„Jsem přesvědčen, že skutečné vzdělání se bez úsilí neobejde. Představa, že děti budou ve škole jen nadšené, ta je zcestná. Samozřejmě, neměly by tam být otrávené, ale že by je to nemělo stát žádné úsilí? To prostě nejde. Musí se mimo jiné naučit, že pro úspěch musí alespoň něco udělat a učitel by to měl umět rozlišit a snahu ocenit,“ říká v rozhovoru pro MF DNES ředitel chebského gymnázia Jaroslav Kočvara.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Jaroslav Kočvara (cheb.cz) |
Kořeny toho problému jsou hluboko v minulosti. Po revoluci se začalo tvrdit, že máme málo lidí s maturitou a málo vysokoškoláků a že se to musí změnit. Teď tedy máme spoustu maturantů, ale zaplatili jsme za to velkou cenu. Tou je právě úroveň zkoušky. Ta samozřejmě nemůže být taková jako dřív. Je to logické. Přece když má 80 procent lidí maturitu, není možné mít stejné požadavky jako dříve. Anebo těch absolventů nebude tolik.
V minulosti tedy byly požadavky na maturanty vyšší?
Za Rakouska – Uherska mělo maturitu půl procenta obyvatel a maturant mohl žádat o ruku dceru barona. Takovou měl vážnost. Za první republiky se maturitou chlubila maximálně dvě procenta obyvatel. Kdo měl maturitní vysvědčení, měl v ruce záruku, že jeho vzdělání je kvalitní a na velmi vysoké úrovni. Jenže to už dneska neplatí. Vidím to i ve své učitelské praxi. To, co jsem chtěl po maturantech dříve, by dnešní studenti až na výjimky nezvládli.
Měly by se školy přizpůsobovat zájmu zaměstnavatelů?
Podle mne je to cesta do pekla. Chybí soustružníci? Dobrá, my je přijmeme, ale zaměstnáte je i po vyučení za tři roky? To bývá problém. Zaměstnavatelé by chtěli, aby jim školy v ideálním případě připravily zaměstnance rovnou na určitou pozici. Jenže co když firma zkrachuje a ten člověk nebude umět nic jiného? Kdo jej bude živit? Proto si myslím, že je přínosnější vzdělávat děti v širším spektru všeobecně vzdělávacích předmětů. A tu odbornost přiřadit k tomu.
Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání MF DNES
10 comments:
Ano,ano, ano....
jestli by si tohle ten frajer troufl říct i matkám,kdyby na něj naběhly do sborovny
To se smí ještě říkat? Klobouk dolů!
Co je řešením? Utahovat SM tak, že za deset let budou maturovat opět jen ty 2 procenta? Nebo 20 procent? Kolik je správně a kdo to určí? Gauss? Nebo Zíka?
Asi by tom měl rozhodnout Tajnej.
Jo, já. Nechte studovat všechny, kteří studovat chtějí a buďte rádi, že studovat chtějí, protože těch, kteří studovat nechtějí, bude čím dál víc. Takže žádné obavy. Nezaměstnaných nedouků bude dost.
Nebo o tom může být odborná debata založená na informovaných názorech vzdělavatelů, sociologů, prognostiků, pedagogických výzkumníků, nikoli úzce zaměřených elitářských odborníků na jeden předmět, nakažených kompulsivním centralizmem nebo ziskuchtivých průmyslníků.
Nebo 20 procent? Kolik je správně a kdo to určí? Gauss? Nebo Zíka?
A což takhle řešit a stanovit požadavky.
A neřešit pořád procenta.
Okruh témat a minimální úroveň, na kterou musí být zvládnuta, aby si jedinec zasloužil to právo být úspěšným maturantem.
Procenta jsou mimochodem vždy chápána jako orientační a nikoliv pevně stanovená.
To jen bojovníci proti státní maturitě mají pořád utkvělou představu nějaké tajné zednářské lóže, která stanoví, jestli 50 % je málo a 60 % už zase moc.
Nechte studovat všechny, kteří studovat chtějí a buďte rádi, že studovat chtějí, protože těch, kteří studovat nechtějí, bude čím dál víc.
A nechte je studovat co chtějí, jak dlouho chtějí, ale hlavně nikdy a nijak nekontrolujte, jestli i něco skutečně nastudovali.
Jenom to plaťte a buďte rádi, že se někdo fláká ve škole a ne v gangu na ulici.
Tak nějak jste to myslel?
"To jen bojovníci proti státní maturitě mají pořád utkvělou představu nějaké tajné zednářské lóže, která stanoví, jestli 50 % je málo a 60 % už zase moc."
No, zatím toto nikdo nevyvrátil, naopak, když se procenta tak nějak nevydaří, tak se následně "harmonizuje". Nemusí to být ani zednáři.
"A nechte je studovat co chtějí, jak dlouho chtějí, ale hlavně nikdy a nijak nekontrolujte, jestli i něco skutečně nastudovali.
Jenom to plaťte a buďte rádi, že se někdo fláká ve škole a ne v gangu na ulici."
Ne, tak jsem to nemyslel.
"No, zatím toto nikdo nevyvrátil, naopak, když se procenta tak nějak nevydaří, tak se následně "harmonizuje". Nemusí to být ani zednáři."
Nikdo to nevyvrátil, ani nepotvrdil. Tajného paranoia ovšem drží zlaté pravidlo intelektuálních deprivantů: "Pravda je všechno, co nikdo nevyvrátil."
Mimochodem, tajnej, sdílím s kolegou PR zaměření na určení významu dosažení nějakého vzdělání prostřednictvím jeho obsahu a nikoliv prostřednictvím určení nějakých množstevních kvót, ale na druhou stranu je mi jasné, že kdybychom skutečně použili pouze obsahově definované vzdělání, pak vy budete ten první, kdo bude ječet, že proč nepouštíme ke vzdělání všechny, kdo se vzdělávat chtějí. A když se to určuje kvótami tak ječíte také. Vy jste jako člověk, který si stěžuje, že mu táhne na nohy, když je otevřené okno a že nemůže dýchat, když je zavřené. Nejde totiž ve skutečnosti o okno, nýbrž o monstrózní obezitu. Ale hlavně že chyba je mimo něj.
"Nechte studovat všechny, kteří studovat chtějí a buďte rádi, že studovat chtějí, protože těch, kteří studovat nechtějí, bude čím dál víc. Takže žádné obavy. Nezaměstnaných nedouků bude dost."
Nechte stavět mosty všechny, kteří je stavět chtějí a buďte rádi, že chtějí, protože těch, kteří je stavět nechtějí, bude čím dál víc. Takže žádné obavy, spadlých mostů a mrtvol bude dost.
S váme je tajnej ten problém, že jste v čemkoliv exaktním naprostý analfabet, který nechápe ani elementární zásady. A to ani na úrovni, kterou bez potíží chápe moje devítiletá dcera.
Post a Comment