"Začleňování žáků s postižením do běžných kolektivů začalo pořádně skřípat. Stát nemá peníze na asistenty a pomůcky. Ministru školství se nedaří prosadit klíčovou změnu vyhlášky. Výhrady mají například ministr financí či ombudsmanka," píše Vladimír Barák v komentáři pro časopis Týden.
Barák pokračuje:
Vladimír Barák (vse.cz) |
„Schválení novely vyhlášky vnímám jako svou prioritu. Velmi intenzivně jsem ji diskutoval, všichni se k ní vyjádřili a je zcela apolitická,“ řekl před časem Štech. Poté, co dokument napadly všechny orgány, které v rámci připomínkového řízení měly tu možnost, bere zpátečku: „Účinnost vyhlášky se bude odvíjet od průběhu vypořádávání připomínek.“ To děsí ředitele škol, kteří na novelu napjatě čekají.
Naprosto klíčové připomínky zaslal ministr financí Ivan Pilný (za ANO). Štech totiž chce výrazně zvýšit prostředky, které má inkluze stát. Podle ministerstva financí „musí dojít k revizi výdajů, neboť ty jsou mimo možnosti státního rozpočtu“. Ministr Štech přesto doufá, že všechny připomínky ještě během srpna buď zapracuje, či zvrátí. V některých případech už dal navíc najevo, že je nevezme v potaz. Například pokud jde o nedostatek financí. „Výši podpory stanovuje vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Stát je povinen tyto peníze zajistit,“ reagoval. O ostatních věcech je prý ochoten diskutovat.
Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Týden
3 komentářů:
To je ale překvapení.
Tradiční klišé: "Už takřka rok na základních školách funguje inkluze. Děti, které mají zdravotní, psychický nebo sociální handicap, se učí spolu s těmi zdravými." Před rokem nebyla inkluze ani náhodou...
"Před rokem nebyla inkluze ani náhodou.."
Ale byla, běžně jsme vyučovali žáky s tělesným a lehkým smyslovým postižením. Pravda, nemělo to zákonný rámec.
Výhrady jsou směřovány k středním a těžkým případům PAS, žákům s poruchou chování a těžkým smyslovým postižením, žákům s nízkým IQ a kombinovanými vadami, které mají řešit podpůrná opatření 3 až 5. Tyto aktivity jsou poměrně finančně náročné a právě zde má své opodstatnění škola praktická a speciální. Upřímně můžu sdělit, že běžné ZŠ těžší připady prostě nedávají a dávat nebudou. Individuální přístup v kolektivu 30 žáků není možný. V tom učitelům nepomůžou ani asistenti. Bohužel.
Okomentovat