(Následující text navazuje na diskuzi pod článkem Veroniky Valíkové „Maturita z českého jazyka a literatury 2017 – zatím jsou informace mírně matoucí“ uveřejněném na České škole 19. května 2017.) Před pěti lety bylo zrušeno a letos znovu zavedeno centrální hodnocení maturitních písemných prací (tj. „slohovek“) z češtiny. Co to znamená? Slohové práce už nesmějí opravovat učitelé, kteří studenty sloh učili. Nehodnotili je prý správně a spravedlivě. Místo nich přichází jednotka centrálních hodnotitelů. Dobře tedy. Jistě by se dalo očekávat, že tito speciálně proškolení češtináři, anonymní hodnotitelé, nebudou tajit, jak to dělají – jak hodnotí.
Takové je stanovisko Cermatu, organizace, která za hodnocení a hodnotitele zodpovídá, k žádosti o poskytnutí kritérií a podkladů, které centrální hodnotitelé při hodnocení používají. „Proč proboha?“ podiví se asi maturant. „Vždyť snad je dobře, když vím, co se po mně chce. Proč Cermat všechny relevantní materiály automaticky nezveřejňuje?“
Pro ilustraci, o co jde: Například jedním z neveřejných dokumentů je manuál, kde se uvádí detailní návod, jak rozlišovat pravopisné chyby – velké, malé a ty, které se nepočítají. Na základě toho pak centrální hodnotitel uděluje za pravopis body (např. čtyři body z pěti za dvě až tři chyby, přičemž dvě malé chyby odpovídají jedné velké). Protože ale rozlišení chyb na velké, malé a nezapočítané je neveřejné, tj. tajné, nemá maturant možnost ověřit si, zda je hodnocení centrálního hodnotitele korektní. Nebo jiný příklad: Je-li požadovaným útvarem slohové práce popis, je nutné psát i o barvách popisované skutečnosti? Když o nich psát nebudu, strhnou mně body? Taková prkotina na první pohled, ale když se člověk připravuje k maturitě, rád by to třeba věděl. (Autorovi tohoto článku není známo, co je obsahem utajovaných materiálů. Je ale možné, že se tato věc, v souvislosti s jedním pochybným zadáním letošních jarních maturit – popisem černobílé reprodukce obrázku Josefa Lady, mezi centrálními hodnotiteli centrálně řešila.)
„Žadatel požaduje vydání informací, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům upravujícím postupy při výkonu činnosti hodnotitele a jejich vydání může povinný subjekt dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, omezit.“
To je odůvodnění ředitele Cermatu J. Zíky k zamítnutí výše zmíněné žádosti. Když podle zákona může, tak proč toho nevyužít. „Proč ale?“ ptá se poněkud zaskočený žadatel. Žádné další vysvětlení důvodů utajování nenásleduje. A tak asi: Proč ne? Tak pro jistotu. Čím míň toho lidem dáme, tím líp – ať se v tom zbytečně nešťárají.
Co se tímto říká například maturantovi, který při své nejlepší vůli (a třeba i při nejlepší vůli své češtinářky nebo svého češtináře) nechápe, proč dostal ze své slohovky třeba trojku? Říká se mu: Není třeba vědět, můžeš nám důvěřovat. Nepřemýšlej, věř!
Člověk by si skoro myslel, že Cermat cíleně usiluje o to, aby důvěra lidí ve státní maturitu byla co nejmenší. Je to škoda.
27 komentářů:
Pokud tedy v uplynule petiletce bylo hodnoceni v rukou skolnich hodnotitelu, vime, jak a podle jskych presnych pravidel bylo na jedne kazde skole hodnoceno? Byla tato informace celych pet let kazdemu zakovi dostupna a je dostupna i nadale? Byla tato hodnotici pravidla jednotna?
paskvil zvaný státní maturity zrušit !
Jiří Zíka, ředitel Cermatu, znovu vydal o žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím zamítavé rozhodnutí, které je tzv. nepřezkoumatelné. Přestože byl v jiné věci velmi podrobně poučen právním odborem MŠMT, že tak postupovat nelze. Už jsem s ním tyto hrátky absolvoval.
Nepřezkoumatelnost v tomto případě vyplývá z toho, že nestačí samotný odkaz na ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Samozřejmou povinností Cermatu jako správního orgánu bylo podrobně zdůvodnit, proč se domnívá, že lze zmíněné ustanovení na předmět žádosti z článku Jiřího Lukáše uplatnit.
Zmíněné ustanovení zákona č. 106/1999 Sb. říká, že povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. Tedy nikoli k vnitřním pokynům NEBO personálním předpisům, ale „k vnitřním pokynům A personálním předpisům“.
Nemyslím si, že by v Cermatu vytvořili byť jen část svých personálních předpisů jako součást pokynů externím hodnotitelům pro hodnocení pravopisných chyb.
