Julie Hrstková: Co dítě, to nová škola?

„Všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Co to však je, se někdy dost těžko určuje. Je dress code, kdy škola zakáže módní roztrhané kalhoty a minisukně, šikanou, nebo výukou pro nástup do zaměstnání? Když učitelka vyžaduje, aby ji děti ráno pozdravily a pokud možno nekouřily na schodišti před školou, neomezuje náhodou jejich osobnostní rozvoj? Je nástup do školy v osm ráno důvodem pro založení školy, která začíná o příjemnější hodinu později?,“ píše Julie Hrstková v komentáři pro Hospodářské noviny.


Hrstková píše:

Julie Hrstková (repro ČT)

Argumenty pro založení nové školy jsou stejné: rodičům se nelíbí způsob výuky na veřejné škole, případně jejich dětem odešel oblíbený učitel či ředitel. Řešení je jednoduché: založení školy, často spíš připomínající soukromý klub.


Určitě existuje spousta alternativních možností, jak učit děti, a veřejné školství, které se od zavedení povinné školní docházky Marií Terezií příliš nezměnilo, pružností zrovna nevyniká. A současně platí, že řada dětí má specifické požadavky na výuku a masové školství jim nutně nevyhovuje. Přesto se zdá, že nejedna nová škola vzniká jako „trucpodnik“ pár desítek rodičů, kteří to prostě chtějí jinak.


Spíš než pro každý nový důvod zakládat novou školu by bylo podstatně lepší víc spolupracovat se školami, jež existují. To, že nejde o pouhý idealismus, ukazují rozdíly, které mezi nimi jsou, a pochopitelný zájem rodičů o to, aby právě do některé z těch nejlépe hodnocených jejich děti chodily. Jistě, nakonec může mít „každé“ dítě vlastní učitelku a vlastní školu, jež mu vyjde vstříc. Skutečné zlepšení vzdělávacího systému ale vypadá jinak.


Celý text naleznete zde