„Je to proměna škol, které vychovávají žáky k poslušnosti, ve školy, které je vedou k sebeřízení a schopnosti nést za sebe odpovědnost a rozhodovat se v obtížných situacích. S brutální proměnou pracovního trhu a společenských pořádků, jež přichází, tohle bude klíčová dovednost,“ říká v anketě týdeníku Respekt Tomáš Feřtek.
Lenka Štěpánová, předsedkyně České středoškolské unie
Česko investuje do vzdělávání v poměru k ostatním zemím OECD ostudně nízké procento HDP. Platy českých učitelů se v porovnání ku společenské důležitosti jejich profese pohybují dlouhodobě pod hranicí mzdové důstojnosti. Není proto divu, že nejžhavější diskuse o školství se vždy pohybují právě okolo zvyšování učitelských platů – je to koneckonců jedna z mála věcí, na kterých se politici napříč pravolevým spektrem dokážou shodnout. Také z toho důvodu však diskuse o směřování a podobě vzdělávání na školách v tomto bodě končí. Zbytek vzdělávacího diskurzu je pak reakcí na od kontextu odtržené politiky tvořené ministrem, který zrovna usedl do ministerského křesla.
Řešení zásadních potíží školství spočívá v otevírání pomyslných Pandořiných skříněk, jimiž jsou školní třídy a především pak výuka, která zde probíhá. Její podoba totiž zásadně ovlivňuje to, jaké kompetence a dovednosti si ze školy žáci ve výsledku odnesou. V současné době je jejím hlavním smyslem reprodukce již hotových myšlenek, aniž by výuka sledovala hlubší cíle. Jako největší výzvu pro nového ministra školství tak vnímám vůbec samotnou (re)definici učitelství, které výuku tolik určuje.
David Souček, ředitel společnosti Kalibro
Navzdory předvolebním proklamacím nebylo bohužel školství pro žádnou z polistopadových vlád skutečnou prioritou, a to ani rozpočtově, ani z hlediska personálního obsazení tohoto pro naši budoucnost zcela klíčového rezortu. Post ministra školství je obvykle obsazován osobami bez dostatečné politické váhy i odborné způsobilosti, které snadno podléhají různým lobbistickým tlakům a rozhodují se spíš na základě dojmů a pocitů, než aby se opíraly o hodnověrné informace, spolehlivá data a profesionální analýzy.
Hlavním úkolem pro příštího ministra školství by proto mělo být otevření celého systému iniciativě zdola a zajištění dlouhodobé finanční a legislativní stability, která umožní pracovat v důstojných podmínkách nejen učitelům a žákům, ale i všem státním a nestátním subjektům, které se na vzdělávání podílejí. Pokud se budou pohybovat ve stabilním a předvídatelném prostředí, určitě si (lépe než ministerstvo) poradí i s konkrétními výzvami a změnami, kterými vzdělávací systémy všech vyspělých zemí v současnosti procházejí. Ať už se jedná o přizpůsobení obsahu a forem vzdělávání rychle se měnícím podmínkám světa okolo, digitální a technologické revoluci, změnám na trhu práce, sociálním a demografickým turbulencím či zvýšené potřebě individualizace vzdělávání.
Další odpovědi naleznete v aktuálním vydání časopisu Respekt
1 komentářů:
školská reforma
Okomentovat