Bez ohledu na to, zda vytvořili, nebo nevytvořili, je další postup zřejmý. Pokud se žadatel ve správní lhůtě odvolá a jako důvod uvede nepřezkoumatelnost rozhodnutí Cermatu, ministerstvo školství původní rozhodnutí Cermatu zruší a vrátí mu věc k novému rozhodnutí. Nemůže postupovat jinak.
Každý češtinář, který v minulých letech prošel certifikací na hodnotitele ústní i písemné části maturitní zkoušky z češtiny, má k dispozici tabulku hodnocení, na níž se nic nezměnilo. Chybníček, který obdrželi centrální hodnotitelé ke své práci, nahrává více studentům, protože spoustu chyb hodnotí pouze jako chyby malé.
Když jsem opravovala jako školní hodnotitelka, považovala jsem např. chyby v interpunkci za hrubé!
Barvu u reprodukce obrázku Josefa Lady jsme vůbec nikdo neřešili (alespoň o nikom nevím) a nechali jsme to na fantazii studentů, jelikož jsme si byli vědomi, že nebyl k dispozici výchozí materiál v barvě. A v našem manuálu to též nikdo neřešil.
Stačí pro ilustraci alespoň tak?
ad BP: Stačí pro ilustraci alespoň tak?
Obávám se, že nestačí. Chybníček, který obdrželi centrální hodnotitelé ke své práci, má být veřejně dostupný, aby se každý maturant mohl přesvědčit – třeba s pomocí svého učitele (své učitelky) češtiny -, že jeho bodové hodnocení v kritériu 2A je správné. A případně se odvolat.
To je ovšem jen jedna část problému – ta češtinářská. Druhou, řekněme občanskoprávní, je utajování téměř čehokoli, což je ve vyspělé demokratické společnosti nejen nepřijatelné, ale často, například u žádostí o informace podaných podle Infozákona, i nezákonné. Tuto praxi zavedl bývalý ředitel Zelený (alias Simona Carcy), a i když je J. Zíka o něco vstřícnější, pořád nosí Zeleného boty.
Nastal myslím čas, aby všechna pravidla používaná při hodnocení byla vzápětí po zadání témat či testů (zde jde například o pravidla bodování) na internetu včetně jmen autorů. Den po odeslání výsledků do škol mají být zveřejněna také částečně anonymizovaná prvotní data.
Anebo tu šaškárnu zrušme bez náhrady.
Anebo tu šaškárnu zrušme bez náhrady.
Možná by stačilo zrušit tu šaškárnu kolem.
Na všech stranách.
Pristup OB k problematice maturit videne prizmatem zakona c. 106 je ocividne shodny s pristupem ke jmenum diskusnich oponentu: vytvorim si predstavu, umanute ji prezentuji a nasledne hledam cokoli, co mou verzi muze podporit. Myslenka, ze pani Carcy je pseudonymem byvaleho reditele Cermatu Pavla Zeleneho z tohoto schematu nevybocuje a naopak ho potvrzuje. Pokud se me nazory mozna kryji s nazory pana Zeleneho, deje se tak hlavne ve hlave OB. Nazory pana Zeleneho k soucasnym otazkam evaluacnich projektu nejsou nikde verejne dostupne. Sve nazory publikuji pod jmenem, ktere znate. A ted otazka pro OB: je Simona Carcy jmeno manzelky Pavla Zeleneho nebo jde o pseudonym Hany Zaňákové?
No, když už se operuje tou objektivitou, měl by nespokojený maturant mít objektivní možnost přezkoumat i ten objektivní metr, který jelikož je objektivní, může být veřejný. Nebo?
Subjektivní metr veřejný být nemusí?
"Možná by stačilo zrušit tu šaškárnu kolem.
Na všech stranách."
Ač kolega PR míří i na mne, souhlasím. Kdybych měl zůstat u obrazných významů, tak O. Botlík a lidé s ním názorově spříznění učinili z tématu jeden velký cirkus s nehezkým programem, Cermat občas působí jako slov v porcelánu a my ostatní se tu a tam povaříme ve vlastní šťávě.
Pan Lukáš - kromě toho, že se marně pokouší vyrobit problém z problému, který si Cermat vyrobil zveřejněním Ladova obrázku v černobílé verzi - má nepochybně pravdu v tom, že "chybníček" by měl být učitelům a žákům k dispozici, a to nejen kvůli kontrole hodnocení. Centrální hodnocení - nechceme-li zmarnit velké plusy, které v hodnocení slohových prací nová maturita přinesla - by obecně mělo směřovat k otevřenosti a spolupráci všech češtinářů, důvody snad ani nemusím konkretizovat; v tomto směru dostává Cermat od členů ASČ (a určitě nejen od nich) jasná sdělení.
