Školský systém se na území České republiky nezměnil od dob Marie Terezie. Psycholog Radek Ptáček v pořadu Myšlení první ligy s koučem a mentorem Janem Mühlfeitem říká, že metodu výuky nadále představuje mechanické učení. To tuzemské studenty ale brzdí. Již na základních školách by se totiž měli učitelé soustředit na rozvoj osobnosti, sebejistoty, kompetence a hledání talentů.
 |
| Radek Ptáček (youtube.com) |
Z tohoto pohledu si musíme uvědomit, co českým studentům chybí. Biflování nenahradí rozvoj osobnosti, nalezení sebejistoty, kompetence nebo jejich talentů. To jsou přitom faktory, na které by se již učitelé na základních školách měli zaměřit. Ptáček říká, že české školství není i přesto na vůbec špatné úrovni. Tento fakt měl možnost posoudit v rámci svých přednášek v zahraničí. Navštívil například země, jako jsou Kyrgyzstán, Kazachstán, evropské státy, Ameriku nebo Laos, Kambodžu a Srí Lanku. Ve světovém srovnání z tohoto pohledu určitě nezaostáváme. Dokonce se nám podařilo vymýtit negramotnost. Jediným problémem nicméně zůstávají zastaralé techniky vyučování.
Celý rozhovor je ke stažení zde
11 komentářů:
Panu Ptáčkovi se to nějak pomotalo. Školství jako za Marie Terezie ... vůbec není špatné.
Pak následuje obyklá fráze o biflování a mechanickém učení (co to vlastně je, u všech všudy?) jako zkáze žactva, což už je dlouho in a nebylo by správné to opomenout.
už jsme předběhli ten nepál?
Na jednu stranu to jsou úsměvné pindy...
Bohužel u některých lidí to bude rezonovat, vzdor celkem nebezpečným věcem (školství opravdu nemá hledat talenty ani rozvíjet sebejistotu, stejně jako zahradník nemá chtít mít na záhonu nejvyšší rajčata nebo největší brambory)...
„Základní metodou učení zůstává mechanické učení. To je strašně moc vidět na vysokoškolských studentech. Když přijdu do posluchárny, obvykle české a zahraniční studenty rozeznám snadno. Český student častokrát nikdy nic neřekne, sedí vzadu, píše si, u zkoušky třeba pak umí skvěle. Zahraniční student si ale obvykle nepíše. Nicméně se soustředí, diskutuje, zpochybňuje, dotazuje se a vyžaduje čtení, což se u Čechů nikdy nestane,“ řekl Ptáček na rádiu Zet.
Já jsem také učil na VŠ. Pokročilou mikroekonomii. A také jsem tam měl odhadem minimálně třetinu zahraničních (Erasmus) studentů. A moje zkušenost? Znalosti a dovednosti studentů českých a zahraničních, zejména v oblasti exaktního myšlení, naprosto nesrovnatelné. Zahraniční studenti neovládali ani základy.
Možná v psychologii, nebo v rozvoji osobnosti lze nejprve diskutovat a pak teprve číst a studovat. Nikolivěk tak ale v oborech alespoň malinko exaktních, jakými jsou třeba teorie her, nebo mikroekonomie. Ale pravda, sebevědomí jim nechybělo. Téměř všichni byli nespokojení s hodnocením a u některých se mi nedařilo vysvětlit v čem udělali chybu, když vůbec neměli tušení, kde se vyskytli a co se po nich vlastně chce. Diskutovali, diskutovali a já jsem stále odpovídal a trpělivě vysvětloval v čem mají chyby a proč to opravdu, ale opravdu nemohu uznat. Když mi nevěřili (protože ničeho jiného, než věřit, nebo nevěřit nebyli mocni), ujali se vysvětlování čeští studenti. A teprve když nám naši zahraniční přátelé nemechanického učení viděli, že chybu vidím nejen já, ale i většina přítomných studentů, tak se podvolili a většinou přestali lobovat za zvýšení počtu dosažených bodů. Zřejmě jsou od malička vyučováni, že (se slovy pana Lippmanna, převzatými od Šimečkové, která je volně přeložila z Orwella) zdravý rozum je statisticky měřitelný. Toliko moje zkušenost. Je tragédie, když je člověk blbej a ještě navíc o tom neví a neuznává žádné autority, protože je od malička ujišťován v tom, že stačí mít názor. Originální pochopitelně. I každá mísa bramborového salátu je do určité míry originální.
Prosím vás, nevíte někdo, kdo vymyslel ten výrok o školství, co se nezměnilo od dob Marie Terezie? Měl by dostávat autorský honorář od každého pindala, který mechanicky papouškuje, protože nenašel svůj vlastní talent a kompetenci na vymýšlení chytlavých výroků.
Jinak naprosto souhlasím s panem Doleželem ohledně kvalit "erasmáků", slýchám z vícero stran, jak neexcelují ani ve vědomostech, ani v kompetencích, ale zato se strašně diví, že nejsou za hvězdy.
janecek/ cílem pěstováním brambor dnes není brambora ale pocit zahradníka,který prožívá při jejim pěstování a hodnotí se ne kvalita brambory,ale kreativita zahradníka
naštěstí brambory dovážíme ze zaostalé ciziny (ukrajiny,běloruska,egypta)
No, ano... Podstatu problému jste vystihnul.
Některé bohatší země dováží ze zaostalých cizin i funkční odborníky... Problém pak trochu je, že z domácích nefunkčních nemůžete - narozdíl od špatných brambor - vypálit líh.
před 25 lety přesunuli evropani výrobu do asie,nebylo v evropě třeba lidí do průmyslu=teknického vzdělání,převládlo humanitní vzdělání pro úřady,neziskovky,služby...dnes čínani a rusové vytlačují euvýrobu pryč a staví se montovny v eu,nejvíc u nás, nejsou do nich mladí lidi s technickým vzděkláním,zrušili jsme zemědělství a jsme závislí na dovozu,ten se v důsledku sankcí a protisankcí brzy zhroutí.....
Citát z tereziánské studie Příspěvky k podpoře lidového vzdělání (1778): „Nechť se učí dítě jen to, kolik potřebuje pro svůj budoucí stav. Všechno, co jde nad to, je od zlého a slouží pouze tomu, aby dítěti zamotalo hlavu a aby se z něj udělal, ne-li velký, tedy malý blázen, jenž pak už nikdy nevěnuje svoji pozornost záležitostem, které mu leží před očima, ale zabývá se naproti tomu spekulacemi, čímž je vymýcena pohoda a láska k povolání a k práci.“
Radek Ptáček by si měl odzkoušet jeden školní rok ve vykostěném kolektivu s žáky se speciálně vzdělávacími potřebami a samozřejmě s mizerným učitelským platem.
Okomentovat