Jan Jirák: V „postžurnalistické“ éře novináři už nemají šanci rozeznat, na co skutečně sami přišli a co jim někdo podsunul

"Hoaxy jsou normální součástí našeho světa. Celá naše kultura ostatně stojí na hoaxu zvaném Rukopisy," uvedl Jan Jirák s narážkou na slavná falza 19. století zvaná Rukopis zelenohorský a Rukopis královédvorský. Skutečnost, že jsme dnes vůči hoaxům citlivější, byť bychom na ně měli být zvyklí, přičetl názorové unifikaci, která se v české společnosti vytvořila už začátkem 90. let: "V 90. letech se opravdu vytvořil ve společnosti názor, že se s někým nemluví, a to se nám začalo mstít." Bohumil Kartous to ilustroval na debatě o vystoupení komunistky Marty Semelové v předvolební debatě o vzdělávání. Reportáž o panelové diskusi "Propaganda, dezinformace, hoaxy - jak se v tom vyznat?" přináší server Dotyk.cz.

Jan Jirák (cuni.cz)

"Ve většině diskusí, které k této události vznikly, dominoval názor, že Marta Semelová neměla být do této debaty vůbec pozvána. Já si myslím, že je to špatně," pokračoval Kartous. "Je chyba, že v české společnosti vznikl ustálený diskurs, že s někým se nediskutuje. To je věc, která pak nahrává nejrůznějším dezinformačním médiím, neboť mohou vytvářet zdání, že ona jsou platformou, kde diskutovat lze."

"Tvrdím, že hoaxy nejsou problém. Jsme ve společnosti zajištující pluralitu názorů. Problém je v tom, že vnitřně znejistělí hledáme vnějšího nepřítele," dodal Jirák.

V diskusi zaznělo také to, že české školství nevěnuje dostatečnou pozornost mediální výchově a tomu, jak by měli děti přistupovat k informacím, jak si je vybírat a analyzovat - jakkoli to je zásadní pro orientaci v mediálním prostoru.

Podle Kartouse se navíc sami učitelé v téhle oblasti necítí jistí a diskusi se žáky o kontroverzních tématech se často vyhýbají - jednak kvůli vlastní nejistotě, jednak kvůli strachu z reakcí, jaké to vyvolá. "Když má učitel ve třídě příznivce nějakého tvrdého názorového jádra v kontroverzní problematice, radši o ní nemluví, protože mu hrozí, že pak nezvládne diskusi," uvedl Kartous, podle nějž by větší koncentrace škol na výuku orientace v mediálním prostoru a také na určitá hodnotová měřítka byla prospěšná.

Podle Jana Jiráka je nešťastné také to, že drtivá většina médií dnes vychází z "marketingového myšlení", pro nějž je základem uspět, ale nikoli poznat. Tlaku marketingové mentality podle něj čelí i nejlepší novináři. Tento tlak vede média k tomu, předkládat obecenstvu informace, u nichž je jisté, že zaujmou - namísto informací, které mohou být skutečně důležité.

"Někteří renomovaní autoři už v 90. letech psali, že vstupujeme do postžurnalistické éry. To je éra, v níž rozhodují PR a marketingové praktiky a novináři už nemají šanci rozeznat, na co skutečně sami přišli a co jim někdo podsunul," uvedl Jirák.

Celý text naleznete zde