Je ovšem s podivem, že podobné nároky nejsou kladeny na hodnocení ústní zkoušky, ačkoli zde je pozice žáka mnohem slabší a možnost přezkoumat či ověřit si správnost rozhodnutí hodnotitelů prakticky nulová. Alespoň si nejsem vědom toho, že by se kolega Lukáš nebo O. Botlík v tomto směru kdy vyslovili. A s myšlenkou na úvodní citaci kolegy PR připomenu, že oba zmínění mlčí k závažnému problému, který se přímo dotýká jejich osobní antinovomaturitní aktivity, viz níže na ČŠ článek o názoru ombudsmanky. Tak trochu komedie.
Ne, nemířil jsem konkrétně na Vás, kolego Soukale.
Pochopil jsem poznámku pana Botlíka tak, že vyzývá buďto ke zveřejnění (téměř) všeho, co souvisí se SM, včetně i jmen autorů jednotlivých úloh, nebo zrušení státní maturity bez náhrady.
A to je, podle mého soudu, šaškárna na kvadrát.
Nemám absolutně nic proti kritice CERMATu za nezveřejňování a nebo téměř bojkotování poskytování informací souvisejících se SM. Pochopitelně tam, kde to má význam a smysl.
Opravdu ale netuším, k čemu potřebuje veřejnost znát jména autorů testů a úloh. Snad k tomu, aby jim pak mohli frustrovaní neúspěšní maturanti propíchnout pneumatiky na autě. V tom lepším případě.
Obecně řečeno je ale pravda, že mnohé z dat a informací, která se SM souvisí by mohly/měly být veřejnosti dostupné a CERMAT/MŠMT si jen zbytečně kazí reputaci.
Jiná věc ale je, že tady existuje skupina lidí, která má zájem na zrušení státní maturity jako takové. Jejich motivace je různá, ale zájem společný.
Pro tyto lidi pak snaha o zveřejnění a zpřístupnění různých informací je pouze záminkou k útokům na podstatu maturity, jako státem garantované zkoušky. A těm je každá záminka dobrá k tomu, ze státní maturity šaškárnu udělat.
Z mého pohledu je to snaha špatná a společnosti neprospěšná.
Pokud pak za vším tím humbukem proti SM je skryt pouze vlastní prospěch, pak jde o snahu zavrženíhodnou.
Čili pokud se někdo domáhá informací proto, aby pomohl zvýšit úroveň a prestiž maturitní zkoušky, pokud mu jde o zkvalitnění státní maturity, pak mu tleskám, děkuji a jsem ho připraven podpořit.
Pokud si ale někdo pouze honí triko kvůli vlastnímu egu, nebo dokonce prospěchu, pak nebudu psát, co si o takovém člověku myslím, protože by můj příspěvek byl nejspíš editorem smazán.
A jen pro úplnost, abych předešel možným nedorozuměním.
1. Výše uvedenými větami nemám na mysli opravdu nikoho konkrétního a vyjadřuji jimi pouze obecný postoj.
2. K současné podobě státních maturit mám sám mnohé výhrady a svou kritiku i případné návrhy na změny jsem zde již mnohokrát uvedl.
3. Navzdory bodu 2. setrvávám v názoru, že i současná, nedokonalá SM je pořád lepší, nežli anarchie, která jí předcházela.
ad poste.restante
Začnu tím jednodušším – jmény autorů. Školský zákon říká naprosto jednoznačně (§ 80b, odst. 2, písm. d), že Cermat může označit předepsaným způsobem jména autorů za informaci veřejně nepřístupnou, a to nejvýše do posledního dne příslušného zkušebního období.
Letos došlo k dodatečné změně pravidel bodování několika úloh v maturitním testu z češtiny. Jiří Zíka sdělil veřejnosti, že o bodování rozhodují výhradně autoři (sestavovatelé) testu a pro jejich rozhodnutí neexistují žádná pravidla. Protože tedy autoři testu svévolně rozhodují o osudech živých lidí, nesmějí zůstat anonymní.
Maturitní testy obsahují pravidelně také úlohy, které jsou podle mého názoru velmi hloupé. I ty ovšem mají své autory. Jestliže takové úlohy nedokážou vyřadit sestavovatelé testů, pak je nutné „tlačit“ na eliminaci nekvalitních úloh zveřejněním jmen jejich autorů. A protože se nejspíš v hodnocení kvality konkrétních úloh neshodneme, je třeba zveřejňovat všechna jména. Už léta volám po tom, aby ke každé úloze existovalo vysvětlení, co přesně má zjišťovat/ověřovat. A také zdůvodnění, proč je určitá položka nabídky správná/nesprávná. Protože to Cermat po celou dobu ignoruje, možná nám pak aspoň autoři vysvětlí, co úlohou sledovali. Předpokládám, že to mají rozmyšlené a že se za svou práci nestydí.
