České školy nedokážou spolehlivě rozpoznat mimořádně nadané žáky. A když je poznají, nevědí, co s nimi

Vysoká inteligence se nezřídka pojí s poruchou - některé zdroje uvádějí, že mimořádně nadaných dětí s nějakým handicapem je v populaci až deset procent. Může jít o tělesné postižení, autismus, Aspergerův syndrom, poruchu učení nebo chování spojenou s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (ADHD). Příběhy dětí s dvojí výjimečností zasáhly už v době studia psycholožku Ivanu Smítkovou, která nastoupila do plzeňské pedagogicko-psychologické poradny jako krajská koordinátorka pro mimořádně nadané děti, natolik, že o nich napsala diplomovou práci. A dnes vede spolek ANA, který představuje jedno z mála míst, kde mohou nalézt pomoc a podporu. Pro řadu lidí i pedagogů je spojení handicapu a vysokého nadání zkrátka nepochopitelné. Reportáž o problémech mimořádně nadaných dětí ve škole přináší týdeník Euro.

Ivana Smítková (akademie-nadání.cz)

„Možná proto zůstávají tyto děti tak často skryté a jejich potenciál nevyužitý. Zbytečně se tím stávají jakýmisi ztracenými poklady' naší společnosti," říká Smítková. Z praxe ví, že mimořádně nadaný jedinec bývá často objeven v pedagogicko - psychologické poradně, kam přijde z úplně jiného důvodu - pošle jej tam škola, protože v některé oblasti selhává, chová se divně nebo je podle učitele nezvladatelný. Výsledek testů pak překvapí školu a mnohdy i samotné rodiče.


Mohlo by se zdát, že poznat mimořádně nadané dítě v případě, že je netíží žádný handicap, bude snadné. Není. Důkazem budiž, že v České republice je jich vedeno jen 1700, což zdaleka neodpovídá tomu, kolik by jich v populaci mělo být.


Problém je, že i bez medicínského určení handicapu mají tyto děti specifické potřeby. Důsledkem jejich nerespektování potom bývají negativní projevy chování - vykřikují, diskutují o rozhodnutí učitele, odmlouvají, nerespektují pravidla, rozčiluje je pomalé tempo třídy, ruší ostatní při práci, odmítají rutinní úkoly, opakování, nemají v oblibě kooperativní činnosti, neplní domácí zadání, nenosí pomůcky... Stává se, že prospěch neodpovídá jejich schopnostem a potenciálu, dostávají poznámky, napomenutí.


Jak ale tedy bezpečně poznat, zda je dítě mimořádně nadané? Obecně se dá říct, že pokud dítě zná odpovědi a klidně plní zadané úkoly, bude patrně bystré. Pokud ale klade otázky a úkoly přijímá velmi kriticky, může se jednat o projev mimořádného nadání.


„Mimořádně nadané děti si brzy osvojí čtenářské dovednosti, čtou plynule, se správnou intonací a porozuměním, mají bohatou slovní zásobu, často používají odborné termíny, získané informace si snadno zapamatovávají a nové poznatky rády sdělují a vysvětlují. Brzy píší tiskacím písmem, které i později preferují, mají oblibu v psaní deníků, rády skládají básně, vymýšlejí příběhy, tvoří časopisy, komiksy, řeší a sestavují křížovky, přesmyčky, hádanky. Oblíbené jsou jakékoli početní činnosti, vymýšlejí a provádějí experimenty...," vypočítává Romana Navrátilová, metodička ze ZŠ Hálkova v Olomouci, která má samostatné třídy pro mimořádně nadané děti.


Ale rychlý nástup mluvení a fakt, že se dítě samo naučí číst a psát, nemusí platit dogmaticky. Některé začínají mluvit třeba až ve třech letech, protože si do té doby nebyly jisté, že to zvládnou dobře.


Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Euro, ukázku naleznete zde