Česká školní inspekce zveřejňuje sekundární analýzu výsledků mezinárodních šetření TIMSS 2015 a TIMSS 2011, jejímž cílem je porovnat na základě výsledků těchto šetření vybrané znaky méně úspěšných a velmi úspěšných tříd. Analýza mimo jiné sleduje, do jaké míry a v čem se odlišují metody a formy výuky používané učiteli ve sledovaných školách.
Rozdíl je zejména v kvalifikaci
Téměř všichni žáci ve velmi úspěšných třídách jsou vyučováni učiteli s minimálně magisterským stupněm vzdělání. V méně úspěšných třídách jsou to jen čtyři pětiny. Rozdíl je pa trný i v hlavním oboru nebo zaměření studia učitelů. Učitelé s vystudovaným učitelstvím pro 1. stupeň učí větší podíl žáků ve velmi úspěšných třídách (92 %). V méně úspěšných třídách je takovými učiteli vzděláváno jen 80 % žáků.
Také v dalším vzdělávání je situace lepší ve velmi úspěšných třídách. Tam vyučují bezmála třetinu žáků učitelé, kteří se v posledních dvou letech zúčastnili dalšího vzdělávání (řešení individuálních potřeb žáků, využívání informačních technologií při výuce přírodních věd, rozvíjení kritického myšlení žáků nebo badatelských schopností). V méně úspěšných třídách učí takoví učitelé méně než pětinu žáků. V roce 2011 byl celkově rozsah dalšího vzdělávání o něco nižší než v roce 2015, větší nárůst byl pak pozorován u velmi úspěšných tříd.
V čem se ale profesní charakteristika daných učitelů příliš neliší, je délka pedagogické praxe. Učitelé s praxí 20 a více let učí největší podíl žáků (56 %) jak ve velmi úspěšných třídách, tak i v méně úspěšných třídách. Naopak pedagogové s praxí kratší než 10 let učí 16 % žáků z velmi úspěšných tříd a 10 % žáků z méně úspěšných tříd.
Učitelé velmi úspěšných tříd, kteří se velice často scházejí s kolegy za účelem konzultace (jak vyučovat určitou látku), vyučují v porovnání s učiteli méně úspěšných tříd zhruba trojnásobný podíl žáků. Navíc také intenzivněji spolupracují s kolegy z jiných ročníků na zajištění kontinuity výuky a účastní se setkání skupin zabývajících se naplňováním kurikula. Téměř polovinu žáků učí učitelé, kteří velice často nebo často spolupracují na plánování a přípravě didaktických materiálů. V případě méně úspěšných tříd vyučují tito učitelé o málo více než polovinu žáků. Učitelé přibližně dvou třetin žáků bez ohledu na to, ve které skupině tříd vyučují, byli někdy nebo často na hospitaci u kolegy.
V roce 2011 si učitelé velmi úspěšných tříd ve větší míře než učitelé těch méně úspěšných vyměňovali zkušenosti ze svého vlastního pedagogického působení a konzultovali výuku určité látky, na druhou stranu méně intenzivně spolupracovali na plánování a přípravě didaktických materiálů.
V úspěšnějších třídách učí spokojenější učitelé
Ve velmi úspěšných třídách působí učitelé, kteří jsou spokojenější se svým povoláním (učí 39 % žáků), než je tomu u učitelů méně úspěšných tříd (učí 30 %), což nedosahuje průměru v ČR (37 %).
Podíl žáků (14 %) „málo spokojených“ učitelů z méně úspěšných tříd téměř trojnásobně převyšuje podíl žáků (5 %) „málo spokojených“ učitelů z velmi úspěšných tříd.
Rozdíly mezi oběma skupinami tříd jsou zjevné zejména v podílech žáků vyučovaných učiteli, kteří volili jako odpověď na dílčí položky kategorii „velmi často“ (podíl žáků velmi úspěšných tříd/podíl žáků méně úspěšných tříd):
• ve své práci nacházím význam a smysl: 57 % / 23 %,
• pociťuji nadšení pro svou práci: 41 % / 19 %,
• má práce mě inspiruje: 48 % / 19 %.
Učitelé, podle kterých jejich škola klade vysoký důraz na akademický úspěch, učí menší podíl žáků (25 %) v méně úspěšných třídách, než je tomu ve velmi úspěšných třídách (64 %). Učitelé velmi úspěšných tříd ve srovnání s učiteli těch méně úspěšných označovali výrazně častěji nejvyšší úrovní položky nároky učitelů na výsledky žáků a schopnost učitelů žáky inspirovat. Velmi pozitivně také hodnotili např. zapojení rodičů do činnosti školy nebo snahu žáků ve škole dobře prospívat. Je zajímavé, že učitelé z méně úspěšných tříd naopak o něco lépe hodnotili své pochopení ŠVP a úspěšnost při jeho realizaci.