Nyní ke státní maturitě jako takové. Nikdy jsem neskrýval, že ji pokládám za koncept, který byl překonaný už v době, když se o ní začalo mluvit – tedy na konci minulého století. Její hlavní problém spočívá v tom, že přišla v době, kdy se podoba výuky i její obsah musí zásadně změnit, aby mladí lidé obstáli ve světě, v němž budou jako dospělí žít. Ona ovšem namísto toho pomáhá obojí konzervovat. Víceméně neúspěšní učitelé, kteří nedokážou své žáky zaujmout, mají pocit, že státní maturita řeší jejich problémy. Jsou totiž frustrovaní z toho, že jsou žákům k smíchu a že stejně dopadají také předměty, které vyučují. Myslí si naivně, že se žáci začnou bát a situace se zásadně změní.
Shodou okolností jsem před chvílí sledoval volební duel mezi A. Merkelovou a M. Schulzem. I když kancléřka neměla na školství téměř žádný čas, přece jen aspoň zmínila, že digitalizace (za jejíž symbol ve zkratce označila smartphone) si vyžádá dalekosáhlé změny také ve vzdělávání. Zrovna dnes psal na ČŠ o něčem podobném Stanislav Zajíček, a to v souvislosti s cíli výuky češtiny. Někteří jeho profesní kolegové se naopak zmůžou nanejvýš na přesvědčování, že je důležité, aby žáci věděli, co je přísudek jmenný se sponou nebo epizeuxis…
Nemyslím, že bych měl v záležitostech státní maturity špatné skóre – spíš je mi líto, že mé úsilí pomáhá vylepšovat projekt, který je v této podobě neudržitelný. Neudržitelný nikoli kvůli tomu, že nemá víc úrovní obtížnosti, nýbrž kvůli tomu, že se jeho realizace chopili lidé nepříliš schopní a bez potřebného rozhledu. Prosťáčci si klidně troufnou rovnou na celou republiku, zatímco ti schopní se věnují svým žákům a nemají na podobné hlouposti čas.
Zdá se, že se zde někdo nakazil sledováním předvolební debaty a plete si komentář s výronem demagogie a dojmologie. Bohužel je u nás spíše pravidlem, že skloňujeme Merkelovou a vyleze z toho stejně jenom Babiš.
Jeden prosťáček bez bohemistického vzdělání si ondyno troufl zpochybňovat v DT ČJL úlohu, jejiž bezchybnost stvrdil Ústav pro jazyk český AV ČR. Tak to prostě na světě chodí. Názor nějakého bohemistického akademika přece neobstojí před omnipotentním matematikem, to dá přeci rozum.
Nemyslím, že bych měl v záležitostech státní maturity špatné skóre – spíš je mi líto, že mé úsilí pomáhá vylepšovat projekt, který je v této podobě neudržitelný. - říká O.B.
A k tomu dodávám: Soused má kozu a já nic, bože, dej, aby mu chcípla... Tolik sebelítosti nad tím, jak Botlík pomohl Cermatu zlepšit matutritu, už dlouho nebylo cítit. Kdyby se ale projektu chopili lidé všeho schopní - a těch O.B. pár jistě zná, to bychom teprve viděli.
Anarchie, před NM. Dojmologie, žádná data, krom malé diskrepance v písemkách, pouze nabubřelá obvinění a hypotézy o masové korupci. Jak se podvádí u NM? Existují data? Myslím, že mnohem mnohem více. Alespoň z dat sesbíraných ze statisíců "didaktických testů" vyhodnocených v US (viz kniha Freakonomics) to tak už vypadá. Z bláta do louže milí centralisté.
Třeba se změnou financování škol, potřeba kantory kontrolovat odpadne a NM bude moci být po zásluze učiněna redundantní. Kantoři znovu nabudou dávno ztracenou přísnost, nacvičí svraštělá obočí a vrhnou se na nezvedené žactvo hlava nehlava. Vzdělání nehodní žáci budou prchat ze škol, až budou z pantů létat třísky. Počkat, co s těmi přípravnými učebnicemi, psychometriky, dodavateli ddt a hodnotiteli?
Třeba se změnou financování škol, potřeba kantory kontrolovat odpadne a NM bude moci být po zásluze učiněna redundantní.
To dost těžko.
Protože dokud bude poptávka po maturitním vysvědčení na papíru s vodoznakem, vždycky bude také nabídka těch, kteří ji za "malé všimné", nebo "sponzorský dar" rádi poskytnou.
Že Vy o tom nevíte, nebo spíš nechcete vědět, to je Váš problém, Tajný.
Znám jen ve svém okolí několik případů prodaných maturit před zavedením SM. Má to jedinou nevýhodu. Nemohu nic dokázat.
To ale neznamená, že jsem slepý a hluchý a už vůbec to neznamená, že si slepotu a hluchotu dobrovolně zvolím.
