem, který čistě náhodou soukromé subjekty adresují školám, kde majitelé firem mají své ratolesti; učitelé si zpravidla tento druh podpory nepochvalují.)
Navíc si dovolím spekulovat o motivaci soukromých subjektů (a zvláště pak tzv. komerčních bank), jejichž základním kritériem činnosti je ekonomický zisk, k takto neadresnému zacházení s kapitálem. Kdyby se už daný soukromý subjekt rozhodl pro naznačenou formu investice, určitě by prostředky nesměřoval do podpory státem špatně spravované instituce (a tím spojoval své jméno s neúspěchem). S mnohem větší pravděpodobností by ji namířil k založení soukromé školy.
Okomentovat