Dvě třetiny žáků (66 %) vyučují učitelé, kteří se téměř se žádnými problémy s podmínkami nebo se zdroji ve škole nesetkávají, a necelou jednu třetinu (30 %) vyučují učitelé, kteří tyto nedostatky považují za malý problém. Pedagogové, kteří tvrdí, že v jejich škole není téměř žádný problém s podmínkami a zdroji, učí v méně úspěšných třídách menší podíl žáků (62 %), než je podíl žáků ve velmi úspěšných třídách (75 %).
Učitelé méně úspěšných tříd v nižší míře vnímají jako překážku pro odpovídající zajištění výuky to, že je ve třídách příliš mnoho žáků (učí 54 % žáků), než učitelé velmi úspěšných tříd (učí 67 %). Příliš silný tlak ze strany rodičů pociťují více učitelé působící ve velmi úspěšných třídách (učí 46 %) oproti kolegům v těch méně úspěšných (učí 31 %).
Se snižujícím se výkonem žáků jsou učitelé stále silněji přesvědčeni, že potřebují více času na pomoc jednotlivým žákům, a častěji mají pocit, že musejí v hodinách probrat příliš mnoho učiva.
Častější chvála a důraz na výzkum
Učitelé, kteří se zabývají činnostmi, jež mají zvýšit zaujetí jejich žáků, zhruba v polovině hodin učí větší podíl žáků ve velmi úspěšných třídách (53 %) oproti 40 % žáků v méně úspěšných třídách.
Učitelé ve velmi úspěšných třídách ve srovnání s kolegy v méně úspěšných třídách každou nebo téměř každou hodinu chválí své žáky za to, že se snaží, a podněcují jejich snahu se zlepšit, vybízejí je, aby své odpovědi vysvětlovali, dávají do souvislosti novou látku s předchozími znalostmi dětí a do výuky častěji přinášejí zajímavé učební materiály.
Rozdíl mezi výukou učitelů velmi úspěšných tříd a méně úspěšných tříd je také v tom, že v těch velmi úspěšných minimálně v polovině vyučovacích hodin žáci na pokyn učitele (podíl žáků velmi úspěšných tříd/podíl žáků méně úspěšných tříd):
•
navrhují či připravují pokusy nebo zkoumání: 30 % / 14 %,
• používají důkazy z pokusů na podložení svých závěrů:
27 % / 12 %,
• prezentují data z pokusů nebo
zkoumání: 24 % / 15 %,
• učí se fakta a principy nazpaměť: 26% / 17 %,
• interpretují data z pokusů nebo
zkoumání: 22 % / 14 %
V hodnocení vlastní sebedůvěry téměř všichni učitelé přírodovědy uvádějí, že si věří v tom, že dokážou přizpůsobovat výuku tak, aby žáky zaujala. Také pomáhají žákům
uvědomit si, proč je dobré se přírodovědu učit, a ukazují jim tento předmět takovým způsobem, aby si uvědomovali, že získané znalosti využijí.
Pro srovnání byly také sledovány používané výukové přístupy v hodinách matematiky. V roce 2015 ve velmi úspěšných třídách učitelé chtěli po větším počtu žáků každou nebo téměř každou hodinu matematiky, aby sledovali výklad o nové látce a řešili úlohy s pomocí učitele (samostatně nebo společně jako třída), než tomu bylo v méně úspěšných třídách. Zatímco větší podíl žáků v méně úspěšných třídách byl vzděláván učiteli, kteří po nich přibližně v polovině hodin matematiky nebo častěji chtěli, aby se učili nazpaměť pravidla, postupy a fakta či řešili úlohy (a to když se se učitel věnuje jiným povinnostem a žáky nechá pracovat samostatně), v případě velmi úspěšných tříd se to dělo v menší míře.
Celá analýza je ke stažení zde
1 komentářů:
"V čem se ale profesní charakteristika daných učitelů příliš neliší, je délka pedagogické praxe. Učitelé s praxí 20 a více let učí největší podíl žáků (56 %) jak ve velmi úspěšných třídách, tak i v méně úspěšných třídách. Naopak pedagogové s praxí kratší než 10 let učí 16 % žáků z velmi úspěšných tříd a 10 % žáků z méně úspěšných tříd."
Někdy to zní přesvědčivě, jinde je srovnávání % poněkud na vodě. Zde najednou je 16 % a 10 % srovnatelných, jinde je podobný rozdíl jasně prohlášen za významný.
Celou zprávu jsem nebyl schopen luštit - obsahuje kvalifikované statistické vyhodnocení? Zdá se, že ne.
Okomentovat