Dokážu sice pochopit, že to někdo udělá a vidět nechce. Ale nikdy nepochopím slepého, který chce vypíchat oči všem ostatním.
Psal jsem obecně, ale byl jsem osloven konkrétně. Takže:
Jiří Zíka sdělil veřejnosti, že o bodování rozhodují výhradně autoři (sestavovatelé) testu a pro jejich rozhodnutí neexistují žádná pravidla.
Což je vysvětlení krajně hloupé a tudíž nepřijatelné.
Protože tedy autoři testu svévolně rozhodují o osudech živých lidí, nesmějí zůstat anonymní.
Stejně jako jsou veřejnosti známi autoři jednotlivých úloh testů společnosti SCIO, jejichž výsledky rozhodují o osudech uchazečů o přijetí na vysoké školy.
Anebo autoři úloh společnosti Kalibro, jejichž výsledky jsou některými řediteli používány při určování výše odměn.
A Vy se tohoto zveřejňování stejně vehementně dožadujete i ve všech ostatních srovnatelných případech. Dokonce i u testů autoškol. Protože i tam se jedná o živé lidi.
Už léta volám po tom, aby ke každé úloze existovalo vysvětlení, co přesně má zjišťovat/ověřovat. A také zdůvodnění, proč je určitá položka nabídky správná/nesprávná.
A já s tím souhlasím.
Protože to Cermat po celou dobu ignoruje, možná nám pak aspoň autoři vysvětlí, co úlohou sledovali. Předpokládám, že to mají rozmyšlené a že se za svou práci nestydí.
Předpokládám, že až dojde k mediálnímu honu na tyto autory a případně k nějaké formě fyzického útoku, budete mít alespoň tolik slušnosti, abyste se za svá slova styděl. V omluvu nedoufám.
Víceméně neúspěšní učitelé, kteří nedokážou své žáky zaujmout, mají pocit, že státní maturita řeší jejich problémy. Jsou totiž frustrovaní z toho, že jsou žákům k smíchu a že stejně dopadají také předměty, které vyučují. Myslí si naivně, že se žáci začnou bát a situace se zásadně změní.
Moc hezká demagogie a dosti podpásová. Až sprostá vůči učitelům, kteří státní maturitu podporují.
Kdybych chtěl klesnout na tuto úroveň argumentace, pak bych asi napsal:
"Víceméně neschopní učitelé se vcelku logicky obávají jakéhokoliv reálného ověřování svých schopností něčemu žáky naučit. Proto logicky odmítají koncept státní maturity a prosazují maturitu v pouze v gesci školy, neboť jedině tak mají možnost svou neschopnost skrýt. Za podpory podnikatelů ve školství, poskytujících maturitní vysvědčení za úplatu a potlesku propagátoři jakýchsi blíže nespecifikovaných změn ve způsobu výuky, které jsou prý nezbytné pro přežití v "nové době".
Takto argumentovat je ovšem z principu nesmyslné.
Už jen proto, že například části neschopných učitelů se podařilo najít uplatnění na gymnáziích, kde jejich neschopnost je maskována vyšší inteligencí jejich svěřenců. Takže se ani při SM na nic stejně nepřijde.
Já si ovšem myslím, že argumentovat pro či proti státní maturitě lze i bez trapných urážek a proto výše uvedené věty uvádím pouze jako příklad srovnatelně demagogické úrovně. Můj názor rozhodně nevyjadřují.
Obviňovat jiné z neschopnosti je totiž v tomto případě poněkud hodně laciný argument.
Zvláštní ale je, že z těch učitelů, které mé okolí považuje za kvalitní, ani jeden proti koncepci státní maturity, jako státem garantované zkoušky neprotestuje.
Vlastně ani neznám osobně středoškolského učitele, který by státní maturitu odmítal.
Což sice není argument, ale o něčem to také svědčí.
(Jo a jen mimochodem, neučím předmětům ověřovaným při SM, takže moje motivace není mou případnou neschopností ovlivněna.)
Shodou okolností jsem před chvílí sledoval volební duel mezi A. Merkelovou a M. Schulzem...
Já se zase dnes díval na reprízu Fokusu Václava Moravce na téma "Společnost nevzdělanosti". Klíčové slovo, které v něm několikrát zaznělo, je "masifikace".
V okamžiku, kdy na maturitních oborech studuje takové procento populace, jako je tomu nyní u nás, představuje zavedení státní maturity nikoliv realizaci zastaralého konceptu vzdělávání, ale prostý projev pudu sebezáchovy společnosti.
Stále totiž platí, že maturitní vysvědčení otvírá dveře k výkonu některých profesí.
A i když Tajnému se můj příměr s autoškolou nelíbí, přesto trvám na tom, že tak jako nemůže řídit kamion každý nedouk, který si to zaplatí, tak ani některé činnosti nesmí vykonávat člověk, který neumí napsat několik smysluplných souvětí bez gramatické chyby, nebo spočítat hloupou trojčlenku.
