Tuzemský vzdělávací systém poměřován efektností, tedy výsledky, si nevede špatně. V řadě ohledů, jako jsou například mezinárodní testování, průměr našich školáků dosahuje přinejmenším dobrého průměru v rámci zemí OECD. V míře dokončování středoškolského studia nebo v míře nezaměstnanosti čerstvých absolventů si dokonce vedeme výjimečně dobře. Přesto lze najít tři, dle mého soudu největší problémy českého školství.
 |
| Daniel Münich (youtube.com) |
Mezinárodní srovnání ukazují, že příliš mnoho ředitelů českých škol se ředitelskému řemeslu doučí až ve funkci. Ředitelství také znamená typ činností, které nemají s řízením kvality a obsahem vzdělávání moc společného. Většinu času musí ředitelé věnovat technicko-hospodářsko-byrokratickým agendám. Minimum času jim zbývá na hlídání kvality vzdělávání, koordinaci reálného vzdělávacího obsahu a přístupů učitelů, na hledání nových učitelů, mentorování nových a nezkušených. S nedostatkem dostatečně připravených ředitelů a jejich vysokou administrativní zátěží kontrastuje velmi malá průměrná velikost škol.
Vzdělávací politiku od úrovně státu až dolů na úroveň jednotlivých škol u nás stále více komplikují odlišné a často až nesmiřitelné názory na roli školy a vhodné přístupy ke vzdělávání. Když vynecháme lhostejnou většinu, skončíme u dvou hlavních skupin. Ta konzervativní od školy očekává zhruba to, co si pamatují z vlastního mládí. Tedy jednotu obsahu a přístupu, důraz na řád a pořádek, přísnost v připouštění k dalšímu vzdělání už v raném věku, přednost přenosu znalostí před pěstováním dovedností a tvůrčího myšlení. Druhá skupina, nazývejme ji modernistickou, méně bazíruje na řádu a poslušnosti a klade větší důraz na pěstování kritického myšlení.
Řešení prvního z problémů je relativně nejsnadnější. Stačí podstatné navýšení školského veřejného rozpočtu. Řešení druhého problému je obtížnější, protože vyžaduje výrazné změny v pojetí a kvalitě přípravy učitelů a ředitelů a snižování administrativního zatížení. Změny budou pomalé a budou trvat roky. Třetí problém je nejhorší. Částečně jej lze zmírnit dalším rozšiřováním možností pro alternativní volbu školy a uspokojování rozdílných očekávání v rámci větších škol. Ale i tam to bude vyžadovat velmi schopné ředitele a učitele.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Podstata tretiho problemu neni v existenci rozdilnych, nekdy az protichudnych predstav o tom, jak ma vypadat kvalitni vzdelavani a vzdelani. Spociva v tom, ze vzdelavaci politika statu zmineny stav systematicky ignoruje, ackoli je zcela prirozeny a tyto predstavy jsou vetsinou legitimni a opravnene.
Prikladem je pojeti povinnych centralnich zkousek (prijimacky, statni maturita), jez odpovida kvalite a rozhledu lidi, kteri se chopili pripravy zkousek, pripadne tyto zkousky nekriticky haji.
Vysledkem je stav, ktery evidentne odporuje hned nekolika ustanovenim skolskeho zakona.
Okomentovat