Že jsme připustili, aby se i z tohoto požadavku slevili na současnou úroveň, to se nám prostě vymstí. Vlastně se to už děje.
Někteří jeho profesní kolegové se naopak zmůžou nanejvýš na přesvědčování, že je důležité, aby žáci věděli, co je přísudek jmenný se sponou nebo epizeuxis…
A já souhlasím s tím, že pro budoucí kosmetičku, nebo programátora CNC stroje je opravdu nesmysl tvrdit, že právě pojem epizeuxis musí znát.
To ale není argument proti konceptu státní maturity.
To je pouze argument proti obsahu a formě této zkoušky v její současné podobě.
Závěrem.
Když si snahu o odstranění SM dám do souvislosti s nárůstem počtu vysokých škol, především pak těch soukromých a přidám snahu o odstranění podmínky vysokoškolského studia jako podmínky k výkonu učitelské profese, vzniká přede mnou obraz hodně nehezké vize budoucnosti české společnosti.
A tomu nemíním mlčky přihlížet.
PR. Dejme tomu, že je to tak jak píšete. Co brání zkorumpovaným učitelům žáka za mrzký bakšiš na škole čtyři roky držet a pak ho prostě nechat u maturity propadnout? Já nic to SMZ.
Podvádění je jev spíše vlastní zemím, kde se masově testuje, jelikož forma DT se k podvádění přímo nabízí a motivace učitelů k podvádění je silná, jelikož na výsledcích testů závisí jejich živobytí. Stačí nadiktovat celé třídě jednou některé správné odpovědi. Je mnohem obtížnější "pomoci" někomu individuálně u školní maturity pod bedlivými zraky maturitní komise a komisaře, (pokud tedy není omámen rumovými indiány).
ad poste.restante
Většině vašich argumentů snad rozumím, i když mě některé udivují a s mnohými nesouhlasím. To je koneckonců normální. Nerozumím však tomu úvodnímu, na webu zatučněnému: Což je vysvětlení krajně hloupé a tudíž nepřijatelné.
Co vlastně tvrdíte?
a) Jiří Zíka veřejnosti nesdělil, že o bodování rozhodují výhradně autoři (sestavovatelé) testu a pro jejich rozhodnutí neexistují žádná pravidla.
b) Jiří Zíka to veřejnosti sdělil, ale není to pravda.
c) Je pravda, že o bodování rozhodují výhradně autoři (sestavovatelé) testu a pro jejich rozhodnutí neexistují žádná pravidla, ale nemá to s odůvodněním mého požadavku na zveřejnění jmen autorů nic společného.
d) Něco dalšího...
Asi musí být věcí případného dalšího vyjasňování, co každý z nás rozumí „konceptem státní maturity“. Kdybych žil třeba v Dánsku, kde má maturant na vybranou z několika režimů, jak odmaturovat (řekněme od zaškrtávacích testů přes předložení portfolia svých prací za celé studium až po „obhajobu malé diplomky“), nejspíš bych proti takovému ověřování výsledků středoškolského vzdělávání nic zásadního nenamítal – jen bych asi podporoval, aby se škála možností dále rozšiřovala. Pluralitě představ o tom, jak má vypadat vzdělávání a jeho výsledek, musí odpovídat široká škála možností, jak může žák svou vzdělanost prokázat.
U nás je tomu bohužel jinak a já se snažím podle vlastního uvážení s tím něco dělat. Tak mi prosím neupírejte zákonné právo domáhat se informací, u nichž dal zákonodárce nezpochybnitelným způsobem najevo, že po uplynutí určité lhůty nesmějí být veřejně nepřístupné.
„Masifikace“ ve vzdělávání je nepochybně trendem, který se projevuje nejen u nás. Vám na něm něco zásadního vadí?
Mám k tomu na vás dvě otázky. Abych vysvětlil, o co mi jde, dovolím si zavést hypotetickou hodnotu E(x) vyjadřující u každého člověka x staršího než 15 let číslem 0 až 100, jak je vzdělán. Veličina přímo nesouvisí s formálními certifikáty, nezahrnuje pouze vzdělanost školní a způsob jejího stanovení – byť neříkám, jak by probíhalo – se nemění v čase. Byla by to mnohem komplexnější veličina než IQ, nicméně s ní hodlám provádět podobné myšlenkové operace. Jde mi o rozdíl mezi rokem 1987 a 2017, tedy o rozdíl 30 let.
1) Byl podle vás průměr hodnot E(x) za všechny lidi v ČR starší než 15 let v roce 1987 vyšší než v roce 2017?
2) Nyní uvažujme jen desetiny lidí v ČR starších než 15 let s nejvyššími hodnotami E(x). Byl podle vás průměr hodnot E(x) za tuto desetinu v roce 1987 vyšší než v roce 2017?
Tajný, jste opravdu tak naivní, nebo to jen hrajete? :-)
Co brání zkorumpovaným učitelům žáka za mrzký bakšiš na škole čtyři roky držet a pak ho prostě nechat u maturity propadnout? Já nic to SMZ.
No samozřejmě, že nic.
A také se tomu tak dnes a denně děje.
Jen to není ani tak záměrem učitelů, ale jejich šéfů.
Učitelé jsou motivováni sekundárně. Prostou matematikou.
Jedna třída = cca 2 učitelské úvazky. Pokud máte dvě paralelky, tak prostě "nesmíte" nechat klesnout počet žáků ve třídě pod 17, protože pak už lze dvě třídy sloučit.
A někteří ředitelé tohle často a rádi připomínají. A je toho víc, ale nemá cenu opakovat mnohokrát vyřčené.
Ale debata šla o korupci u maturit.
Vy jste ji odvedl ke "korupci" zapříčiněné financováním na hlavu.
Podvádění je jev spíše vlastní zemím, kde se masově testuje, jelikož forma DT se k podvádění přímo nabízí a motivace učitelů k podvádění je silná, jelikož na výsledcích testů závisí jejich živobytí.
Aha.
Takže nám sdělujete překvapivý fakt, že tam, kde se netestuje, se nemusí podvádět u testů. Tak to jsem dodnes netušil.
Jenže ve Vaší úvaze je logická díra.
Stačí, aby učitel nebyl nijak ekonomicky, či dokonce existenčně závislý na výsledcích svých žáků. Což je mimochodem také naprosto nezbytná samozřejmost.
Stačí nadiktovat celé třídě jednou některé správné odpovědi.
A je velmi pravděpodobné, že nikdo z celé třídy se neprokecne. Komické.
Ale možná Vám uniklo, že ČŠI v uplynulých letech prováděla cílené inspekce zaměřené na průběh maturitních zkoušek na těch školách, kde výsledky žáků naznačovaly "nápadné shody" a "podezřelé výsledky". Řekněme, že analýzou testů při SM se alespoň část těchto případů podaří detekovat.
Pokud je maturita v gesci školy, neodhalíte nic, protože není z čeho. Není co analyzovat.
(Z čehož Vy nepochybně odvodíte, že k podvodům nedochází, že?)
Je mnohem obtížnější "pomoci" někomu individuálně u školní maturity pod bedlivými zraky maturitní komise a komisaře, (pokud tedy není omámen rumovými indiány).
Tak teď jste mne hodně pobavil. Vy jste asi nikdy nebyl u maturit na soukromé střední škole, že? :-)
Jo a u školní maturity je předseda a ne komisař. A předsedu si domlouvají školy mezi sebou. Schválně, co udělá ředitel, když mu některý předseda příliš komplikuje "zdárný" průběh maturitních zkoušek?
"Podvádění je jev spíše vlastní zemím, kde se masově testuje, jelikož forma DT se k podvádění přímo nabízí a motivace učitelů k podvádění je silná, jelikož na výsledcích testů závisí jejich živobytí."
Jo jo. Veliká pravda zjevená tajnému. Chcete-li se vyhnout otravě jídlem, soudruzi, přestaňte jíst.
To si člověk říká, jestli je tohle vůbec možný. Ale u tajnejch na dvorečku je zřejmě možné všechno.
"1) Byl podle vás průměr hodnot E(x) za všechny lidi v ČR starší než 15 let v roce 1987 vyšší než v roce 2017?"
Je prakticky stejný (pokud tedy přijmu tezi, že lze hodnoty E(x) uspořádat).
"2) Nyní uvažujme jen desetiny lidí v ČR starších než 15 let s nejvyššími hodnotami E(x). Byl podle vás průměr hodnot E(x) za tuto desetinu v roce 1987 vyšší než v roce 2017?"
Rovněž je prakticky stejný.
Akorát celá ta sranda je minimálně dvakrát dražší, a informační hodnota certifikátu formálního vzdělání klesla na úroveň hajzlpapíru, čili navíc ještě ten dražší systém neposkytuje komerční sféře ani tu úsporu transakčních nákladů, kterou kdysi poskytoval. Čili, soudruzi: "Je to sice delší, ale zato horší cesta." A to nemluvím o tom, jakou motivaci poskytuje většině lidí systém, který po nich nevyžaduje žádný výkon, ani jeho ověřování. Představa asi stejná, jako k prasknutí narvaný stadion bez dechu a v obrovském napětí sledující dvě báby, jak pletou svetry.
PR Ne nebyl jsem u maturit na soukromé škole.
Ano, zřejmě je to tak a nikdo se neprokecne.
Pakliže je předseda korumpovatelný, je potřeba najít způsob aby státní kontrola byla efektivní. Jste naivní, jestli si myslíte, že smz je v tomto směru východiskem. V zájmu tzv zajištění objektivity dosahuje pravý opak. Přečtěte si Freakonomics o podvádění u plošných testů.
Pakliže je předseda korumpovatelný, je potřeba najít způsob aby státní kontrola byla efektivní.
Tak znovu.
Předseda se účastní většinou jen ústních, někdy i praktických zkoušek školní části maturity.
Předseda vůbec nemusí být korumpovatelný. I když samozřejmě může. Ale opravdu netuším, kdo by měl dohlížet na výkon jeho funkce. To už zavání absurdními systémy.
Samozřejmě, pokud má nějaký žák pocit, že ke korupci došlo, může podat podnět ČŠI. Ta zahájí šetření, které sice v 90 % případů nic nezjistí, ale už jen fakt, že se předseda bude muset někde vyjadřovat, psát vysvětlení, nebo se dokonce někam osobně dostavit k jednání, jej většinou odradí od toho, aby se příště opět nechal korumpovat. Anebo jen zvýší taxu. :-)
Každopádně je nutné, aby případy odhalené prokázané korupce byly posuzovány přísně a také medializovány. On ve skutečnosti od páchání korupce odrazuje hlavně strach, co se bude dít, až se na to přijde.
Dodám jen, že pokud bychom měli Pedagogickou komoru s povinným členstvím a etickou komisí, pak by takovéto selhání mělo být i trestáno vyloučením z komory a de iure tak i zbavením možnosti vykonávat učitelskou profesi. Ale to už je sci-fi.
Vy jste ale nepochopil podstatu problému.
Předseda vůbec nemusí být úplatný. Stačí, když je naopak nesmlouvavý a objektivní. Pokud by totiž odmítnul hrát s maturitní komisí její hru, kterou nařídil ředitel, nebo přímo soukromý zřizovatel a začal "dělat vlny", stane se následující věc.
Ředitel či zástupce školy, který žádá partnerskou školu o vyslání předsedy se mezi řečí zmíní: "Jo a prosím Vás, kolego, pana učitele XY k nám ale neposílejte..."
No a protože předsedy maturitních komisí sice jmenuje kraj, ale na základě dohody škol, tak máme vymalováno.
Jste naivní, jestli si myslíte, že smz je v tomto směru východiskem.
Pokud se týče SMZ, tam už nefiguruje předseda, ale komisař.
Naivní možná jsem, ale ne v tomto ohledu.
Ani maturitní komisař nemá šanci ohlídat regulérní průběh testů, pokud se škola, nebo zadavatel rozhodnou podvádět. To se dá jen fyzickou přítomností po celou dobu testu. A ČŠI takové spanilé jízdy pořádá, což je naprosto v pořádku.
Jednotlivým podvodům se ale nepodaří zabránit nikdy.
A samostatnou kapitolou jsou podvody jednotlivců.
Když budete chtít, mohu Vám dát několik typů, jak zajistit "úspěšnou" maturitu pro jednoho žáka.
Když ale píšete:
je potřeba najít způsob aby státní kontrola byla efektivní
tak poněkud nechápu, jak toho chcete dosáhnout, pokud bude maturita pouze v gesci škol.
Státní maturita tuto kontrolu umožňuje.
Psal jsem například o analýze výsledků testů, kdy nápadná shoda odpovědí v jedné učebně může zavdávat důvod k podezření. Co ale chcete analyzovat, když tato data nemáte?
Systém by se dal i více zefektivnit.
Stačilo by kupříkladu, kdyby zadavatel SMZ nebyl z dané školy. Pak na něj vedení školy nemůže vyvíjet přímý tlak a kupříkladu vyhrožovat propuštěním. (I o takovém případu jsem slyšel.) Cizího zadavatele se může leda pokusit zkorumpovat. Ale to už je značné riziko a důsledky prozrazení značné.
A tak by šlo pokračovat.
Čili závěr zní. V režimu státní maturity lze provádět přímou í následnou kontrolu regulérního průběhu. V režimu školní maturity to je pitomost, protože podvádějící by musel kontrolovat sám sebe.
Pokud si tedy myslíte Vy, že návrat maturit do gesce škol je cestou, jak zabránit podvádění, pak jste to naopak Vy, kdo je naivní.
Jiná věc je, že nejspíš patříte do skupiny "reformátorů", kteří maturitu nechápou jako závěrečnou zkoušku, ověřující dosažení požadované úrovně znalostí, ale pouze jako jakousi "společenskou událost" na konci studia.
Pak ovšem nevidím důvod, proč maturitní vysvědčení nerozdávat rovnou současně s rodným listem. Vyšlo by to určitě levněji. :-)
Ohledně "masifikace vzdělávání" jde o obsah a efektivitu tohoto procesu a souběžně jeho zaměňování s masifikací vysvědčení a diplomů.
Okomentovat